Připravujeme pro Vás sérii 13 keší, které se váží k Erbenově Kytici.
Jednotlivé keše budou vycházet nepravidelně, podle toho, jak je připravíme k publikaci.
Děkujeme reviewerovi Robinovi za pomoc a cenné rady při publikaci celé série.
angieborg & klickon
Nezapomeňte si z každé kešky opsat bonusové číslo, může se Vám na konci putování hodit.
Karel Jaromír Erben: "Holoubek"
U hřbitova oplakává mladá vdova svého zesnulého manžela. Když tu jede okolo mladý muž, který jí nabídne, aby se stala jeho ženou. Do měsíce se konala svatba (veselá a hlučná). Nový manžel k sobě tiskl svou manželku a povídal jí, že nebožtík již ničeho neslyší, nemůže se v hrobě otočit a ani z mrtvých vstát.
Ale jak běžel čas, na místě hrobu prvního manžela vyrostl statný dub, na kterém sedával holoubek. Pokaždé, když sem žena přišla, holoubek smutně vrkal. Připomínal tím ženě její vinu – že totiž svého prvního manžela ve skutečnosti otrávila. Jednoho dne to žena již nemůže vydržet a sama se utopí v blízkém potoce. Pohřbena je mimo hřbitov, neboť křesťanská víra zakazuje sebevraždu.
Okolo hřbitova Běží časy, běží, „Nehoukej, nevolej,
cesta úvozová; všecko s sebou mění: nehuč mi tak v uši:
šla tudy, plakala co nebylo, přijde tvá píseň ukrutná
mladá, hezká vdova. co bývalo, není. probodá mi duši!
Plakala, želela Běží časy, běží, Nehoukej, nežaluj,
pro svého manžela: rok jako hodina: hlava se mi točí;
neb tudy naposled jedno však nemizí: aneb mi zahoukej,
jej doprovázela. pevně stojí vina. a se mi rozskočí!“
Od bílého dvora Tři roky minuly, Teče voda, teče,
po zelené louce co nebožtík leží; vlna vlnu stíhá
jede pěkný panic, na jeho pahorku a mezi vlnami
péro na klobouce. tráva roste svěží. bílý šat se míhá.
„Neplač, nenaříkej, Na pahorku tráva, Tu vyplývá noha,
mladá, hezká vdovo, u hlavy mu doubek, tam zas ruka bledá:
škoda by tvých očí, na doubku sedává žena nešťastnice
slyš rozumné slovo. běloučký holoubek. hrobu sobě hledá!
Neplač, nenaříkej, Sedává, sedává, Vytáhli ji na břeh,
vdovo, pěkná růže, přežalostně vrká: zahrabali skrytě,
a když muž ti umřel, každý, kdo uslyší, kde cesty pěšiny
vezmi mne za muže.“ srdce jemu puká. křižují se v žitě.
Jeden den plakala, Nepuká tak jiným Nižádného hrobu
druhý ticho minul, jako jedné ženě: jí býti nemělo:
třetího žel její z hlavy si rve vlasy, jen kámen veliký
pomalu zahynul. volá uděšeně: tlačí její tělo.
Čerpáno z webu: cist.cz, cs.wikipedia.org
Nyní se vydejme ve šlépějích ženy, která pochovala svého muže a truchlící se vydala ze hřbitova na cestu ke svému domovu.
Nacházíte se u kostela "Narození Panny Marie". Vyhledejte vstup na hřbitov, postavte se zády k hřbitovním vratům a pohlédněte do krajiny. Nedaleko před sebou vidíte (?????), který stojí těsně před velkým pařezem. Vaším úkolem je zde nalézt letopočet, který je ve tvaru ABCC. Pokud jste letopočet objevili, pak máte první indicii.
Nyní sejděte dolů k silnici, přejděte ji a vydejte se (?????) vedoucí od hřbitova kolem oplocené zahrady na jih. Na prvním rozcestí odbočte doleva a pokračujte dále směrem na východ, po pravé ruce vidíte (?????), po levé ruce máte stále oplocenou zahradu s venkovským stavením. Po chvilce budete nalevo míjet (?????) s několika kovovými tyčemi. Některé z nich jsou uprostřed opatřeny zvláštním ozdobným prvkem. Spočítejte na nich tyto ozdobné prvky, jejich celkový počet je D a pro Vás to znamená nalezení další indicie.
Pokračujte v chůzi ještě chvíli po polní cestě, až dorazíte na další rozcestí (?????). Otočte se směrem na sever, po levé ruce před Vámi stojí (?????) na jehož průčelí pak uvidíte bílou barvou napsaný letopočet ve tvaru AEFB. To je Vaše třetí a poslední indicie.
Nyní již máte nalezeny všechny potřebné indicie, dosaďte čísla do vzorce a pak se vydejte na finální souřadnice, kde na vás čeká tematická keška a také razítko letterboxu. Logbook se nachází v kešce, ve schránce s razítkem jsou jen papírky pro ty, kteří si chtějí otisknout razítko a nemají žádný papír s sebou.
N 49° 2B.(D+F)(E-A)(A+C)
E 014° 3(D+C).(F-A)(A+B-E)(B-F+D)
