Keš je součásti serie 19 keší věnovaným událostem 21. srpna 1968.
Mimořádný XIV. sjezd KSČ, tzv. Vysočanský sjezd. Místo, kde je schránka umístěna je spíše symbolické. Sjezd se konal ve velké závodní jídelně ČKD Praha-Vysočany. Vzhledem ke změnám celého území je velmi těžké určit přesné místo, kde se uskutečnil. Stal se jedním z nejvýznamnějších protestních činů proti srpnové okupaci.
Sjezd začal 22. srpna 1968 a skončil již následujícího dne, 23. srpna. Z řady ostatních komunistických sjezdů se zcela vymykal. Mimo jiné tím, že byl prohlášen záhy za neplatný a jeho účastníci získali cejch odpadlíků.
Sjezd se připravoval již jako mimořádný během Pražského jara, aby potvrdil politické změny. Byť komunističtí reformátoři nehodlali uskutečnit žádné skutečné změny politického systému, byl sovětským vedením považován za nepřijatelný. Připravoval se od jara 1968 a měl se konat počátkem září 1968. Nelze si ovšem představovat, že by to bylo skutečně svobodné jednání. Měla to být naaranžovaná slavnostní manifestace s předem připravenými výsledky. Jako obvykle se velice pečlivě připravoval, plánovaný průběh byl předem pečlivě režírován jako všechny ostatní komunistické sjezdy. To například znamená, že diskusní příspěvky podléhaly výběru a předběžnému schválení. Konat se měl jako obvykle ve Sjezdovém paláci Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, dnes výstaviště v Holešovicích.
Skutečný mimořádný XIV. sjezd KSČ se od příprav lišil. Městský výbor KSČ v Praze začal organizovat sjezd hned 21. srpna 1968. Nejprve se plánovala jen porada delegátů mimořádného XIV. sjezdu. Zpráva o jednání se šířila tajně, aby nebyla zmařena okupačními vojsky. Utajovalo se i místo jednání. Problém byl s dopravou v ochromené zemi. Proto přijelo málo delegátů ze Slovenska. Někteří byli zadrženi při kontrolách sovětskými vojáky u Břeclavi. Ráno 22. srpna bylo na místě téměř tisíc delegátů, tzn. dvě třetiny, nakonec se zúčastnilo 1219 z 1543.
Ze Slovenska ale zpočátku jen pět, i když během dne stoupl počet slovenských zástupců na padesát.
Sjezd se zabýval prakticky výhradně okupací, ne předem plánovaným programem. Přijal několik protestních prohlášení, mj. ke komunistickým stranám světa, požadavek odchodu cizích vojsk, výzvu k protestní hodinové stávce 23. srpna atd. Důležitá byla volba nových orgánů, aby tak existovalo vedení strany i v době, kdy její oficiální představitelé byli uneseni okupanty. Sjezd se prohlásil za nepřetržitý. Druhý den zasedal nově zvolený Ústřední výbor. Nastalo ale rozpolcení: Moskva prohlásila, že sjezd nikdy neuzná. V druhém bodu moskevských protokolů podepsal Dubček a ostatní, že XIV. sjezd je neplatný. Aby byl odstraněn rozkol, byl vysočanský ÚV rozpuštěn, jen 80 členů bylo kooptováno do původního.
Popravdě se sjezd zásadně nevyjádřil k dalšímu směřování země a ano to nebylo ve stávajících podmínkách možné. Proslul jako samostatný čin, kterým se část tehdejších komunistů vyslovila proti vojenské intervenci, pro svobodu a změny, byť výhradně v rámci tehdejšího socialismu.
V neposlední řadě se jednalo o mimořádně rozsáhlou podzemní akci, kterou se podařilo zorganizovat doslova pod nosem okupantů aniž by si toho oni všimli.