Pražské metro tvoří základ sítě městské hromadné dopravy v Praze. Jedná se o klasické metro sovětského typu. První úsek metra byl otevřen již v roce 1974, přesto první plány sahají mnohem dále do historie. Systém pražského metra v současnosti zahrnuje 3 linky (A, B, C) s celkem 61 stanicemi. Pražské metro však nebylo vybudováno pouze jako dopravní prostředek, ale také jako „výkladní skříň“ města a umění.
Historie
První návrhy podzemní dráhy se objevují už v 19. století a nejspíše úplně prvním, kdo s nápadem na podpovrchovou železnici přišel byl pražský obchodník Ladislav Rott. Ten v již v roce 1898 navrhoval městské radě v souvislosti s výstavbou kanalizace vytvořit tunely pro první podzemní dráhu. Se svým návrhem však u městské rady neuspěl. Další nápady na podzemní dráhu se objevovaly i později, ovšem výrazněji se do historie metra zapsali až inženýři Vladimír List a Bohumil Belada, kteří v roce 1926 předložili návrh s názvem „Podzemní rychlá dráha pro Prahu“. (Pamětní deska věnovaná těmto průkopníkům myšlenky pražské podzemní dráhy s jejich bustami je k vidění ve vestibulu stanice Muzeum.) Nápad se ujal a o metru se začalo v Praze vážně uvažovat, objevili se další návrhy a před druhou světovou válkou se začalo prakticky s budováním. Bohužel válka veškeré práce zastavila a ani po ní nebyla situace z finančního hlediska dobrá. V souvislosti s rapidním zhoršením povrchové dopravy v 60. letech 20. století bylo rozhodnuto o tom, že podzemní dráha se zrealizuje, ovšem nikoliv jako klasické metro, nýbrž jako podpovrchová tramvaj. Její stavba započala v roce 1966 budováním první stanice v místě hlavního nádraží. Projekt podpovrchové tramvaje však byl velmi kritizován a vláda nakonec rozhodnutí změnila a rozhodla, že místo podpovrchové tramvaje se zrealizuje klasické metro. Plány se musely předělat, dodnes však původní návrh připomínají například boční nástupiště ve stanici Hlavní nádraží. Prvním zprovozněným úsekem se stala linka C (Kačerov – Sokolovská), slavnostní zahájení jejího provozu proběhlo 9. května 1974.
Linka C
Linka C je nejstarší a nejvytíženější trasou pražského metra, označována je červenou barvou a v současnosti vede z Letňan na Háje. Celkem se na ní nachází 20 stanic. První úsek Kačerov – Sokolovská byl zprovozněn v roce 1974, následovalo prodloužení z Kačerova na Háje (1980) a následně byla linka postupně na severu prodlužována do stanic Nádraží Holešovice (1984), Ládví (2004) a naposledy v roce 2008 do Letňan. Soupravy metra jsou vypravovány z depa Kačerov. Pro stanice prvního, historicky nejstaršího, úseku je typické mramorové obložení. Další stanice postavené před revolucí se vyznačují především výzdobou keramickými tvarovkami, které jsou v každé stanici jiné a vytvářejí různé obrazce. Novější stanice už tolik umělecky pojaté nebyly a jsou si vesměs podobné. Výjimku tvoří zejména velkolepě pojatá stanice Střížkov.
Linka A
Linka A byla vybudována v pořadí druhá, má zelenou barvu a nyní její trasa spojuje Nemocnici Motol s Depem Hostivař. První úsek byl otevřen v roce 1978 a vedl ze stanice Dejvická až na Náměstí Míru. Již v roce 1980 byla následně linka prodloužena z Náměstí Míru až na Želivského. Prodloužení, která proběhla v letech 1987, 1990 a 2006, byla vždy jen o jednu stanici, jednalo se postupně o stanice Strašnická, Skalka, a nakonec Depo Hostivař. Tyto stanice se nachází na původní spojce s depem Hostivař. Zatím poslední prodloužení linka zaznamenala v roce 2015, kdy byla z Dejvická protažena až do stanice Nemocnice Motol. Právě na lince A se nacházejí patrně celosvětově nejznámější ikonické stanice obložené dlaždicemi z eloxovaného hliníku, které mají buď konkávní nebo konvexní tvar. Obložení má základní barvu champagne, která jednotí celou linku, ovšem v každé stanici se nachází pruh jiné barvy, která je také, kromě jiného, vzájemně odlišuje. Autorem těchto obkladů je Ing. Jaroslav Votruba. Tajemné a působivé ztvárnění stanic mělo cestujícím připomenout, že se nacházejí pod historickým centrem města. Oblíbenost těchto stanic dokládá i fakt, že podle ankety CNN je Staroměstská jednou z 12 nejpůsobivějších evropských stanic podzemní dráhy!
Linka B
Třetí linkou pražského metra je žlutá linka B v současné době spojující Zličín s Černým Mostem. Historicky nejstarší úsek vedl ze Smíchovského nádraží na Florenc, zprovozněn byl v roce 1985. Již v roce 1988 se linka dočkala prvního prodloužení ze Smíchovského nádraží až do stanice Nové Butovice, o 2 roky později (1990) byl otevřen úsek na opačném konci z Florence na Českomoravskou. V roce 1994 bylo otevřeno další prodloužení na západním konci, a to z Nových Butovic až na Zličín, kde bylo také vystavěno stejnojmenné depo. Úsek z Českomoravské na Černý Most byl otevřen v roce 1998, ovšem z důvodu nedostatku financí byly dvě ze stanic zprovozněny až později. Jednalo se o Hloubětín (1999) a Kolbenovu (2001). Stanice na lince B se vyznačují především použitím skla ve velkém rozsahu, známé jsou především „obrazovky“ od Václava Ciglera ve stanici Náměstí Republiky či skleněné obklady od Františka Víznera na Karlově náměstí a v Jinonicích, ovšem méně nápadné obložení ze skleněných desek najdeme i v dalších stanicích. Jednotícím prvkem linky bylo zvláštní pojetí osvětlení v podobě dlouhých rour visících ze stropu. Raritou v systému pražského metra je stanice Rajská zahrada, kde nejsou klasická ostrovní ani boční nástupiště, ale vlaky zde staví nad sebou.
Vozový park
Prvními vozy, které v pražském metru jezdily, byly ruské soupravy Ečs vyrobené v Mytiščinském strojírenském závodě. Původně ale v Praze měly jezdit české vozy R1 vyvinuté společností ČKD. Kvůli politickému tlaku se však do provozu nikdy nedostaly a vyrobeny byly pouze 2 prototypy, které byly zničeny během záhadné nehody v depu Kačerov. Oficiálně se jednalo o totální selhání brzd, na druhou stranu se hovořilo o zinscenování celé havárie. Vozy Ečs jezdily v metru až do roku 1997 a to pouze na lince C. Druhým typem vlaků, které se v pražském metru objevily, byly soupravy 81-71 vyrobené opět v Rusku v Mytišči a první zde začaly jezdit v roce 1978 a v pravidelném provozu se objevovaly až do roku 2009. Postupně byly tyto soupravy kompletně modernizovány, čímž vznikly soupravy 81–71M. Jezdí od roku 1996 dodnes, v současnosti na linkách A a B. Na lince C od roku 1998 jezdí soupravy M1 vyráběné konsorciem ČKD – Adtranz – Siemens, později pouze společností Siemens.
Přejmenování stanic
V souvislosti s událostmi roku 1989 schválila rada hlavního města Prahy 21. února 1990 přejmenování stanic s ideologickými názvy. Celkem se jednalo o 12 stanic, z nichž většina byla na lince C. Změněny byly samozřejmě i názvy stanic teprve připravovaných. Změny názvů byly následovné:
Kosmonautů
|
→
|
Háje
|
Družby
|
→
|
Opatov
|
Budovatelů
|
→
|
Chodov
|
Primátora Vacka
|
→
|
Roztyly
|
Mládežnická
|
→
|
Pankrác
|
Gottwaldova
|
→
|
Vyšehrad
|
Sokolovská
|
→
|
Florenc
|
Fučíkova
|
→
|
Nádraží Holešovice
|
Dukelská
|
→
|
Nové Butovice
|
Švermova
|
→
|
Jinonice
|
Moskevská
|
→
|
Anděl
|
Leninova
|
→
|
Dejvická
|
Povodně v metru (2002)
Povodně, které nastaly v srpnu 2002 znamenaly zkázu nejen pro většinu republiky, ale i pro pražské metro. Systém metra sice před podobnou situací měl být zabezpečen tzv. ochranným systéme, ten však zklamal. Vzhledem k rychlosti šíření vody ani nestihly být zavřeny některé tlakové uzávěry. Během 13. a 14. srpna tak voda zaplavila celkem 18 stanic na všech linkách a bezmála 20 km tunelů včetně dvou souprav odstavených ve stanici Florenc na lince B, která byla povodní nejpostiženější. Napáchané škody byly vyčísleny na téměř 7 miliard Kč a kompletní zprovoznění celého metra trvalo půl roku. Výšku, kam až sahala voda, dodnes v některých stanicích připomínají malé zlaté cedulky s datem, vidět je můžete zejména na stěnách některých eskalátorových tunelů.
Zajímavosti
Metron
Bezpatkové písmo Metron bylo vytvořeno v roce 1973 speciálně pro nově budované pražské metro. Jeho autorem je grafik a designér Jiří Rathouský. Původně byl tento font použit pro veškerý informační systém metra, dnes se ním setkáme na stěnách za nástupišti v podobě litých kovových písmen, které označují názvy téměř všech stanic. Jedinými výjimkami jsou stanice Vyšehrad, kde tato kovová litá písmena vůbec nejsou, a Depo Hostivař, kde je zcela nepochopitelně užit úplně jiný font a písmo je o dost menší.
Hlasatelé metra
„Ukončete, prosím, výstup a nástup, dveře se zavírají. Příští stanice…“ Každý, kdo alespoň jednou pražským metrem jel, zná toto hlášení moc dobře. Každá z linek má svého vlastního hlasatele a také i vlastní znělku. Na lince C se setkáte s rozhlasovým moderátorem Tomášem Černým. Hlas lince A propůjčila taktéž rozhlasová moderátorka Světlana Lavičková a na lince B zní hlas moderátorky Evy Jurinové.
Umění v metru
Od počátku budování metra bylo dbáno na estetické vyznění samotných stanic, vestibulů i okolí vstupů. Díky tomu bylo metro plné uměleckých děl, část rozpočtu totiž před revolucí musela být investována právě do umění. Dnes v metru najdeme zhruba polovinu děl, co zde původně byly. Část ideologických děl byla zakryta či odstraněna a další byly v 90. letech v souvislosti s budováním komerčních ploch zničeny. Dodnes se však dochovala přibližně jejich polovina. Například ve vestibulu stanice Karlovo náměstí je velká mozaika
Karel IV. a jeho doba, u stanice Háje je dodnes sousoší
Kosmonauti a na Malostranské je několik replik barokních soch. V současné době jsou u zachovalých děl cedule s informacemi o jejich autorech, vzniku apod.
Povodňové soupravy „Ponorky“
Dvojice souprav, které byly během povodní v roce 2002 zatopeny ve stanici Florenc linky B, se po odtažení, odbahnění, vyčištění a celkové modernizaci opět vrátily na koleje. Přezdívá se jim „Ponorky“ a dodnes se s nimi v provozu můžete setkat zpravidla na trase A. A jak je poznat? Na rozdíl od ostatních souprav mají tyto nad dveřmi do kabiny strojvedoucího modrý symbol ≈.
Dezert Metro
Stejnojmenný dezert nemá s metrem společný pouze název. Jeho výroba započala už v roce 1974 na počest zprovoznění první linky pražského metra. Čtyři kusy v jednom balení měly symbolizovat čtyři vagony soupravy, které tehdy v metru jezdili. Ačkoliv byla po roce 1989 jeho výroba zastavena, dnes už je opět v prodeji.