HUSTOPEČE
Hustopeče patří pod Stránčice, i když jsou co by kamenem dohodil od obce Světice. Osada to není nijak historická, na mapě z 19.století stojí v tomto místě jedno stavení. Dnes zde najdeme přes 40 domků a chat.
Každá z místních zahrádek má svůj osud a historii. Tak například zahrádky v severozápadních cípu osady (cca 6 současných pozemků) vlastnil pán, povoláním zahradník, který si na svůj pozemek nechal navést úrodnou zeminu a pěstoval zde krásné květiny i ovocné stromky, které vozil do Prahy do svého zahradnictví na Karlově náměstí na rohu Myslíkovy ulice proti Soudu. Když mu v r. 1948 zahradnictví znárodnili, mohl tam naštěstí nadále vykonávat funkci vedoucího, i když mu už firma nepatřila. A tak tam stále vozil své květiny a prodával je dál, a peníze končily v jeho kapse :)
Již od války patřilo mnoho místních pozemků železničářům – pravděpodobně díky blízkosti místního hlavního železničního tahu Praha – Benešov. Ti zde měli postavené své chatky a domky. Po té, cca v 70tých letech 20.století, se zde stavět již nesmělo. Pokud přesto chtěli majitelé pozemků stavět, museli to řešit „po česku“: v jednom z prostředních pozemků zakoupili láhev whisky a ta, doputujíc do těch správných rukou, hned způsobila přimhouřené oči k postavení chaty a k vykopání studně. Teprve o několik let později byla osada změněna na rekreační oblast a tím byly otevřeny dveře k větší výstavbě. Velké pozemky byly rozparcelovány a postupně rozprodávány po 400m2 a pomalu tak vznikala dnešní podoba osady.
Kolik to zde stálo a kolik stojí dnes? Zdejší pozemek o rozloze 1200m2 stál v roce 1962 16.000Kč, tj. 13,33Kč/m2, dnešní ceny místních pozemků se pohybují kolem cca 2000Kč/m2.
Dalším z vlastníků, můžeme říci lehce tajemným, byl pan Chmel. Dle místní pamětnice zde měl zahrádku a v Praze prý slavné uzenářství a řeznictví. Po minutce googlení se dozvíte, že slavný velkouzenář Antonín Chmel, který vybudoval jeden z největších a nejslavnějších uzenářských podniků v Čechách (v Praze Na Zvonařce), kde vyráběl mj. po celém světě proslavenou Pražskou šunku, byl rodákem z Říčan, které jsou cca 4km do Hustopečí. Nicméně Antonín Chmel zemřel v roce 1899 a vedení podniku převzala bezdětná vdova Josefa Chmelová, která se brzy provdala za dlouholetého ředitele firmy Jana Šimáčka. Je to tedy jen náhoda, že několik kilometrů od rodiště slavného uzenáře vlastnil zahrádku (cca v roce 1965) stejnojmenný uzenář s krámkem na podobném místě v Praze jako jeho slavný předchůdce před 100 lety? Nevíme. Zjistíte-li více, budeme rádi za zprávu.
V 70. a 80. letech zde fungoval také místní volejbalový tým, který s oblibou trénoval a účastnil se utkání v okolních vesnicích - Světicích, Jažlovicích, Všestarech. Nejbližším a nejčastěji navštěvovaným volejbalovým hřištěm však bylo hřiště ve Svojšovicích, a to velmi blízko místa, kde je dnes uložena Svojšovická keš – cca pár desítek metrů níže po silnici. Pokud tam půjdete, podívejte se a zkuste si to představit - dnes by tomu nikdo nevěřil, že v těchto místech mohlo být volejbalové hřiště.
MYROBALÁN
V okolí keše roste hojně myrobalánů, kterým většina z nás nesprávně říká špendlíky anebo (také nesprávně) mirabelky. A trochu botaniky na závěr:
Slivoň myrobalán, též slivoň třešňová či myrobalán třešňový (Prunus cerasifera) je druh slivoně, ovocného stromu. Pěstuje se pro plody i jako podnož vhodná pro téměř všechny druhy slivoní. Strom dorůstá výšky a šířky až 9 metrů, roste poměrně vitálně a je velmi mrazuvzdorný (až –35°C). Kvete v dubnu růžovými až červenými květy, je samosprašný. Plody (často nesprávně označované jako špendlíky) dosahují velikosti zhruba 30 milimetrů (větší než mirabelky, v případě nešlechtěných odrůd ale drobnější než slívy či ryngle), obvykle bývají načervenalé, ale podle kultivaru (kterých existuje přes 20) se může barva lišit od žluté až po tmavě červenou. Dozrávají od srpna do září.
Pro srovnání – špendlík a mirabelka:
Slivoň špendlík žlutý (Prunus domestica ssp. Drap d´Or d´Espéren) patří do rodu dvouděložných rostlin z čeledi růžovitých. Strom vzrůstem a tvarem koruny podobný švestce domácí je vysoký asi 4 až 7 metrů. Listy mají stejný tvar jako u švestky. Květy jsou čistě bílé. Plodem špendlíku je žlutý ojíněný plod švestkovitého tvaru dozrávající v polovině srpna. Délka asi 35 mm šířka 28 mm. hmotnost plodu 15 - 20 g. Pecka je elipsovitá na obou koncích zašpičatělá. Jde dobře oddělit od oplodí. Špendlík se vyskytuje především na jižní Moravě a Slovensku. Plody jsou oblíbené a vyhledávaná pro své užitné vlastnosti, jsou chuťově podobné švestce, ale sladší. Jsou vhodné pro přímou spotřebu. Špendlík obsahuje hodně vitaminu B, C, železo a minerální látky. Pro jejich specifické vlastnosti se špendlíků užívá k výrobě aromatických džemů, povidel a pálenek.
Slivoň mirabelka (Prunus domestica syriaca), je poddruhem slivoně švestky neboli švestky domácí. Strom mirabelky roste silně, vytváří kuželovitou až kulovitou korunu. Větvičky jsou bez trnů, v mládí jsou ochlupené a později lysé. Listy jsou eliptické až obvejčité, 5 až 10 cm dlouhé, jemně vroubkovaně pilovité. Zelenobílé květy, vykvétající před olistěním, má shodné s ostatními slivoněmi, v květu je 20 až 30 tyčinek a jeden volný semeník. Kvete středně pozdně, květy jsou samosprašné a zároveň jsou dobrými opylovači pro pozdně kvetoucí odrůdy slivoní. Proti mrazům je středně odolná, květ snese až – 4 °C, plodí pravidelně. Kulovité plody peckovice zlatožluté barvy jsou poměrně drobné, jeden váží 8 až 12 gramů. Povrch plodu je z osluněné strany karmínově tečkován. Slupka je tenká ale pevná a lze ji snadno sloupnout. Středně pevná žlutá dužnina je sladká a příjemně aromatická, od pecky se dobře odděluje.
Takže kdo je kdo?
- Špendlík – plod švestkovitý, jde oddělit od pecky, středně velký, dužina žlutá nebo oranžová
- Mirabelka – plod zakulacený, jde oddělit od pecky, středně velký, dužina růžově žlutá
- Myrobalán – plod kulatý, menší, nejde od pecky, dužina žlutá nebo červená – a to je to, co zde můžete ochutnat. Náš tip: myrobalánová marmeláda (vyzkoušeno) nebo myrobalánice, tedy slivovice (ještě nevyzkoušeno) :) ....
 |
 |
| Myrobalán (žlutý) |
Myrobalán (červený) |
O KEŠI
Jednoduchá, jasná, nenáročná. Ke keši vede příjemná odbočka z hlavní a poměrně rušné silnice 107. Cestička ke keši je lidu- i mudlo-prostá šotolinka, kterou při troše úsilí projedou i méně terénní kočárky.
Update 7/2016: v době založení keše bylo místo naprosto pusté a vedlejší zahrada zarostlá a několik let zející prázdnotou. U plotu zahrady rostlo mnoho stromků myrobalánů. Zákon schválnosti zapracoval a několik měsíců po založení keše zahradu někdo koupil, vysekal a stromky porazil. Zůstalo jich tam ale pořád dost podél cesty u pole (hned vedle keše) a majitelé zahrady tam jezdí zřídka (a nebo jsou zalezlí a nejsou vidět :-). Takže i když je nyní ze zahrady na keš vidět, není třeba se obávat.
Update 4/2020: v letech 2019/2020 zde vyrostla nová cyklostezka. Všechny myrobalány byly vykáceny až na jeden - ten "náš" :-) Původně zde byla opuštěná stezka, kudy prošel jednou za den chatař, nyní se zde prohánějí cyklisté, bruslaři, "kočárkáři" i pěší. Pracujeme na přesunu keše na poněkud méně nápadné místo.
HUSTOPEČE
Hustopeče belongs to Stránčice, even if they are geographically closer to Světice. In the 19th century there was just one building, today you would count over 40 houses and cottages.
Many of the local gardens have its own history. For example, in the north-western corner of the garden village a devoted gardener used to live, who had had brought fertile soil here and cultivated beautiful flowers and fruit trees. He used to sell his cultivars in his Gardner husbandry in Prague at Karlovo náměstí. In 1948 when his company was nationalized, he was very fortunate – he got a job as a manager in his former company. So he would still carry his flowers there and sell them – and he kept the sales.
After the war many local lands belonged to railwaymen, most probably due to the proximity of the main railway route Prague – Benešov. Here they had built their huts and houses. In the 70ties of the 20th century building of new houses was prohibited. So if someone wanted to build a cottage, he had to think of something. The owners of one of the central plots solved the problem quite easy – a bottle of whiskey went to the right hands and soon they were granted permission to build a chalet and dug a well. Only a few years later the settlement was changed to a recreational area and thus a door opened to greater construction. Large lands were divided and sold and slowly the today's version of the settlement has emerged.
Another of the owners, we can say slightly mysterious, was Mr. Chmel. According to local contemporaries, he owned a garden here in Hustopeče, and he also ran a famous butchery in Prague. After a minute of googling you learn that the very famous pork butcher Antonín Chmel, who built one of the largest and most famous smoked meat business in the Czech Republic, which produced among others the worldwide known Prague ham, was a native of Říčany (about 4 km from Hustopeče). Antonín Chmel died in 1899 and his childless widow Josefa Chmelová took over the leadership of the company. Soon she remarried to Jan Šimáček, a director of the company. So is it just a coincidence that a few miles from the birthplace of the famous butcher another butcher of the same name owned a garden (in app. 1965) and owned also butchery at the same place in Prague like the famous man 100 years ago? We do not know. If you find more, we will be happy if you send us what you found.
In the 70s and 80s there used to be a local amateur volleyball team. The players played or participated in local matches in the villages in neighbourhood – Světice, Jažlovice, Všestary. The closest and most visited volleyball court, however, was in Svojšovice, approximately at the place where today the Svojšovice cache is hidden – about a few tens of meters further the road, right next to the road on the left side, if you go from the Svojšovice cache to the village. If you go there, take a look and try to imagine. You would not believe that in the middle of the now luxuriant vegetation used to be a volleyball court.
CHERRY PLUM
Prunus cerasifera is a species of plum known by the common names cherry plum and myrobalan plum. It is native to Europe and Asia. Wild types are large shrubs or small trees reaching 6-15 m tall, with deciduous leaves 4-6 cm long. The flowers are white and about 2 cm across, with five petals. The fruit is a drupe, 2-3 cm in diameter, and yellow or red in colour. You can eat the fruit fresh, make a jam or a damson cheese, put it in various types of cakes, tarts or pies, or make a brandy.
ABOUT THE CACHE
Very easy and obvious. A pleasant detour from the main and quite busy road No 107 leads to our cache. The path (a gravel road) is usually people- as well as muggle-free. You can reach the cache (with a little effort) even with a non-off-road stroller.