V roce 2004 Šaman připravil keš věnovanou hradu Přimda, která je v současnosti třetí nejstarší keší Plzeňského kraje. Zval tehdejší hrstku cacherů, aby si vychutnali pohled na hrad, našli hradní poklad a užili si pěkné výhledy na okolní krajinu Českého lesa. Keš je od té doby stále u hradu a tak ji přijďte nalézt i vy! Můžete se také podívat na listing v době adopce.
Pověst o vzniku hradu
Jihozápadní nároží na litografii z roku 1848 podle nákresu F. A. Hebera
Vznik hradu vysvětlují jinak historikové a jinak legenda. Začněme pověstí: V těch dobách, kdy se na českoněmeckém pomezí rozprostíraly nekonečné hvozdy a letopočet jen trojicí cifer tvořen byl, žil na dvoře německého císaře hrabě z Altenburgu. Byl sem poslán, aby se jako panoš naučil rytířským ctnostem a dvorným způsobům a mravům. Ten si oblíbil císařovu dceru a věda, že by marně žádal pyšného otce o její ruku, rozhodl se, že ji unese.
Vystoupil z císařových služeb, prodal svůj statek a s penězi zaň strženými se vydal na toulky po širých lesích, tehdy téměř neznámých. Doprovázen vší svou čeledí hledal příhodné místo, kde by mohl postaviti bezpečný, dobře skrytý hrad, na nějž by se mohl uchýliti s císařovou dcerou. Konečně našel vrch, z něhož se otevíral daleký výhled. Na něm ve skrytu hustého lesa počal budovati hrabě nový hrad.
Hrad před rekonstrukcí, okolo 1909
Najal dělníky a poručil své čeledi, aby nakoupila v kraji uvnitř země zásoby jídla a dopravila je nepozorovaně k lesnímu hradu. Zatím co se plnily sklepy, vyrůstaly do výše hradby, prohluboval se příkop a zanedlouho stál hrad připraven k obývání. Aby nikdo neprozradil místo, kde hrad stojí, kázal krutý hrabě své čeledi pobýti všechny dělníky, kteří na hradě pracovali. A když rozkaz jeho vykonali, zbavil se stejně krutým způsobem i své čeledi. Vlákal ji do sklepa, bedněného dřevem, uzavřel ji v něm a spálil ohněm.
Tak mělo býti navždy utajeno místo, kam unesl císařovu dceru. Šťastně plynula léta na hradě skrytém v lesních tišinách, jichž klidu nerušila žádná noha lidská. Teprve po pěti letech zavítal na hrad první host.
Císař se svým dvorem dlel tehdy v Řezně, odkud se jednoho dne vydal na lov do pohraničních hvozdů. Zabloudil v lesích, a když se nemohl nikoho ze své družiny dovolati, pustil se podél potoka, doufaje, že u něho najde lidská obydlí. Tak se dostal až pod hrad, v němž žila jeho dcera s nezvaným zetěm.
Spatřiv na vrchu vystupovati kouř, vystoupil císař vzhůru a objevil tam neznámý mu hrad. Stanul před hradem, zavolal o pomoc. Přišel mu vstříc hrabě Altenburgský. Císař se mu nedal poznati a požádal ho o pohostinství, ježto prý zbloudil na lovu v těchto lesích. Hrabě vpustil lovce do hradu a co nejlépe jej hostil, neboť sám již dlouho toužil po lidské společnosti a po zprávách, co se děje ve světě.
Západní stěna po rekonstrukci na dob. pohlednici
Císař zatajil svoje pohnutí a neprozradiv se jediným slovem odešel z hradu. Veliký hněv stále ještě háral jeho duší a žilami bouřila mu pomstychtivost. Vrátil se šťastně ke své družině, sebral oddíl ozbrojenců a vytáhl s ním proti hradu, skrytému v lesích.
Hrad po částečné rekonstrukci v době I. světové války
Tentokráte neuvítal ho pán hradu usměvavou tváří, nýbrž poznav zradu uchýlil se za hradby a chtěl odtud čeliti vojsku. Jeho zbraně, odpočívající po léta v klidu, úplně propadly zkáze. Šípy zrezavěly, tětivy ztrouchnivěly, kopí zpuchřela… Pád hradu byl neodvratný. Bylo otázkou nejbližší chvíle, kdy bude obsazen vojskem a jeho pán zajat a na hrdle ztrestán.
Ve chvíli, kdy se vojsko chystalo udeřiti na hrad, vystoupila na arkýř císařova dcera. Sepjala prosebně ruce, zavolala na otce zoufalým hlasem:
„Slituj se, otče, odpusť nám a zapomeň! Pro svou lásku jsme již oba dost vytrpěli dlouhým odloučením od světa. Vezmeš-li život muži, jehož jsem si zvolila za manžela, ani já nechci déle žíti a vrhnu se k tvým nohám dolů se skály. Bez muže jen mrtvá v tvou náruč se vrátím!“
Město s hradem na dobové pohlednice
Zakolísal se císař v úmyslu potrestati únosce smrtí, a když i jeho dvořané vřele se za něho přimlouvali, obměkčil své srdce a přijal uprchlíky na milost. Tu byl ihned spuštěn z hradu most a na hradě bylo hlučně oslaveno usmíření. Poté odvezl císař dceru svou i zetě k svému dvoru a kázal, by byl opuštěný hrad ponechán svému osudu.
Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků
Stručná historie panského sídla
Hrad Přimda je považován za nejstarší nebo druhou nejstarší stavbu kamenného hradu v Čechách, neboť přestavba dřevěných budov na Pražském hradu na kamenný hrad není přesně datována, spíše však proběhla o let později.
S počátky hradu Přimdy je tradičně spojován údaj kronikáře Kosmy vztahující se k roku 1121. Tehdy nějací Němci založili v českém pohraničním hvozdu nedaleko Bělé na strmé skále nejmenovaný hrad. Jeho stavebníkem byl pravděpodobně německý markrabě Děpolt II. z Vohburgu, byť jej Kosmas neuvádí. Český kníže Vladislav, sám v čele tří čet vybraných válečníku, hrad přepadl a dobyl a osadil českou posádkou. Legendy říkají, že po první zprávě o stavbě hradu s útokem trpělivě čekal na dostavbu hradu. Objevují se hypotézy, že hrad byl vybudován k ochraně hranic českým panovníkem, ale stavební rozbor nachází obdobné stavby jen na německém území.
Okno s datací rekonstrukce
První historická zpráva pochází z roku 1126, kdy hrad nechal opravit, přestavět a též doplnit opevnění kníže Soběslav I. Ve 12.–14. století náležela Přimda mezi nejvýznamnější královské hrady. Nejeden český panovník však okusil také útrapy zdejšího královského vezení. Mezi 1148–1150 a 1161–1173 tu byl vězněn Přemyslovec Soběslav II. V roce 1247 skončil ve zdejším vezení po nezdařeném pokusu o převrat i pozdější český král Přemysl Otakar II.
V období vlády Lucemburků došlo k prvním zástavám hradu, byť Karel IV. zařadil Přimdu v návrhu zákoníku Majestas Carolina mezi hrady od koruny nezcizitelné. Za zástavních majitelů Boršů z Oseka se hrad stal útulkem loupežníků. V roce 1429 získávají zástavu hradu Švamberkové, kteří ji vlastní až do roku 1592. Za nich význam hradu pomalu upadá. Na konci 16. století je přimdské panství rozprodáno a hrad se mění ve zříceninu, čemuž nejvíce přispěl zásah bleskem v roce 1711, po kterém se zřítilo zdivo jihozápadního nároží.
Novodobé opravy a tragédie
Výhled od hradu k Rozvadovu
Další historie hradu se píše až v souvislosti se záchrannými opravami o 170 let později, do té doby probíhalo jen zcela anonymní postupné rozebírání kamene pro stavby v podhradí. První opravy nechal provést v roce 1879 nebo 1880 Filip hrabě z Kolowrat. Významné zásahy byly provedeny v letech 1919–1923, kdy byla značně rozpadlá věž rekonstruována do své současné podoby. V roce 1962 byl hrad prohlášen vládou za národní kulturní památku.
O šest let později, v roce 1968, začala další etapa oprav, ale nebyla příliš šťastná: pro přepravu a umístění jeřábu v blízkosti hradu a také při samotné opravě došlo k nenávratnému poškození částí hradního areálu. Poškozeny byly přístupové cesty, upraven byl terén obou nádvoří, ale i okolí severní a východní strany věže, což znamenalo ztrátu stop po původní zástavbě. Opravy prováděné společností Armabeton probíhaly až do roku 1977, nebyly citlivé ani k samotné věži a navíc přes svoji délku nebyly dokončeny. Na rozvrtaném zdivu si slovy prof. Durdíka následně pošmákl zub času tak vydatně, že došlo k tragédii.
Známý pionýrský tábor plzeňské Škodovky v Boněticích pořádal 28. července 1989 výlet na Přimdu. Před polednem se sesulo zdivo nad 1. patrem věže. Většina táborníků se rozutekla, jen trojice dvanáctiletých chlapců s vedoucím zůstala u zdi. Ta se však také zřítila a mladé táborníky zasypala. Jeden vyvázl s lehkým zranění, druhý utrpěl těžký otřes mozku a zlomeninu páteře, ale třetí bohužel na následky zranění zemřel. Z následné analýzy vyplynulo, že pád vyvolal hluk rezonující ve stěnách. Ač by se daly očekávat urychlené opravy, byla zřícenina hradu jen uzavřena. Od roku 2000 proběhlo statické zajištění věže hradu, v roce 2004 byly opraveny hradby. Na zdivo hradu v žádném případě nevstupujte ani nezkoušejte vlézt, kromě poškození památky vám hrozí těžký úraz uvolněnými kameny.
Jak hrad vypadal?
Plánek hradu dle F. A. Hebera
Zobrazte si kresbu rekonstruované podoby hradního areálu, pomůže vám při čtení následujících řádek. Hrad byl postaven na rulové ostrožně na nižším, jihozápadním konci hřbetu vrchu. Od zbytku hřbetu je území hradu odděleno příkopem a kdysi bylo chráněno hradbami. V místech, kudy budete přicházet okolo pokladny pod hrad, stávala jediná brána do hradního areálu ústící na dolní nádvoří. K bráně přiléhala vyšší budova sloužící pravděpodobně k obraně vstupu a v přízemí též jako maštal pro koně; vedle ní, blíže k hradu byly ještě dřevěné kolny.
Přes dolní nádvoří vedla cesta k druhé bráně, která chránila pěšinu vedoucí k brance mezi skalami k hornímu nádvoří, dodnes je ta průrva jasně patrná. Pár metrů za druhou bránou byla zpevňovala hradby drobná věž. Na konci ostrožny byla hradební pevnůstka, její zbytky jsou stále vidět.
Brankou mezi skalkami s dřevěným ochozem se vcházelo na horní nádvoří, které bylo menší a přeplněné: proti vchodu byla cisterna, snad podzemní vězení a drobná kaple. Na protější, severozápadní straně, kde je dnes zábradlí, bývala menší kamenná stavba propojená obydlím pro čeleď se západní stěnou hradu. Na jihozápadě chránila horní nádvoří hradba spojující vnější hradby se skalní ostrožnou.
Interiér přístavku s prevétem
Poslední budovou byl třípatrový hranolový románský donjon, dnes také jediná výrazněji dochovaná stavba celého hradu. Donjon byl postaven na téměř čtvercovém půdorysu o hraně okolo 16 etrů. Jeho zdi z velkých kamenných kvádrů jsou u paty silné téměř 4 metry. První patro tvořila hlavní obytná místnost, ve které byl umístěn krb, jehož zbytky se dochovaly. K západní stěně donjonu přiléhal přístavek, ve kterém se nalézá další z unikátů tohoto hradu: nejstarší dochovaný záchod v ČR v podobě výklenku s prevétem, česky výsernicí. Přístavek asi sloužil jako strážnice.
Kudy ke krabičce
U fotbalového hřiště je parkoviště (waypoint PA), které je dobrým výchozím bodem. Po cestě mířící do lesa, ke kapli Panny Marie Lurdské a následně k hradu prochází naučná stezka. Ještě než vás přivede k hradu, budete se moci seznámit s historií kaple, hradu i rezervace. Od roku 2012 je Přimda opět zpřístupněna, prohlídky se konají v období od květa do září. Více informací naleznete na webu hradu. Po návštěvě hradu doporučujeme projít rezervací až k vrcholové vyhlídce.
English
The castle on the Primda (Pfraumberg) mountain was already mentioned in 1126 and is said to be the second-oldest or the oldest stone castle in Bohemia. It has served several times as a dungeon for state prisoners. Among its prisoners were the later Duke Sobeslav II (1148–1150 and 1161–1173) and the later King Premysl Otakar II (in 1247). The castle was remodelled in the 14th century and was conquered by the Hussites in 1427. After 1592 the castle fell into dereliction.
This cache will offer you the nice vistas from the castle location. Find the Primda treasure and enjoy it :-) After your find you can follow the summit to the top of the hill and find the Primda view cache.
(kopie listingu)