! POZOR ! změna finálních souřadnic, viz výpočet níže.
Tato keška vás přivede na místa, kde provedli Jozef Gabčík, Jan Kubiš (někde se uvádí, že za účasti Josefa Valčíka a Jana Smrže) atentát za zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Poznáte místo, kde proběhl samotný útok, kudy utíkal Jozef Gabčík a kde při přestřelce zlikvidoval Heydrichova šoféra Kleina. Místo atentátu je v současnosti zcela změněno novodobou výstavbou, nám jde však především o vaše seznámení s pohnutou historií naší země a s příběhem mladých lidí, kteří za své hrdinství zaplatili tím nejcennějším, svým životem. Skrýš je pak trochu dál od těchto míst…
Na výchozích souřadnicích keš nehledejte!!! Kvůli ní budete muset pozorně číst tenhle listing a následně se pak trochu projít.
Atentát na Reinharda Heydricha:
Bylo krásné slunečné ráno 27.5.1942 a oba členovévýsadkové skupiny Anthropoid se vydali na své poslední setkání s Reinhardem Heydrichem. Kubiš v obnošených tmavých šatech s proužkem, na hlavě měkký černý klobouk. Menší, ale ramenatější Gabčík vyjel dokonce v baloňáku a s čepicí z podobného materiálu. V odřených starých aktovkách, připnutých k rámům kol, si vezou své anglické náčiní, Gabčík samopal Sten a Kubiš dvě bomby používané anglickými vojsky v Africe proti tankům. Oba zdolali poslední úsek cesty, libeňský kopec k Vychovatelně, kdy Kubiš vyrazil na pánském cestovním kole, zatímco Gabčík šlapal na starém dámském s potrhanou ochrannou sítí okolo pedálů. Přijeli až ke klínu zahrady výzkumného ústavu, vystrčeného mezi Kirchmayerovou třídou (dnešní Zenklovou) a ústím ulice V Holešovičkách. Ostré eso kolejí trojky, šplhající od Trojského mostu (dnes Most Barikádníků), svítilo v paprscích stoupajícího slunce. Bylo devět hodin, čas, kdy Heydrich nejdříve opouštěl zámek v Panenských Břežanech. Na cestu odtud sem potřebovalo jeho auto asi patnáct minut. To byla časová rezerva na rozdělení úloh. Gabčík v zákrytu vytáhl ze své aktovky oba díly Stengunu, sestavil je, nastavil pojistku na dávku, vzal zbraň do levé ruky a přes loket přehodil přeložený baloňák, takže pod ním zbraň zmizela. Kubiš odepnul ze svého kola aktovku s dvěma bombami a nesl ji v ruce. Na pravém chodníku, asi 250 metrů od zatáčky, bylo jeho místo. Tady se ulice mírně ohýbala vlevo. Gabčík s Kubišem přešli koleje a vybrali si tramvajovou zastávku ve směru od Kobylis hned u zatáčky. Byli připraveni čekat. Ze zkušenosti věděli, že Heydrich odjíždí z Břežan nejdříve po deváté a nejpozději před desátou. Věděli, že pojede jako vždy v posledních dnech bez svého ochranného doprovodu.
Už pomalu hodinu postávají dva mladí lidé u stanice tramvaje par metrů nad zatáčkou. Ten s aktovkou vypadá jako dělník, kterému se pořád nechce odjet do práce, toho malého s pláštěm frajersky přehozeným přes ruku už ta poloha musí unavovat. Co chvíli se opírá loktem o železné zábradlí. Je po desáté a stále se nic neděje. Už tu měl dávno být. Oba začínají být nervózní. Trasou, kudy jezdí Heydrich, netečně prošel protektorátní četník. Na jeho bdělosti mohlo všechno ztroskotat, kdyby se vracel a všiml si, že ještě neodjeli, mohlo být zle. Je půl jedenácté, už to nevypadá normálně. Budou to muset zabalit? Sotva o minutu později sebou trhnou a zahlédnou, že zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich jede! Je 10:31 hodin…
Gabčík s Kubišem rychle sejdou na svá místa na chodník, jako na potvoru sem odspoda od Trojského mostu právě přijíždí tramvaj č. 3 a chystá se vjet vlevo do Kirchmayerovy třídy. Pobledlý Gabčík vyhlédne za ohyb zatáčky a vidí rychle se přibližující Mercedes Benz 320C se značkou SS-3 s dvěma esesackými figurami uvnitř. Klein už zpomalil na čtyřicítku a ještě přibrzdil před zatáčkou. Řidič trojky zazvonil a vyjíždí mu po pravé straně vstříc. Předek mercedesu zvolna obtáčí vrchol zatáčky, na okraji chodníku si Heydrich všimne člověka, který jako by si na poslední chvíli ještě rozmyslel přejít silnici. Z jeho levé ruky sklouzl plášť a najednou má v ruce automatickou pistoli opřenou o bok s hlavní mířící na protektorovu hlavu.
Zmáčkne spoušť a nevyjde ani rána, Stengun se zasekl! Nevěřící útočník zuřivě mačká spoušť a hlaveň otáčí za unikajícími zády. Teď by stačilo, aby Klein přišlápl plyn a z atentátu mohlo byt jen trapné fiasko. Tak by si alespoň počínal každý zodpovědný řidič vezoucí vládního činitele. Klein ale nebyl profesionální řidič, byl to člen protektorovy ochranky, pistolník. Z vlastního popudu, nebo to byla Heydrichova zpupnost a chuť si to vyřídit s útočníkem, každopádně šlápl na brzdu. A to byla Kubišova šance. S bombou v ruce udělal dva tři skoky za vozem, smekl palec z olůvka, upažil a máchl vodorovně rukou, aby se tkanice mohla odvíjet z hrdla zapalovače při rotování bomby. Pozdě, malý předmět dosáhl jen konce vozu, vrh na větší vzdálenost nebyl možný. Bomba dopadla na stupačku k zadnímu sedadlu. Výbuch utrhl dvířka, ale jeho ničivý účinek šel dopředu, přední sedadlo nezasáhl. Prvním zraněným se zdál být naopak Kubiš. Zasáhla ho střepina nad levým okem. Začal prchat s okem zalitým krví podél tramvaje ke kolům. Z poničeného auta vyskočil Klein s pistolí v ruce a chystal se ho pronásledovat. Gabčík odhodil nepotřebný Stengun, mohl sáhnout do kapsy, kde měl odjištěnou pistoli a nehybného Heydricha stojícího ve voze dorazit. Místo toho se dal na útěk.
Kubiš prchal podél vlečňáku tramvaje, která zastavila ihned po výbuchu, proskočil mezi vozy, oběhl přední vůz a mířil ke svému kolu. Vystřelil po Kleinovi, namířil pistoli na snaživce pokoušející se ho zastavit a doběhl ke kolu. Nasedl a rychle vyrazil směrem dolu do Libně. O kousek níž vyšla z domu žena, zaslechla křik seshora od zatáčky a viděla zakrváceného Kubiše řítícího se na kole dolu z kopce. Zareagovala rychle a hodila mu konev na vodu pod přední kolo. Zavrávoral a málem spadl. Pádu se ale naštěstí vyhnul a jel dále z kopce. Minul Bulovku a zahnul doprava do Primátorské. Tou přijel zpět na Kirchmayerovu a dojel až k Baťově filiálce, kde zanechal kolo. Po svých pak dorazil až do ulice Stránského (dnes Novákových) k bytu Novákových, kde se ukryl.
Gabčíkovi cestu ke kolu zablokoval Klein. Oba se kryli za sloupy elektrického vedení a stříleli po sobě na vzdálenost asi 10 metrů. Takto Gabčík prchal vzhůru Kirchmayerovou třídou, pak jako by si to rozmyslel a zabočil doleva do ulice Na Kolínské (dnes Gabčíkova). Na pomezí této a ulice Na Zápalčí bývalo kdysi řeznictví. Gabčík potkal řezníka Braunera zrovna na zápraží, poprosil ho, ať ho neprozrazuje a nečekaje na jeho odpověď, zmizel uvnitř obchodu. Majitel řeznictví byl ale němec a tak přibíhajícímu Kleinovi útočníkův ukryt prozradil. Strhla se nová přestřelka, při které Gabčík potvrdil svou pověst výborného střelce a Kleina zneškodnil dvěma výstřely do stehna. Klein ještě nutil řezníka a nedalekého kočího k pronásledování uprchlíka, ti se však k ničemu neměli, asi se báli. Gabčík, již nikým neohrožován, seběhne na roh ulice K Holešovičkám, vyhlédne nahoru k zatáčce, kde se nic nezměnilo. Ulice dolů k Trojskému mostu je volná, proto tedy schoval pistoli a volným klusem, aby na sebe neupozorňoval, seběhl kolem restaurace Na Rokosce až k mostu. Sedmnáctka právě vyjížděla ze své smyčky. Nikdo v tramvaji nevěděl, co se před chvílí stalo nahoře v zatáčce, proto tedy Gabčík nastoupil a jel směrem do centra.
Heydrichovi se mezitím začíná dělat špatně. Úlomky karoserie ho zasáhly do levého boku,krvácí a opírá se o zničené auto. Je obklopen pouze nenáviděnými čechy, jediný němec leží nedaleko s prostřelenou nohou. První skutečnou ochrankou zraněného nacisty se stal protektorátní četník. Aktivní žena zastavila menší nákladní auto firmy Holan převážející pastu na parkety a krém na boty. Závozník musí uvolnit místo v kabině protektorovi, se strážníkem jako doprovodem pak vylezli na ložnou plochu mezi bedýnky. Dlouhán Heydrich se s bolestnou grimasou vtěsnal pod nízkou stříšku kabiny, nechal si podat aktovku, stále s pistolí v ruce. Náklaďák se sjel otočit kousek dolů, kde byl přejezd přes koleje, poté se vrátil zpátky na místo ke křižovatce, kde Heydrich díky velkým bolestem musel vylézt z kabiny a uvelebil se na korbě vozu. Takto ho dopravili až do nemocnice na Bulovce, na chirurgické oddělení. Tam byl operován, rána mu byla vyčištěna a musela mu být odňata slezina. Vypadalo to, že Heydrich útok přežije, jeho zdravotní stav se zlepšoval. Do rány se však dostaly nečistoty v podobě kusu karoserie a především čalounění ze sedadla vozu. To i přes veškerou snahu lékařů způsobilo těžkou infekci a následnou otravu krve. Brzy ráno 4. června náhle upadne do bezvědomí, ze kterého se už neprobere. Umírá na následky sepse.
Vznik a důsledky operace ANTHROPOID:
Historie operace ANTHROPOID má svůj prapůvod ještě před vznikem druhé světové války, kdy vojenské ústředí československého odboje v Londýně vydalo rámcovou směrnici pro vznik sabotážní organizace v okupovaném Československu. Organizace byla nazvaná PERUN. Jejím šéfem se stal generál František Moravec. Měla v podmínkách ilegality realizovat taktiku neregulérní války proti Německu. Jedním z jejích úkolů byla též likvidace jednotlivců i skupin osob z okruhu prominentů německého okupačního režimu, nebo zrádců a kolaborantů vlastního národa. Smyslem akcí byla obrana domácího odboje proti decimování jeho organizací, proti zradě z vlastních řad, proti genocidě českého národa.
Popravdě řečeno tzv. teroristický program nepatřil v historii našeho odboje za války k charakteristickým činům. Patřil více k živelným projevům odporu než k plánovaným a cílevědomým akcím. Útoky podobného druhu ve srovnání s Francií, Polskem, Jugoslávií či Sovětským svazem byly v našich poměrech spíše výjimkou. A přece právě atentát na Říšského protektora v Čechách a na Moravě, generála SS a policie Reinharda Heydricha, zajistil českému odboji čestné místo v historii evropské rezistence.
Operace se do československých moderních dějin zapsala rozporuplnými výsledky. Na jedné straně pozvedla pověst a prestiž československého odboje na celém světě. Vedla k obrovské vlně solidarity s utrpením českého národa, který byl vystaven kruté německé odvetě. Jméno vypálených Lidic se stalo symbolem sympatií s malým národem, který touto vojenskou akcí prokázal své odhodlání k boji. To vše převážilo na vahách politických rozhodnutí Spojenců při řešení budoucnosti Československa. Druhou stránkou tohoto úspěchu byly těžké ztráty domácího odboje, z nichž se vzpamatoval až v posledním roce války, vypáleno bylo několik vesnic a zabito stovky lidí.
Především z těchto, ale i z jiných důvodů se operace ANTHROPOID stala jedním z nejvýznamnějších činů evropského protifašistického odboje.
Atentát očima svědků:
Václav L., řidič:
Řídil tramvaj č. 3 z ulice v Holešovičkách směrem na Kobylisy. Byl právě v zatáčce, když proti němu jelo auto s praporky a haknkrajcem na předních blatnících. Vtom uslyšel výstřel a viděl, jak jeden z útočníků skočil za auto zezadu, hodil na ně granát, auto zastavilo a útočník přeběhl před tramvaj k drátěnému plotu asi 50 metrů odtud, nasedl na kolo a ujel do Libně. Druhý útočník stál s automatem před autem, který mu selhal. Praštil jím o zem a utíkal směrem ke Kobylisům. Jeden ze dvou vzal automat, podíval se na něj a opět jím praštil o zem. Potom šel na místo činu a viděl Heydricha, jak stál u auta celý bledý a držel si pravou rukou záda nad opaskem. Krátce potom si pro něho (řidiče) přišel strážník a odvezl si jeho i průvodčí do Petschkova paláce. Tam udal, že slyšel čtyři výstřely a pachatel že byl v tmavých šatech. Dostal 30.000,- korun odměny.
František Z., průvodčí:
Po desáté hodině jel trojkou jako průvodčí vlečňáku. U Vychovatelny výbuch a tlak vzduchu. Tramvaj zůstala stát a lidi vyběhli v panice ven. Vyšli za vlečňák, několik kroků odtud porouchané auto, na něm stál německý důstojník a mířil revolverem. Cestující se rozprchli, i on šel zpět a slyšel, že někdo křičí: "Chyťte ho!" Uviděl německého důstojníka, jak za někým utíká, pak zahlédl toho muže, jak usedá na kolo. Pak odejel s vozem. Vyslýchán byl na Gestapu, vyhrožovali mu, pak dostal 50.000,- korun na knížku v Kreditní bance, které všechny projedl v potravinách.
A. Hora, strojník Elektrických podniků:
V den atentátu jsem stál ve dveřích strojírny Elektrických podniků, která je v blízkosti křižovatky, asi 40 metrů. Viděl jsem, jak tramvaj zůstala stát, auto bylo zasaženo výbuchem, a viděl jsem muže s automatem, který chtěl střílet, ale rány jsem neslyšel. Viděl jsem, jak z auta byla vymrštěna blůza nebo plášť, která se zavěsila na drát trolejového vedení, další kus oděvu spadl mezi koleje. Útočník s automatem utekl za ohbí silnice kryté tramvají, z auta vyskočil šofér, důstojník SS, který zahájil palbu na útočníka s bombou. Přestřelka mezi nimi trvala 10-20 vteřin. Útočník jako by chtěl přejít mezi tramvají a vlečným vozem, byl však opět napaden důstojníkem. Proto se rozeběhl na protější stranu, kde měl u drátěného plotu jízdní kolo. V té chvíli přijížděla odshora tramvaj č. 14, někdo chtěl na pokřik šoféra útočníka zadržet, ale když na něho namířil pistoli, schoval se za vagón. Na Gestapu jsem udal, že jsem nic neviděl, jen jsem slyšel rány. Víc jsem vyslýchán nebyl.
František Carda, řidič:
V den atentátu jel jako průvodčí v předním voze trojky. Když vyjela ze stanice, ozval se výbuch, načež tramvaj zastavila. Ihned vyskočil a šel se dívat co se děje. Mezitím slyšel střelbu. Auto stálo od tramvaje asi 10 metrů. Viděl, že jeden důstojník pronásledoval pachatele, který nasedl na kolo a střílel po něm. Tvrdí, že to byl Heydrich. Asi po 20 metrech pronásledování, když uviděl, že pachatel odjíždí, vrátil se Heydrich k autu, prohlížel si pohozenou pistoli, aktovku a plášť, který útočník odhodil. Druhý důstojník pronásledoval druhého útočníka, který běžel směrem ke Kobylisům a zahnul do ulice Na Kolínské. Nepamatuje si však, že by útočníci stříleli zpět na pronásledovatele. Když útočníci zmizeli, šel k poškozenému autu. U něho stál Heydrich, který se držel rukou na zádech. Viděl, že krvácí. Dále tam byla asi 40-ti letá žena mluvící česky a nabádající okolí, aby přivolali pomoc. Prohlašuje, že podle jeho názoru nikdo nemusel vypovídat v neprospěch útočníků, když nechtěl. Byla mu nabízena vysoká odměna, když popíše útočníky. Řekl však, že po výbuchu se staral jen o zraněné z elektriky, což byla jeho služební povinnost, a než to udělal, bylo už všechno kolem skončeno. Odměnu nedostal.
Josef Klimeš, řidič:
Jel náhodou jako soukromý pasažér při atentátu trojkou, po explozi zůstala elektrika stát, přešel na zadek vlečného vozu a nahlédl tam. Viděl asi 15 metrů odtud auto, na něm stál důstojník s pistolí. Uskočil, protože myslel, že se bude střílet. Viděl útočníka asi na 50 kroků, jak seskočil z kola, které držel v levé ruce, a pravou střílel za sebe. Pak šel na místo atentátu, kde byl pán v civilu, podle novin tajný policista, a dáma asi 40 let stará, menší, prý Němka. Řekl: "Je to Heydrich?" A ona řekla německy: "Ja, das ist Herr Protektor Heydrich." Pak česky zvolala: "Podejte ten kožený plášť!" Podával ho Heydrichovi, ten ale mávl rukou jako by o něj nestál. Dáma volala: "Opatřete povoz!" Vběhl do jízdní dráhy a zastavil nákladní vůz firmy Holan, s kterým odejel. Dostal 200.000,- korun na knížce!
Tenhle nebyl v uniformě zřízenců Elektrických podniků. Ty jako první tahali Němci na gestapo. Nemusel se do toho vůbec míchat, tak jako Hora nebo Carda. Výše odměn začínala od nuly u těch, kteří se gestapu ničím nezavděčili, a stoupala podle ochoty a přičinlivosti. Ti tři ostatně posloužili jako ukázky. Z vypsaných 20 milionů bylo co rozdávat a odměny se jen sypaly. A všichni jsou navíc potvrzením známého jevu. Bude-li deset lidí svědky náhlé vzrušující příhody, lze s jistotou vsadit na to, že globální paměť každého z nich se ukáže shodná, ale v jednotlivostech se budou lišit. Někdy podstatně. |
Reinhard Eugen Tristan Heydrich:
Narodil se v Halle nad Sálou nedaleko Lipska. Jeho otec byl hudební skladatel a ředitel hallské konzervatoře. Po skončení první světové války se stal členem Freikorpsu a bojoval proti bolševické revoluci v Německu. Vzdělání Heydrich získává na gymnáziu, v roce 1922 pak, po maturitě, nastupuje službu u válečného námořnictva - tady je v roce 1926 povýšen do hodnosti poručíka, v roce 1928 do hodnosti nadporučíka. Válečné námořnictvo Reinhard Heydrich opouští v roce 1931 (je degradován na vojína a propuštěn kvůli milostné pletce).
Ve stejném roce (přesně 1. července 1931) Heydrich vstupuje do Hitlerovy NSDAP, ještě v červenci se pak stává členem SS (Schutzstaffeln) H. Himmlera, v srpnu roku 1931, je Heydrich na Himmlerův příkaz jmenován na post vedoucího zpravodajské služby SS. V roce 1932 je Heydrichova zpravodajská služba přejmenovaná na SD (Sicherheitsdienst, tj. Bezpečnostní službu), Reinhard Heydrich se zároveň stává zástupcem Himmlera v SS a je mu udělena hodnost standartenführera SS.
Následujícího roku, roku 1933, je Reinhard Heydrich jmenován vedoucím politického oddělení policejního ředitelství v Mnichově, v roce 1934 se pak Heydrich stává zástupcem šéfa gestapa Heinricha Himmlera, zároveň se stává vedoucím pruské politické policie - 30. června téhož roku se pak Reinhard Heydrich aktivně účastní během tzv. noci dlouhých nožů likvidace členů Röhmovy organizace SA. V červnu roku 1936 je Heydrich jmenován do čela SIPO (Sicherheitspolizei, tj. bezpečnostní policie), pod jeho velení spadá jak gestapo, tak veškerá německá (říšská) kriminální policie.
V letech 1936-39 je Heydrich podepsán pod většinou provokačních akcí, jimiž se hitlerovské Německo snaží podkopat režimy v zemích s Německem sousedících, jeho síť agentů je rozprostřena po celé Evropě, v roce 1939 Reinhard Heydrich stojí za zorganizováním tzv. Gliwického incidentu, který stojí na počátku německé agrese vůči Polsku. V Německu pak Heydrichovi agenti sbírají kompromitující materiály na odpůrce nacionálně socialistických myšlenek a nepřátelé Říše, při jejichž potírání si Reinhard Heydrich počíná krutým způsobem - obvinění jsou posíláni do koncentračních táborů, mučeni, vražděni. V září roku 1939 je Reinhard Heydrich jmenován do čela nově vzniklého říšského bezpečnostního úřadu (RSHA, Hlavní úřad říšské bezpečnosti) - 21. září pak vydává tajný rozkaz pro zacházení se židovským obyvatelstvem, platný do doby přijetí tzv. konečného řešení židovské otázky.
21. září roku 1941 je Reinhard Heydrich jmenován (po odstoupení dosavadního říšského protektora Konstantina von Neuratha zastupujícím říšským protektorem pro Protektorát Čechy a Morava. Po Heydrichově příchodu do Prahy je v Protektorátu ihned nastoleno stanné právo - během několika měsíců jsou popraveni mnozí představitelé domácího politického a vojenského odboje (mimo jiné i předseda první protektorátní vlády A. Eliáš). Heydrichův režim si dává za úkol zlomit odpor českého národa, likvidována je především inteligence a židé, Heydrichovým cílem je likvidace dosavadní české autonomie v rámci Říše. Vliv protektorátního prezidenta Emila Háchy je v tuto dobu již nulový. V lednu roku 1942 se Reinhard Heydrich účastní konference ve Wannsee (je řídícím této konference), kde načrtá praktickou stránku tzv. konečného řešení židovské otázky. Vykonavatelem závěru konference se pak stává Adolf Eichmann.
27.5.1942 je na Heydricha proveden atentát, na jehož následky 4.6.1942 ve 4:30 hodin umírá.
Josef Valčík:
Narodil se 2.11.1914 ve Smolině u Valašských Klobouk. Měl sedm sourozenců, tři bratry a čtyři sestry. Vyučil se koželuhem a pracoval v Baťových závodech ve Zlíně. V letech 1936-38 absolvoval vojenskou prezenční službu u pěšího pluku 22. Přes Jugoslávii, Turecko a Sýrii dorazil do Francie, kde byl v březnu 1940 zařazen ke 2. čs. pěšímu pluku, s nímž prožil celé francouzské tažení. Ve Velké Británii konal službu jako výkonný rotmistr 1. roty 2. praporu. Přihlásil se k nasazení v týlu nepřítele a po absolvování výcviku byl ustanoven zástupcem velitele výsadku SILVER A. V Protektorátu se podílel na vybudování široce rozvětvené zpravodajské organizace. Po svém prozrazení uprchl do Prahy, kde padl v kryptě kostela v Resslově ulici dne 18.6.1942.
Životopisy Josefa Gabčíka a Jana Kubiše najdete tady.
Poslední Heydrichova cesta:
Reinhard Heydrich se zdrží oproti plánu, loučí se svojí rodinou, manželkou Linou a dětmi Klausem, Heide a Zilke. Mercedes čeká, leskne se v odlesku slunce. Místo protektorova osobního šoféra a pucfleka Willyho, který odjede později ve druhém voze s Heydrichovými kufry přímo na letiště, čeká za volantem SS-Oberscharführer Klein z šéfovy tělesné stráže. Hodiny nad balustrádou tloukly před chvílí deset. Jindy už bývali na cestě nebo dokonce až na Hradě. Heydrichova rodina se vrací, brána je dokořán. "Připraveno?" SS-Oberscharführer Klein vypne prsa a sráží podpatky. Heydrich usedá vedle šoféra a lhostejně kývne. Klein přidává plyn, auto zvolna sklouzne po cestě, u vrat vzdává poctu stráž. 
Pak prudké otočení volantem vlevo a je tu silnice, první domky. Heydrich ukládá aktovku na kolena. Silnice je prázdná. Cesta vede celou vsí, šplhá do kopce, zatáčka, krátká rovinka, opět zatáčka, pak je tu druhý zámeček a za ním les.
Projeli lesíkem a ocitli se rázem uprostřed polí. Klein mlčel, pozorně se díval na cestu a čekal. Heydrich neměl mnoho chuti do hovoru. Chvíli pozoroval alej, kterou jeli. Pak otevřel tašku a prohlížel dokumenty. Stočili se na státní silnici a tady se jelo líp. Nikde ani člověka, jen pár dědků před chalupami, když však zdáli zahlédli tmavý vůz, opatrně zmizeli ve staveních.
"Jedeme pozdě." Klein přikyvuje. "Kdy budeme na Hradě? Asi v deset padesát Herr Obergruppenführer. Jeďte rychleji!" Heydrich miluje rychlou jízdu.
Ručičky hodinek ukazují právě deset hodin a patnáct minut. "Říkám, jeďte rychleji, abych to už nemusel opakovat!" Jeho hlas zní ostře. Klein skloní hlavu. Klein vždycky poslušně sklání hlavu. Kilometrové ukazatele nemůžeš přečíst, leda jen tak letmo: "Sperling (Klíčany)", pak "Zdib (Zdiby)", "Unter Habern (Dolní Chabry)" s odbočkou do sousední obce - a domy a stromy a pusto.
Protektor jede. Je mu třicet osm let a stojí na vrcholu moci. Lidé trnou při vyslovení jeho jména… Stavení podél silnice narůstají v souvislou řadu, pole ustoupila dozadu. "Kobilis" hlásí cedule. Heydrich se ve voze narovnává, malinko se protahuje a zálibně se podívá na oblohu. 
Už se těší na let. Přízemní domky, mezi nimiž se občas povytáhne jednoposchoďový, tvoří špalír, dlažba je bídná, hrká to, občas nějaký výmol. Dnes tudy spěchá asi naposledy, vůdce naznačil, že ho chce nasadit jinde, snad do Francie. Ano, i tam udělá pořádek! Odpoledne se to dozví definitivně. Jak ho asi přivítá Himmler? A Bormann? Prohlédne si tašku.
Klein ubírá plyn, je třeba jet opatrněji. Občas vyrazí z postranní uličky cyklista, na vozovce se zamotá nějaká baba, pak kluk či holka. Klein to zde zná, ještě kousek a zahne vpravo, tam je ten ostrý zákrut kde musí přibrzdit a jet dvacítkou. Pohlédne na tachometr, ukazuje čtyřicet. Pomalu pouští nohu z plynu. Předjeli tramvaj, kus před nimi se pohybuje automobil, jinak nikde nic.
Už je tu zatáčka jako každodenně. Právě když do ní vjeli, zacinkala v protisměru tramvaj, která tu měla stanici, vystoupilo pár lidí, nějaká ženská chce přejít ulici, ale v poslední chvíli si to rozmyslela a zůstala stát uprostřed a čeká, až přejede Heydrichovo auto. Tramvaj se pomalu rozhýbala a míří vzhůru do zatáčky. Klein znovu ubírá plyn, je to tu nepřehledné. V tom okamžiku uvidí Klein na pravém chodníku nějaké mužské, ten jeden se najednou rozhýbal a přebíhá vozovku. "Sakra", uletí Kleinovi, taky si mohl vzpomenout dřív, přišlápne brzdu, Heydrich se nevlídně podívá, jenže v tu chvíli se stalo něco, s čím nikdo z nich nepočítal. Z chodníku skočí náhlé chlap. Auto už je v zatáčce když muž odhazuje balonový plášť. Oba ve voze zahlédnou, že má v ruce automat. Klein strhává auto k chodníku a brzdí. Muž pečlivě míří a vybírá cíl, Heydrich vidí, že mu míří přímo na hlavu. Gabčík stiskl spoušť…
Samopal Sten Mk II:
| Náboj: |
9 mm Parabellum |
| Celková délka: |
952 mm |
| Délka hlavně: |
197 mm |
| Hmotnost prázdný: |
3 kg |
| Drážky: |
6 pravotočivých |
| Kapacita zásobníku: |
32 nábojů |
| Kadence: |
550 ran/min. |
| Značení: |
Sten Mk II na horní ploše objímky zásobníku |
Pojistky:
Stáhnout napínací páku dozadu a otočit ji do zářezu v pouzdru. Volba režimu střelby se provádí tlačítkem procházejícím pouzdrem spouštědla; po zatlačení zleva doprava střílí zbraň jednotlivými ranami, po zatlačení zprava doleva střílí dávkou.
Není bez zajímavostí, že v konečné zprávě Zvláštní komise pro vyšetřování atentátu na R. Heydricha při velitelství pražského gestapa (tzv. Pannwitzova komise), není o příčině selhání Gabčíkova samopalu jediné zmínky. Gestapo ji vzalo jako skutečnost a blíže ji nezkoumalo, protože neměla souvislost s pátráním po útočnicích. Takže všechny naše pokusy o vysvětlení se budou opírat o zkušenost, že se zaseknutý náboj stával občasnou příčinou poruchy ve střelbě. Podle svědectví gen. Rudolfa Pernického se tak mohlo stát proto, že zásobník samopalu byl naplněn až po samu hranici možnosti, takže náboj ze zásobníku byl vytlačován extrémní silou, která znemožnila jeho zasunutí do nábojové komory pohybem závorníku, což mělo za následek jeho vzpříčení a zaseknutí závorníku. Aby se podobné závadě předešlo, plnil se zásobník pouze 28 náboji. Tento poznatek byl však získán teprve časem, jako zkušenost dlouhodobého používání samopalu Sten Mk II, a v době střeleckého výcviku parašutistů znám nebyl.
Pistole Colt Pocket Model 1903:
| Ráže: |
.32 (7,65 mm) |
| Délka: |
169 mm |
| Hmotnost: |
665 g |
| Kapacita zásobníku: |
8 nábojů |
Tato pistole, která je konstrukcí J. M. Browninga byla vyráběna mezi lety 1903 - 1946 americkou firmou Colt v Hartfordu. Byla to zbraň s dynamickým závěrem, jednočinným spoušťovým mechanizmem a vnitřním kladívkem. Z celkové produkce 554 000 kusů valná většina směřovala na civilní trh. Během druhé světové války objednala americká armáda 18 214 kusů pro některé důstojníky a zvláště pro generály. Dalších 55 000 kusů používala britská armáda. Těmito pistolemi byly vyzbrojeny i desanty ANTHROPOID, SILVER A, SILVER B, BIVOUAC, OUT DISTANCE a další paravýsadkové skupiny. Byli jimi tedy vyzbrojeni i Gabčík s Kubišem.
Bomba pro Heydricha:
Šest kusů perkusních bomb ve výbavě skupiny ANTHROPOID rozšiřovalo její možnosti útoků trhavinami. Pojem a označení "perkusní" neznamená průbojný charakter těchto bomb, protože šlo o šest kusů upraveného protitankového granátu vz. 73 MK 1. Toto označení má spíše souvislost s jeho citlivostí na otřes, dopad či náraz, což bylo způsobeno citlivým nárazovým zapalovačem. Granát měl tvar tuby z konzervového plechu o průměru 8 cm a délce 30 cm, naplněné 2 kg trhaviny. Do jeho hlavy byl našroubován nárazový zapalovač (rozněcovač) vz. 247 z černého bakelitu s vrchovou pojistkou v podobě lněného tkalounu, na jednom konci opatřeného olověným závažím, na druhém kovovou vidličkou, zasunutou pod úderníkem. Pojistka byla navinutá kolem hlavy rozněcovače směrem proti chodu hodinových ručiček. Celý pojistný mechanismus chránil bakelitový šroubovací uzávěr. Po jeho odšroubování musel být granát vržen na cíl tak, aby rotoval kolem své kolmé osy ve směru hodinových ručiček, čímž bylo podpořeno odvíjení vrhové pojistky, odmotávané odstředivou silou olověného závažíčka, což nakonec vedlo k vytažení ocelové vidličky a uvolnění úderníku. Poté následovala exploze při dopadu granátu v jakékoliv jeho poloze. Byl tedy vhodným prostředkem k útoku na pohyblivé cíle, jako tanky, automobily, železniční vagóny, čluny apod. Na druhé straně technika jeho házení vyžadovala jistou zkušenost, která se dala získat jen opakovaným nácvikem.
S výše popsaným britským protitankovým granátem úzce souvisí bomba, použitá rtm. Janem Kubišem při atentátu. Co explodovalo nelze rekonstruovat, ale v Kubišem odhozené aktovce bylo nelezeno její dvojče, jak gestapo prokázalo. Zachovaná bomba byla podrobena podrobné kriminalistické expertíze a její vypreparované torzo představuje vzácný exemplář ve sbírkách Vojenského muzea v Praze. Již pouhým pohledem a zvláště podrobnou jeho prohlídkou je naprosto zřejmé, že bomba byla vyrobena ze zmiňovaného protitankového granátu vz. 73 MK 1 tím způsobem, že klempířskými nůžkami byl odspodu zkrácen její plast o 2/3 délky, ale zachovaná hlava s nárazovým zapalovačem s asi 1 cm širokou obrubou. Byly ponechány čtyři proti sobě situované plechové pruhy o šířce 1 cm a délce asi 8 cm, které, vyplněny plastickou trhavinou, byly přehnuty k sobě a upevněny křížem omotanou izolační páskou v barvě khaki, jež byla následně ovinuta kolem celé takto zhotovené bomby. Její explozivní ničivost byla daná váhou a funkčností plastické trhaviny o hmotnosti asi 0,5 kg. Do ní byl zašroubován nárazový zapalovač vz. 247.
K samotné schránce:
K vyluštění souřadnic první stage si vystačíte s prostudováním listingu této a její sesterské kešky.
Kolem atentátu koluje mnoho rozporných informací, předejdete tím proto nejednoznačnostem. Místo písmen dosaďte číslice, proveďte výpočet a můžete vyrazit na první zastávku.
- K atentátu došlo dne: 2A.5.1942
- Přesný čas atentátu: 10:B1 hod.
- Značka Heydrichova Mercedesu byla SS-C
- Řidič Josef Klimeš dostal D00.000,- korun na knížce
- Číslo tramvaje, která byla zasažena výbuchem bomby při atentátu: E
- Jozef Gabčík se narodil: F.4.1912
- Jan Kubiš se narodil: 24.G.191H
- Reinhard Heydrich zemřel: 4.6.1942 v I.30 hod.
- Ráže samopalu Sten Mk II: J mm
- Zastupujícím říšským protektorem pro Protektorát Čechy a Morava se stal Heydrich: 21.K.1941
- Výsadek ANTHROPOID seskočil 29.1L.1941 v 02:24 hod. u obce Nehvizdy.
X = (B + E) * C + (D + A * F) - H
Y = I + J + (K * L + G) + (E + G + I)
Tolik fakta. Nyní si příběh můžete prožít i vy. Na výchozích souřadnicích nic nehledejte, vy se přesuňte na souřadnice
N 50° 07.0X E 014° 27.8Y.
Zde si můžete ověřit správnost výpočtu startovních souřadnic:
Vžijte se do role Gabčíka. Zde se z atletů stane Jozef Gabčík, a kdo nerad běhá, stane se nezávislým pozorovatelem děje, jenž napsal osud Jozefovi.
Tak tedy čekám a mezitím mám čas podrobně prozkoumat lampu, u které právě stojím. Na lampě je šestimístné číslo. Druhou cifru si poznamenám a dosadím za písmeno M. Pro kontrolu, ciferací šestimístného čísla dostanu číslici jedna. Mercedes je tu!! Cvak, nic, Honza hází bombu. Prásk, to byla rána!! Honza to schytal taky, teče mu krev z obličeje, sedá na kolo a pádí směrem k Libni.
Já běžím podél zatáčky vzhůru, směrem k N 50° 07.105 E 014° 27.846. To by mě nenapadlo, že tu u zastávky, vpravo ode mě, budu mít někdy vysoký památník. Na jeho vrcholu stojí N postav.
Sakra, ten řidič z Mercedesu běží za mnou, proto rychle utíkám směrem na Kobylisy. Je mi v patách a střílí po mně. Rychle tedy uhýbám do vedlejší ulice (dnes se jmenuje podle mne) a pádím dolů. Párkrát po sobě ještě vystřelíme a vzápětí proběhnu okolo lampy na souřadnicích N 50° 07.098 E 014° 27.552. Mám trochu náskok a tak si stihnu přečíst čísla na lampě. První číslici si dosadím za P. Dále mě zajímá předposlední, tedy pátá číslice. Od ní odečtu 3 a tak získám hodnotu písmena Q. Opět si mohu zkontrolovat zda-li jsem u správné lampy, a to ciferací šestimístného čísla. Ciferace vyjde na šest. Pak se mi povede zaběhnout doleva za roh a vběhnout do baráku s červeným a modrým číslem. Je to jediný vchod do domu od křižovatky, opatřený dvoukřídlými dřevěnými dveřmi. Na modré tabulce na dveřích použiju první číslici a získám hodnotu R. Na červené tabulce na dveřích sečtu první a třetí číslice, a získám hodnotu S. Zpoza rohu vybíhá můj pronásledovatel. Zasypu ho palbou a on se kácí k zemi.
Teď už nemusím pospíchat, spíš se jen schovat. Nenápadně se vracím na hlavní silnici, na souřadnicích N 50° 07.069 E 014° 27.617 ještě vyhlédnu vzhůru a prohlédnu si místo atentátu. Pak už směřuji směrem k Holešovicím.
Jo a ještě se zbavit nenápadně té kešky. Tady na N 50° 07.MNP E 014° 27.QRS ji snad kromě kačerů nikdo nenajde.
Nové souřadnice umístění finálky zjistíš pomocí vzdálenosti a azimutu od původního výsledku: vzdálenost = 239 m, azimut = 222°.
Při vyzvedávání, logování a ukládání buďte nenápadní jako Jozef, který vám tady tu schránku zanechal. Nezapomínejte, že prožíváte jeho příběh a že na všechny byla vypsaná odměna ve výši deseti milionů korun. Nenechte se chytit, ať tam schránka dlouho vydrží. Zachovejte tajemství i poté. Schránku nefoťte a nepřikládejte její popis k logům (kvůli utajení). Šetřete prosím místem, logbook je malý stejně jako schránka. Schránku prosím vracejte na místo přesně tak, jak ji najdete.
Kontrola: Ciferací M až S získáte číslici 6.
Použité zdroje, literatura, fotografie:
Knihy:
Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945
Atentát Operace ATNHROPOID 1941-1942
Někomu život, někomu smrt
Za Heydrichem stín
Akce atentát
Bomba pro Heydricha
Nejen černé uniformy
Dějiny policie a četnictva III.
Smrt boha smrti - Legendy a skutečnosti kolem atentátu na Heydricha
Dva proti říši
Palné zbraně - příručka pro rozpoznávání
Heydrich
Atentát na Reinharda Heydricha
Admirál Canaris
LIDICE - Příběh české vsi
Časopisy: Historie a vojenství
Tisk: Národní osvobození
Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava sv. 1 až 4
Filmy:
Atentát
SS-3 The Assassination of Reinhard Heydrich
Operation Daybreak
Další prameny:
Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Praze - muzeum (www)
VHÚ Praha, Armádní muzeum Praha (www)
Památník Lidice (www)
VTOPÚ Dobruška
www.valka.cz
Poděkování patří kpt. Robertu Speychalovi z VHÚ Praha (Armádní muzeum Praha) za poskytnutí neocenitelných materiálů ke studiu.
Tematicky podobné kešky:
Praktické informace:
Na místo se dostanete nejlépe MHD.
Tramvaje číslo: 3, 10, 24 (zastávka Vychovatelna)
Autobus číslo: 201 (zastávka Vychovatelna)
Zaparkovat auto lze např. tady: N 50° 07.070 E 014° 27.624. Odtud je při pravé krajnici ulice V Holešovičkách směrem k mostu Barikádníků povoleno parkování. Jinde v přilehlých oblastech je zakázán vjezd mimo dopravní obsluhy.
Odlov doporučujeme přes den, přece jen část trasy, kterou půjdete, vede klidnou vilkovou čtvrtí. Berte prosím ohled na klid místních usedlíků.
V žádném případě nepřecházejte magistrálu, využívejte zásadně podchodu!!!
