Planeta Venuše
Venuše, perla oblohy, starovekými astronomy
zvaná též Jitrenka nebo Vecerka. Venuše nese jméno podle recké bohyne jara a probouzející se prírody, pozdeji však známé jako bohyne lásky a krásy a stejne tak, jako je tajemná láska, tak i Venuše pred námi skrývá svou tvár a halí ji do oblaku a par. Toto jméno jí snad bylo prisouzeno díky jasnosti Venuše na obloze. A když se mnohem pozdeji urcovala jména objektu na povrchu, objevitelé pokracovali a byla jim, až na pár výjimek, dána ženská jména.
Zpocátku si lidé neuvedomovali, že "Vecernice" a "Jitrenka" je ve skutecnosti stejná planeta. To bylo již hodne dávno.
Astronomové se nyní nekdy zminují o Venuši jako o sestre Zeme. Obe mají podobnou velikost, hustotu a objem. Obe vznikly ve stejné dobe zahuštením ze stejné mlhoviny. Nicméne, behem posledních málo roku vedci prišli na to, že tady podobnosti koncí. Nemá žádné oceány a je obklopena hustou atmosférou, složenou prevážne z oxidu uhlicitého a v atmosfére se nachází i kapky kyseliny sírové. V atmosfére nenaleznete témer žádné vodní páry. Na povrchu je atmosférický tlak 90x vetší než na Zemi v nulové nadmorské výšce.
<br
Venuše je po Mesíci nejjasnejší objekt na nocní obloze. Má na to nárok, protože je Zemi nejblíže. Venuši lze pozorovat ráno nebo vecer. Na Venuši lze už triedrem nebo malým dalekohledem pozorovat fáze dne, ale jak je známo, Venuše je obklopena hustou atmosférou, takže dalekohledy lze pozorovat jen atmosféru.
Atmosféra je tvorena z 96% oxidem uhlicitým. Ten zpusobuje skleníkový efekt a ohrívá planetu na 400°C a na rovníku až na 500°C a dosahuje tedy vyšších teplot než je na Merkuru, který je dvakrát blíž ke Slunci. A i pres nízkou rotacní rychlost zde nejsou velké rozdíly ve dne a v noci. To je zpusobeno vetrnými proudy, které obletí atmosféru za 4 dny.
V horních vrstvách atmosféry vanou silné vetry o rychlosti 350 km/h. Na povrchu již tak silné vetry nevanou. Rychlost je pouze nekolik km/h. Jenže protože atmosféra má na Venuši vysokou hustotu, má silné úcinky na prekážky. Mraky se skládají predevším z oxidu siricitého a kapicek kyseliny sírové. Zcela obklopují planetu a zahalují povrch planety. Proto povrch planety není viditelný a k jeho pozorování se musí použít radary.
<br
Venuše má zpetnou rotaci(od východu na západ). Z planet je prakticky jediná, která má tuto vlastnost. Další takový je ješte Uran, ale u nej je tato vlastnost z duvodu vysokého odklonení rotacní osy diskutabilní. Venuše má také velmi nízkou rotacní rychlost. Duvod techto dvou jevu není zcela vysvetlen, ale pravdepodobne se tak stalo v dusledku srážky s jiným, velmi hmotným telesem. Krome neobvyklého zpetného pohybu je navíc rotace Venuše na její obežné dráze synchronizována tak, že v dobe nejbližšího priblížení k Zemi se k ní natácí vždy stejnou stranou. Tato vlastnost muže být zpusobena slapovými silami, které ovlivnují Venušinu rotaci, kdykoliv se planety dostanou dost blízko sebe. Muže však také jít pouze o náhodu.
Venuše je stále vulkanicky aktivní. Proto je vetšina povrchu pokryta vrstvou ztuhlé cedicové lávy. Vnitrek Venuše je podobný Zemi: železné jádro s roztaveným kamenným pláštem tvorícím nejvetší cást planety.
Venušino magnetické pole je velmi slabé. Prícinou je její pomalá rotace. Slunecní vítr proto zasahuje prímo Venušinu horní atmosféru. Venuše mela puvodne stejné množství vody jako Zeme. Jenže v dusledku bombardování slunecními cásticemi se voda rozložila na vodík a kyslík. Vodík unikl do prostoru, kyslík se sloucil s atomy kury a zmizel z atmosféry.
Zkoumání Venuše družicemi je velmi nárocné. Zpusobují to hustá mracna kyseliny sírové, vysoká teplota a také velmi vysoký tlak(témer 10MPa), který odpovídá tlaku 1km pod hladinou more. Z techto duvodu sondy nevysílají déle než 2 hodiny.
Venuši presto navštívilo již nekolik sond. Prvními takovými byly sovetské sondy Venera. Tyto sondy jako první zjistily podmínky na Venuši. Ale až Venera 9 poslala k Zemi první snímky povrchu. Americká sonda Magellan dostala na obežnou dráhu kolem planety a provedla detailní radarové mapování. 98% povrchu bylo zmapováno s presností približne 100 m.
I pres tyto podmínky
existuje možnost, že je na Venuši život. Nikoliv však na povrchu, ale ve venušiných mracích. Tyto mikroorganismy by byly podobné nekterým raným pozemským organismum.
~ Mesíc a vecernice ~