"Kus našeho já zůstalo v průchodech a pasážích, které vytvářejí v centru Prahy spleť uliček, klikatících se průjezdy starodávných domů, takže chodec, který se vyzná v tom labyrintu, nemusí vyjit na světlo denní. Na Starém Městě jsme nepřestávali bloudit v těch uličkách, průjezdech a dvorcích, soutěskách, jimiž se sotva projde, štolách vonících středověkem, zchátralých, sevřených úžinách, kde jsem měl dojem, že trčím v hrdle láhve." Angelo Maria Kipellino - Praga Magica (1973)
DEFINICE
Průchody vznikaly již za středověku, kdy nesloužily pouze pěším, ale umožňovaly i vjezd povozu do dvoru uvnitř bloku. Průchozí dům, nejčastěji označovaný německým terminem Durchhaus, byl značně rozšířen v německých jazykových oblastech (Lübeck, Lipsko, Vídeň). Průchody se skoro vždy označovaly starobylým a poetickým pojmenováním domu. V Praze v důsledku nečíslování domů dlouho přetrvávalo pojmenování jménem majitele (U Kočků) nebo podle domovního znaku (U Bílého jednorožce).
Průchody spolu s dvory umožnily vytvořit i u velkých areálů systém vnitřních komunikací, jako například u Klementina.
Pasáž označuje ve francouzštině průchod (passage), české pasáži odpovídá výraz "galerie". Slovo pasáž pravděpodobně poprvé použil kolem roku 1860 Jan Neruda, když po návratu z Francie psal o "blysknavých, zářících a bohatých to chodbách pařížských pasáží". Z prestižních důvodů se někdy sahalo po francouzském pravopisu: v roce 1915 byl otevřen obchodní dům Passage, jehož součástí byla i pasáž. Tento slovní posun měl své důsledky. V Praze došlo k funkčnímu, i když nejednoznačnému, odlišení průchodu a pasáže, která také umožňuje projit budovou, ale bývá širší než průchod a má svou vlastní funkci, především obchodní.
Pod pojmem pasáže si zpravidla představujeme krytý prostor vybavený obchody se vstupy do kin, divadel a stravovacích zařízení, který v celém svém průběhu poskytuje nejen klidný pohyb pěších, ale chrání je také před nepřízní počasí. Pasáže, zejména v historickém jádru města, umožnily vytvořit paralelní systém pěších koridorů, který zkracuje cesty a zároveň významně obohacuje interiér města.
PRŮCHODY STARÉ PRAHY
Podle městského nařízení ze 17. století musely být všechny průchozí domy včas ráno zpřístupněny. V 19. století existoval dokonce úřední status veřejného průchodu. Pokud vzpurný majitel odmítl nechat svůj dům otevřený, zasáhl soud...
CESTA ZA KEŠKOU
Zvu vás na procházku pražskými pasážemi, které zažívají neustálé proměny. Začít můžete na úvodních souřadnicích, poblíž obvyklého "Meet Pointu." Čísla u popisu pasáží však neurčují trasu, tu si můžete sestavit podle svého uvážení.
Původně jsem připravoval takových pasážových keší celkem pět, Praha je však už příliš zakešovaná. Zřejmě tedy bude tato v pořadí první i poslední...
V "galerii" listingu najdete 14 obrázků. Ty si tedy nejlépe vezměte s sebou.
Měly by vám prozradit vše potřebné k nalezení finálky.
(Jeden z obrázků nepatří k žádné z uvedených pasáží, ale k místu uložení kešky. Hledat však podle něj by bylo jen pro experty, protože zobrazení již neodpovídá realitě.)
Nr. 0 = AREÁL VLADISLAVOVA-SPÁLENÁ-YPSILON
Vladislavova 19 - Spálená 75/16
Na zadním dvorku je Studio Ypsilon a Práchnerovy sochy, pokleslé ze střechy k přízemí.
Půjdete-li dál Spálenou ulicí, můžete si při pohledu do průjezdu domu č. 10, vzpomenout na Bohumila Hrabala a dobu, kdy se tudy vstupovalo do provozovny č. 4079 "Sběrných surovostí," kde si zabalením metráku makulatury vydělal Hanťa (i Hrabal) 3,60 Kčs... :-)
Nr. 1 = U NOVÁKŮ
Vodičkova 28-30/699
Na místě někdejšího domu mistra řeznického Vodičky, po němž je ulice pojmenována, byl v letech 1901-1904 nákladem J. Nováka zbudován moderní obchodní dům, který se pro svou nádhernou úpravu stal jediným svého druhu nejen u nás, ale i v celém Rakousko-Uhersku. Průčelí třípatrového secesního domu spočívá na leštěných pilířích z červené a zelené žuly; kromě bohatých štuků a kovaných detailů je zdobí monumentální mozaika s figurálními alegoriemi Obchodu a Průmyslu z roku 1912, podle kartónu Jana Preisslera. V parteru se zachovaly skleněné markýzy a vstupní vrata s barevnými vitrážemi. Vnitřní zařízení bylo bohužel zničeno při požáru, dnes je dům známý hlavně svými hernami a varieté. Přitom na střešních terasách tu kdysi vznikl i sportovní klub s tělocvičnou a v podzemí bylo divadlo s hledištěm pro 700 diváků, kde se v sezóně 1929-30 usídlilo Osvobozené divadlo Voskovce a Wericha.
Rozloha spojených parcel obou domů a hloubka zastavění umožnily vytvořit uvnitř bloku systém dvoran a křižujících se pasáží. Jeho napojením na Lucernu a Rokoko vznikl nejrozlehlejší komplex pasáží v Praze.
Nr. 2 = PRŮCHOD KANCELÁŘSKÝM DOMEM
Vodičkova 18/681
architekt Adolf Foehr, 1928- 1930
Překonává výškový rozdíl mez Vodičkovou a Navrátilovou ulici.
Interiér průchodu je začleněn do budovy Městského úřadu Prahy 1.
Nr. 3 = PASÁŽ TE-TA
Průchod z Jungmannovy do Vodičkovy přes Františkánskou zahradu
arch. Viktor Fürth a Arnošt Mühlstein, 1933
Tento železobetonový skelet s obchody a správními úřady spojuje chodbou v přízemí Jungmannovu ulice s Františkánskou zahradou.
Firma Te-Ta (Teweles-Taussig) měla pobočky v Jugoslávii (Tata) a Rumunsku (Sora). V roce 1997 provedena rekonstrukce, kdy bylo připojeno zadní obytné křidlo a podzemní garáže.
Nr. 4 = PASÁŽ PALÁCE FÉNIX (kina Blaník)
Václavské náměstí 54-56/802
Palác pojišťovny Fénix od architekta Bedřicha Ehrmanna s průčelím od architekta Josefa Gočára patří mezi první stavby funkcionalistického konstruktivismu.
Ma 3 podzemní a 8 nadzemních podlaží, nosný systém tvoří železobetonový monolitický skelet. Použití Vierendelova nosníku je unikátním řešením a znamenalo, ze sál kina pro 760 osob nemá žádné sloupy. Palác Fénix byl zařazen mezi státní nemovité památky pod č.j. 1140/2289.
Pasáž prochází budovou dvěma vzájemně kolmými křídly ve tvaru „T". Výškový rozdíl mezi ulicemi Krakovskou a Ve Smečkách vyrovnává schodiště a směrem od Václavského náměstí mírně stoupající hlavni křídlo pasáže. Luxusní interiér pasáže se dochoval, včetně mnoha detailů, bez vážnějšího poškození. V podzemí se zachovalo několik prvku původního zařízení a nábytku.
Nr. 5 = HLÁVKOVY NADAČNÍ DOMY, průchod
c.p. 736, Vodičkova 17 - Jungmannova 14
Činžovní domy Josefa Hlávky, zde měl své pražské stálé působiště.
Soubor domů ve stylu české novorenesance, prostupující celou hloubku bloku mezi ulicemi Vodičkovou a Jungmannovou. Stavebníkem byl Josef Hlávka, domy byly postaveny podle jeho plánů v letech 1887-88. Průčelí vyvršil typickými „českými“ štíty a přizdobil figurálními a ornamentálními sgrafity podle vlastních kartónů. Hlávka byl tehdy kritizován, že ve snaze o co nejvyšší výnosy zastavěl 85% pozemku, a tak byly některé byty tmavé a vlhké, s absenci slunce. Přestože se proto špatně pronajímaly, tehdejší statistiky uvádějí, ze dům patřil mezi nejvýnosnější v Praze. Na druhou stranu byly totiž byty na tehdejší dobu moderně vybaveny, včetně koupelen. Budiž také spravedlivě připomenuto, ze výnos z nájemného šel na nadaci Hlávkových, ze které byla financována například stavba Národního divadla i muzea, dostavba chrámu sv. Vita a přispěl i na obnovu zničeného Karlova mostu po povodni roku 1890, na pomník sv. Václava a další projekty. V parteru do Vodičkovy ulice byla velká Akademická kavárna. Z ní se časem stala Dietní jídelna. Paradoxně je v těchto prostorách dnes provozovna rychlého občerstvení McDonald´s. Právě v teto restauraci se v neděli 27.12.1998 odehrála tragická událost. Před očima hostů a své matky tu byl zastřelen podnikatel Ladislav Zimmermann, proslulý terorizováním nájemníků ve svém domě v Jugoslávské ulici.
Nr. 6 = ALFA, U Stýblů
c.p. 785, Václavské náměstí 28
Palác Alfa má své jméno podle taneční kavárny Alfa, dříve Boulevard. Původně se objekt jmenoval podle svého majitele Palác Stýblův či U Stýblů. Vznikl v letech 1928 - 29 a nahradil dva nízké domy s průjezdem do dvora. Projektovali jej Ludvik Kysela a Jan Jarolim ve stylu konstruktivismu jako multifunkční objekt.
Rozlehlost prostoru umožnila zakomponovat obchodní pasáž s dvoupatrovou dvoranou uprostřed. Strop dvorany má sklobetonovou klenbu. Za ochozem dvorany bývala kavárna Boulevard. Za pasáží směrem k Františkánské zahradě byla přistavěna nízká budova, kde zahájilo v sezóně 1934-35 Nove divadlo. Právě tady se Praha seznámila s prvními projevy surrealismu v českém divadelnictví, a to při surrealistickém večeru sestaveném z textů Louise Aragona, André Bretona a Vítězslava Nezvala. Od roku 1959 tu působilo divadlo Semafor. V r. 1967 bylo v suterénu paláce otevřeno první 70 mm kino v Praze se systémem Dolby stereo pro 1200 diváků. Od r. 1994 je kino mimo provoz.
Nr. 7 = ADRIA
Jungmannova 31/36 - Národní 40
Palác Adria byl postaven pro italskou pojišťovací společnost Riunione Adriatica di Sicurtà, která zakoupila původní dvoupatrovou rezidenci v tomto místě již v r. 1910. Palác zde nechal o 100 let dříve vybudovat pasovský biskup Leopold Leonard hrabě Thun. Objekt sochařsky vyzdobil plastikami Josefa Malínského.
Pojišťovací společnost nechala starý Palác zbourat a v letech 1923 - 24 provedla stavbu nového paláce na ploše pres 2 000 m⊃2;. Stavbu projektoval arch. Josef Zasche, k realizaci fasád bylo vybráno nové barevné řešení od architekta Pavla Janáka ve stylu rondokubismu (český obloučkový kubistický sloh), na fasádách sochařsky spolupracovali Jan Štursa a Karel Dvořák.
Budova směřuje kratší stranou do Národní třídy, kde má v prvním patře terasu, delší fasáda směřuje do Jungmannovy ulice. Objekt má železobetonový skelet s výplňovým cihelným zdivem, 8 nadzemních a 3 podzemní podlaží. Později architekt Zasche doplnil svůj projekt o biograf v suterénu a vyřešil vnitřní dispozici paláce s centrální dvoranou a pasážemi. Původní kino bylo již dávno zrušeno, interiér divadla upravili v šedesátých letech František Cubr, Josef Hrubý a Zdenek Pokorný (autoři československého pavilonu na světové výstavě v Bruselu 1958). Domovskou scénu tu našel soubor Divadla Za branou vedený Otomarem Krejčou a mnoho let zde působila také Laterna Magika.
Pasáž je řešena kruhovou galerií v místě ohybu křídel a dvoranou se skleněným stropem. Interiér pasáže je pojednán luxusně: obložení růžovohnědým rakouským mramorem, zářící mosaz na stěnách, svítidlech a lustrech. Na podlaze je mramorová mozaika v tehdy obvyklé barevné kombinaci červeno-modro-bílé.
Původní záměr byl velkorysejší: plánovalo se propojení pasáže se sousedním palácem Porgesu z Portheimu a její další pokračování souběžně s Národní třídou až do ulice Charvátovy. K propojení obou budov však nedošlo. V ose monumentálního vchodu z Jungmannovy ulice zůstal vstup do divadla. Na vchodu do pasáže je kovová rondokubistická mříž.
Pozoruhodný je také orloj Bohumila Kafky.
Nr. 8 = MERKUR
Štěpánská 36/622
Pasáž vznikla v roce 1938 jako součást dvou novostaveb, na místě dvou průchodních domuů. Patří k nejelegantnějším pasážovým interiérům z třicátých let. Prochází dvěma řadovými obytnými domy a jen několik schodů a mírný spád vyrovnávají výškový rozdíl mezi ulicemi Štěpánská a Ve Smečkách, které spojuje.
Technicky dokonalý design a chladivá kombinace použitých materiálů - kamene, skla a chromované oceli. Dochoval se v téměř neporušené celistvosti Původní interiér: široký vstup ze Štěpánské s vloženým blokem výkladců a v průchodech obou domů stěny obložené leštěným mramorem se vsazenými vitrínami v zakulacených rámech. Ve střední části pasáže stoji za pozornost celoskleněné stěny přesně vymezené úzkými profily chromovaných rámů, markýzy nad vstupy do obchodů a zaoblené kapotáže dveřních zárubní. Chybějí původní svítidla a sklobetonové stropy chodeb byly v šedesátých letech nahrazeny plastovými světlíky.
Středověkou zástavbu připomíná kamenný portálek s figurálním znakem v nadpraží, přenesený do průchodu novostavby. Je to snad v Praze poprvé, kdy moderní architektura obytného domu věnovala pozornost původnímu zastavení. Do portálu zasazená bronzová deska už vypovídá o novodobé historii místa: autorem pasáže a obou domu je Eugen Rosenberg, architekt slovenského původu, žák Josefa Gočára. Právě domy s pasáží Merkur patří k jeho posledním realizacím v Praze, neboť nastup fašismu ho přinutil emigrovat do Londýna, kde se později proslavil.
Nr. 9 = SVĚTOZOR
Vodičkova 41/791
Kolmo na Pasáž Alfa, směrem do Vodičkovy ulice, se napojuje Pasáž Světozor (podle kina téhož jména v podzemí) z roku 1947. Prochází budovou bývalé České banky, klasicizující stavby Josefa Sakaře a Osvalda Polívky z let 1914-16. Světozor je jednou z mála pražských pasáží, které nevznikly přímo jako součást navrhované budovy. Jejími autory jsou bratři Fišerové, z nichž Jaroslav byl, jako jediný český architekt, žákem Hendrika Petruse Berlaga. Dvoupatrová pasážová dvorana s otevřeným ochozem má až průmyslový charakter, hlavně diky subtilní ocelové konstrukci proskleného stropu, která probíhá v mírném oblouku pod střešním světlíkem. Další předností interiéru jsou pečlivě navržené detaily a úsporně volené materiály - keramika na podlahu, ocelové rámy vykladů a oplechování ochozů s chromovanou úpravou. Prostor oživuje barevná reklamní vitráž, realizovaná podle návrhu malíře Františka Hudečka. V 90. letech 20. stol. objekt v havarijním stavu restituoval potomek původního majitele, který započal jeho rekonstrukci. Obě pasáže jsou propojeny s Františkánskou zahradou, upravenou a zpřístupněnou v roce 1950 jako komunikační spoj mezi Vodičkovou ulicí a Jungmannovým náměstím.
GALERIE
(řazení není náhodné!)
některé obrázky jsou ponechány stranově zkreslené, raději klikejte!
Správnost výpočtu (nikoliv místo uložení cache) si můžete ověřit zde:
Budete-li mít zelenou, zbývá jen provést korekci odečtením hodnoty:
N 00° 00.295 E 000° 00.387
ROZMĚRY A ULOŽENÍ CACHE
Plastová krabička, cca 8*8*3cm. Počasí na ni nemá vliv. Prosím o shodne uložení!
KEŠKA JE NEDOSTUPNÁ V NOČNÍCH HODINÁCH A O VÍKENDU!!!
Cache obsahuje tužku vždy při zakládání a po mých kontrolách. V ostatních případech za její přítomnost neručím. Noste raději svou...
ZDROJE
Michaela Brožová - Pražské pasáže (Praha: Euro Art, 2000)
Egon Erwin Kisch - Monographie der Durchhduser (Prag, 1920)
Josef Kroutvor - PRAHA - město ostrých hran
Ladislav Honeiser - Známé a neznámé pražské podchody, průchody a pasáže (Praha: Útvar rozvoje hlavního města Prahy, 2003)
Jan David - pasáže jsou zázrak centra města (Mlada fronta Dnes, 2003)
Reflex 12/2005
VÝSTAVY: Známé i neznámé pražské pasáže, průchody, podchody (3-6/2003, Praha, Staroměstská radnice)
TV: „Pražské pasáže“ („Pohled na Prahu 21. století“ režie Věra Chytilová), Praha srdce Evropy - Obrazová poema o Praze beze slov od režiséra Zdenka Týce
WEB: praha1929.cz, praha1.cz, ozivote.cz
| KARMA |
Aktuální verze: místo č.2, krabička č. 15, logbook č. 15 |
Aktuální stav: ok |
 |
Vzhledem k tomu, že se již našel "kolega," idiot, který kešku zaprodal na web finalky.cz, může se stát, že dojde k archivaci této mé poslední mysterky. Hromadné odlovy, zejména po megaeventech, vedou k opakovaným ztrátám krabičky a k negativnímu ohlasu z okolí umístění. |
| KEŠKY |
Poslední editace listingu: 16.11.2017 |
Poslední kontrolní návštěva: 15.7.2022 |