JOŽE PLECNIK:
Architekt slovinské národnosti. Narozen 23. 1. 1872 v Lublani. Studium na Akademii výtvarných umení ve Vídni u O. Wagnera (1894-98), kde se též sprátelil s J. Koterou. Za úspešné absolutorium získává Rímskou cenu k dvouletému studijnímu pobytu v Itálii a Francii. Od roku 1900 samostatne projektuje a staví ve Vídni. Roku 1910 odchází do Prahy jako profesor dekorativní architektury na Vysoké škole umeleckoprumyslové. Roku 1920 je vládou CSR ustanoven architektem Pražského hradu. Od roku 1921 je soucasne profesorem architektury na lublanské technice. Zajíždí však pravidelne do Prahy a spolu se svým žákem O. Rothmayerem intenzivne pracuje na úpravách Pražského hradu až do roku 1934. Soucasne projektuje a realizuje své návrhy jak ve Slovinsku tak v Cechách. Umírá 7. 1. 1957 v Lublani.
Na raných pracích J. Plecnika je zretelný vliv vídenské Wagnerovy školy. Brzy však opustil secesní tvarosloví a zacal využívat jednoduché monumentalizující výrazové prostredky ovlivnené antikou a ranou italskou renesancí. Mel mimorádný smysl pro detail a užití kvalitních materiálu (žul, mramoru aj.). Dokonale ovládal techniku stavení, budovy navrhoval vcetne interiéru, nábytku, designu a užitkových predmetu; nepominutelná je též jeho cinnost restaurátorská. Vrcholné období Plecnikovy tvorby je svázáno s dostavbou a úpravami Pražského hradu. Jeho stavební, zahradní a designérské návrhy však byly realizovány krome Prahy a Lán též ve Vídni a ve velkém poctu zejména v jeho vlasti - Slovinsku.
KOSTEL NEJSVETEJSIHO SRDCE PANE:
Kostel Nejsvetejšího srdce Páne je nejvýznamnejší ceskou sakrální stavbou 20. st. Když rychle rostoucím Vinohradum prestal stacit farní kostel sv. Ludmily, venovalo mestské zastupitelstvo pozemek pro stavbu nového kostela a vznikl Spolek pro zbudování druhého kostela na Královských Vinohradech. V r. 1919 byla vypsána verejná soutež, v níž zvítezil projekt slovinského architekta Josipa Plecnika. V letech 1928 - 32 vznikla moderní a velmi osobitá stavba, inspirována starokrestanskými vzory. Zasvecení Srdci Ježíšove má vyjádrit podekování za dosažení samostatnosti a prosbu o ochranu naší vlasti.
Kostel je sálovou stavbou obdélníkového pudorysu o rozmerech 38 a 26 m s 13 m vysokým kazetovým stropem. Je zde urcitá podobnost s antickými chrámy. Kostel má širokou 42 m vysokou vež jihoevropského typu, která je zakoncena trímetrovou medenou bání se ctyrmi metry vysokým krížem. Veliké kulaté okno ve veži puvodne propouštelo ranní svetlo do chrámu, pozdeji v nem byly osazeny hodiny o prumeru 7,6 m. Fasáda je velmi dekorativní, do trí ctvrtin výšky je z polévaných cihel, na ní je nástavba s ochozem a nízkým štítem. Na prucelí jsou tri mohutné portály. Plecnik se do jisté míry podílel i na interiéru kostela, který je stejne originální jako exteriér. Nad hlavním oltárem z bílého mramoru a zlacenými tepanými dvírky je zavešena trímetrová zlacená postava Krista v symbolickém srdci a sochy šesti ceských patronu v nadživotní velikosti: sv. Jan Nepomucký, sv. Anežka, sv. Vojtech, sv. Václav, sv. Ludmila a sv. Prokop. Jsou z lipového dreva a vytvoril je sochar Damián Pešan. Nad portály v prucelí jsou plastiky Bedricha Štefana. Zajímavostí tohoto postmoderního kostela je, že se zde nenalézá kazatelna. 8. kvetna 1932 vysvetil chrám pražský arcibiskup kardinál dr. Karel Kašpar. Ve veži bylo posveceno šest zvonu, které byly okupanty svešeny, aby byly prelity na zbrane. Zbyl jen nejmenší. V r. 1992 se do veže vrátily dva zvony z puvodních šesti, díla zvonarské rodiny Manoušku. V r. 1933 se obrázek kostela dostal na poštovní známky v emisi Krásy naší vlasti. Autorem rytiny byl malír a grafik Pavel Kovárík.
MOST SACRED HEART OF OUR LORD:
Aside from námestí Míru, Vinohrady's other main square, námestí Jirího z Podebrad, halfway between námestí Míru and the cemeteries, contains Prague's most celebrated modern church, Nejsvetejsí Srdce Páne (Most Sacred Heart of Our Lord), built in 1928 by Josip Plecnik, the Slovene architect responsible for much of the remodelling of the Hrad. It's a marvellously eclectic and individualistic work, employing a sophisticated potpourri of architectural styles: a Neoclassical pediment and a great slab of a clock tower with a giant transparent face in imitation of a Gothic rose window, as well as the bricks and mortar of contemporary constructivism. Plecnik also had a sharp eye for detail; look out for the little gold crosses inset into the brickwork like stars, inside and out, and the celestial orbs of light suspended above the heads of the congregation.
Zdroj:
Wikipedie, Pražská informacní služba, Architekti
