Pokud budete pozorne císt tento príbeh, bude jednoduché uložení finální keše najít. Pohádku mužete precíst treba Vašim minikacerum na dobrou noc a vecer si trochu polámat hlavu s „drací hádankou“
Když budete úspešní a keš naleznete a nebudou vaše úmysle špatné, možná zde najdete i bájné DRACÍ SRDCE . A ten kdo cetl opravdu pozorne, bude vedet co s ním delat aby se mu splnilo jedno prání.
!!!Jen všechny moc prosím, aby drací srdce zas vrátili zpet pro další kacery. Aby mohlo splnit prání i dalším. Je tam už spousty let tak snad se neztratí ted!!!
Varováni: Keš hlídá velký drak, který žije v blízkosti, kdo diamant nevrátí, zle s ním!!!
V keši se nachází malý vácek s pokladem... Jakým?... To se doctete níže. Pokud si budete chtít odnést nejaký kousek klidne mužete. Jen zas do ní vložte neco od vás.
Procházka je dlouhá cca 2,5 km až na první kopecek po rovince. Je to vážne moc pekná a relaxacní chuze po lesní stezce. Vhodný i jako rodinný výlet s pindatma, který si po lese mužou zabehat a vy urcite oceníte, že nebudete muset každou chvilku ricet: zpátky, pozor auto, nechod k tý silnici, nelez tak ke kraji, neutíkej tak rychle a podobné minikacerí povely. :-D
V druhé polovine cesty je opravená lesní stezka na úzkou asfaltku, tak že je možné celý výlet absolvovat na kole. V léte je zde príjemný klid a stín, na podzim plno hub. Mezi stromy se vám po ceste bude odkrývat výhled na místní krajinu. Já a moji dva drazí kaceri sem chodíme moc rádi a nekolikrát za rok.
Náš príbeh je velmi starý. Jeho pocátky sahají až do dob, kdy u nás vládli králové, statecní muži byli pasováni na rytíre a po obloze se proháneli draci. Nekde tady zacíná legenda o velkém rudém rubínu, kterému se též ríkalo DRACÍ SRDCE.
Kdysi dávno v malé vesnicce, na okraji lesa byl malinký statek. Strechu mel deravou, nekterá okýnka rozbitá a omítku opadanou. Vždycky nevypadal ale takto. Byl to jeden z nejvetších statku v okolí. Jenže prišla vrchnost, zabavila nejaké pozemky, zvedla dane a pak už to šlo od 9 k 5. Tak v tomhle stavenícku žil starý muž, který vychovával dva syny. Staršího Jana a mladšího Ondráše. Jen byl ve meste v ucení u kováre Hermana a malý Ondrej pomáhal otci spravovat jejich malinkaté hospodárství.
Ve vesnici žil též rezník a lichvár v jedné osobe Houska. Pro groš by si nechal vrtat koleno a peníze které pujcoval chtel zpet s porádným úrokem. I Ondrášuv otec si u nej vypujcil peníze.
Když Ondra procházel kolem reznictví, nezapomnel mu protivný Houska pripomenout jejich dluh. Pokud prý do konce týdne nezaplatí, vezme si jejich malinkaté stádecko ovcí, kterými se otec zarucil. Ondrej dobre vedel, že pokud prijdou o ovecky, které byli jejich jedinou obživou, bude to konec. Podíval se na rezníka a snažil se, aby jeho hlas znel presvedcive. “ Nebojte, bratr prinese z mesta nejaké peníze a dluh urcite zaplatíme.“ Vedel ale, že se bratr nevrátí. V ucení musí setrvat jeden rok. A jelikož byl ucen, pracoval každý den a to jen za stravné a ubytování. Velmi smutný s hlavou plnou starostí, rozebehl se k lesu. Rád posedával u místní studánky, pozoroval ptáky a jen tak relaxoval. Zavrel oci, poslouchal šum lesa, zpev ptáku a závidel jim jejich volnost. Nejradeji by také odletel nekam daleko od toho všeho, ale nemohl. Už kvuli otci. Nemohl ho tady prece nechat samotného. A tak tam jen tak sedel a predstavoval si, jaké by to asi bylo, kdyby mel krídla a mohl létat vysoko nad mraky. A když si tam takhle sedel a snil o létání ucítil na své tvári silný vítr a uslyšel podivný zvuk. Znelo to jako by pristával pták s obrovskými krídli. Otevrel oci a spatril pred sebou obrovského draka. Hrozne se polekal a chtelo se mu kricet. Hrdlo mel však sevrené strachy a nevydal ze sebe ani hlásky. Stál tam jak prikovaný a zíral do velkých temne žlutých ocí. Slyšel o dracích vyprávet, ale nikdy žádného nevidel na vlastní oci. Drak byl opravdu obrovský, telo mel pokryté šupinami, které na slunci hráli duhovými barvami. Jeho krídla mela tyrkysovou barvu a ocas mel na konci jakýsi osten. Jeho tlama vypadala hrozive a když se podíval dolu na jeho ostré, velké drápy polil ho studený pot. Drak k nemu promluvil. „ Neboj se me Ondro, neprišel jsem ti ublížit.“ Jeho hlas znel tak vlídne, že se v Ondrášovi neco zlomilo a drak už mu nepripadal tak hrozivý. Chvíli na sebe jen tak koukali a Ondrovi pripadalo jako by se znali už spousty let. Najednou mu to došlo. Vzpomnel si na legendu, která se vypráví už po staletí.
Je o obrovském drakovi, který se zjevuje jednou za 100 let. V príbehu se vypráví, že ve skalách streží veliké bohatství a ten nejvetší rubín na svete, kterému se ríká drací srdce. Kámen má magickou moc a ten kdo ho najde a podívá se pres nej do slunce, splní mu jedno prání. Drak je strážcem tohoto velkého pokladu. Pokud se objeví clovek s cistým srdcem pomuže mu rubín najít, ale když se objeví nekdo, kdo by chtel drahokam ukrást, ten pozná drací hnev a z lesa už nevyjde živ.
Drak se zadíval na chlapce a pravil: „ Je tomu už 100 let co jsem se naposledy zjevil a práve dnes mohu udelat jednoho cloveka štastným. Vybral jsem si tebe Ondro, protože vím že nehledáš bohatství a tvé srdce je cisté. My draci to poznáme. Když se drakovi podíváš uprene do ocí, vidí ti až do duše. Zavri oci a mysli jen na rubín.“ Ondra zavrel oci a predstavoval si rudý kámen. „Mužeš je otevrít“ pravil drak a lehce se pousmál. Když je Ondráš otevrel, stál u veliké skaly. „Sáhni do kamene“ rekl drak. Ondra se na nej zadíval. „Jen se ho dotkni“.
Trochu s neduverou sáhl na skálu. Ta jako by byla z vody. Jeho ruka prošla skrz balvan. Najednou ucítil neco velkého a hladkého, sevrel tu vec a vytáhl ruku ven. Podíval se a ve své dlani svíral obrovský, rudý rubín. Byl ješte mnohem krásnejší než si ho predstavoval. Mel nádhernou krvavou barvu, dokonale opracovaný tvar a na slunci záril jako velká rudá hvezda. Drak se pousmál a nakázal chlapci aby se podíval skrz kámen do slunce a nezapomnel si neco prát. Ondra ho zvedl do výšky a zadíval se do slunce. Ted byl rubín ješte zárivejší než predtím. Zavrel oci a prál si to co chtel nejvíc. Ucítil vítr jak ho hladí po tvári. Byl studený a štiplavý. Vlasy mu vláli v tom prudkém vetru. Otevrel oci a spatril oblaka jak jsou tak blízko, jen se jich dotknout. Pod sebou videl les a vesnicku ve které žil. Také domek jeho otce a rybník za lesem. „ My letííímééé“ zakricel vzrušením. ,, Ano, a ted se pevne drž,“ rekl drak. Prudce slétl dolu a letel tesne nad zemí. Ondra se pevne chytl stehny drakova hrbetu a roztáhl ruce. Byl to nádherný pocit. Ješte nikdy se necítil tak volný a štastný. „To je náááádhera,“ zakricel. Ted se musíme vrátit a dát rubín tam kam parí. Když pristáli u skály, naposledy se Ondra podíval na tu rudou nádheru a znova se dotkl skály. Opet mu ruka prošla skrz se stejnou lehkostí jako když projde nuž máslem. Vyndal ruku a najednou se neco zmenilo. Skála vypadala ted nejak jinak. Ješte jednou se jí dotkl, ale ted byla skála pevná a tvrdá. Koukl na draka, který jen prikývl a podal mu hnedý kožený mešec. „ Bud štastný Ondro a srdce si uchovej tak cisté jako doposud."
Když Ondra otevrel oci, sedel u studánky. Kolem ticho a klid. „To jsem mel ale prekrásný sen,“ pomyslil si. Když se ale zadíval vedle sebe, uvidel kožený mešec. Ten samý jako byl v jeho snu. Otevrel ho a v nem bylo spousty barevných a blýskavých drahých kamenu. „Tak preci to nebyl jen sen.“ Popadl mešec a utíkal rovnou domu. Vše vyprável tatínkovi. O Houskovi, studánce a drakovi, rubínu, létání a mešci co dostal darem. Otec se rozplakal radostí. Zaplatil dluh hamižnému rezníkovi, opravil strechu, odkoupil zpet pozemky, nakoupil spousty zvírat a jeho statek byl zase velký a bohatý jako drív. Drak mel pravdu. Jeho rodina byla moc štastná a už nikdy nemusela žít na dluh. A to nejen Ondra se svým bratrem, ale i další a další jeho generace.
Dodnes je prý velký rubín ukryt ve skalách i s jeho velkým dracím strážcem.
!!!Do Keše vkládejte prosím jen predmety pripomínající drahé kameny.. Bižu, plastové broušené kamínky, leštené kamínky, broušené korálky nebo sklo, stací i kousek sklícka opracovaného vodou z potoka.….Mel by to být „opravdový“ poklad, tak prosím bez kinder vecí, gumicek a jiných kravinek :-D !!!
