Za touto keší se vypravíte až na
západní okraj
k.ú.
Smíchov, kde se na území o velikosti asi 9,82 ha v nadmorské
výšce 260-305 m n. m. nachází
prírodní památka Skalka - geomorfologicky výrazný útvar
na svahu údolí Motolského potoka - dvojitý skalní hreben - tzv.
kozí hrbet. Území je z velké cásti zalesnené, ale
v nekterých místech vybíhají z prirozeného porostu skalní
výchozy ordovických hornin – kremencové hrbety oddelené mekkými
bridlicemi. Pripomínají nám tak pradávnou minulost, období starších
prvohor, kdy se na území Prahy
a prilehlého okolí rozkládala morská pánev, v níž se
ukládaly
se
dimenty. Výchozy kremene byly v lomu na
Ladronce narušeny težbou tzv.
revnických kremencu, které se používaly
jako stavební kámen nebo na výrobu dlažebních kostek. V jeho
lomových stenách jsou na vrstevných plochách lavic patrny
nerovnosti morského dna a stopy po lezení a vrtání morských
bezobratlých organismu, predevším cervu.
1)
Vzhledem
k tomu, že v tvrdých kremencích jen obtížne zakorenují
stromy, naskytne se nám odtud necekaný výhled na území Košír a
Motola:
Na jižních a
východních svazích jsou patrny terasy bývalých vinic. „…Vinice zde
existovaly pravdepodobne již od 14. století. Z té doby pochází
také první zmínka o tomto míste v knihách vinicního úradu:
Roku 1599 koupila Dorota Skálová na míste zvaném Na
Vejhrevkách vinice
Klempernu,
Kovarskou a Starou. Zmínené vinice se
pak nazývaly Skálovské. Jestli se tedy
Skalka nazývala podle vinic nebo podle majitelky, není
jasné…“2)
Koncem
18. století zde vznikla
usedlost Skalka. Tvoril ji na vysokém návrší samostatne
stojící patrový obytný dum ve tvaru obdélníku, který se zachoval
dodnes, a tri hospodárské budovy s dvorem na pudorysu U. K
usedlosti patrila i ohradní zdí a bránou vymezená barokní zahrada
ve stylu anglického parku. Na konci 19. století patrila Skalka
stejne jako sousední usedlosti lékarské rodine
Renneru. Obytná budova Skalky nesla
znaky svého barokního puvodu. Fasáda byla clenena cervenými
lisény (svislé ploché výstupky), ale po
nevhodných úpravách v r. 1963 byly zcela zastreny a vznikla
jednopatrová budova s vysokou valbovou strechou s malými
vikýri, zcela bez ozdob. Budova stojí dodnes a ješte v nedávných
dobách sloužila k bydlení. Prestože je od roku 1964 památkove
chránena, dnes žalostne pustne a zahrada je témer neprostupne
zarostlá. Z ohradní zdi a brány zbyla jen torza.
2)
Na západních
svazích, kde puvodne nebýval les, ale pastvina, se
pásávaly krávy z nedalekého statku
Kotlárka. Dnes zde nalezneme ukrytou
krásnou širokou louku, lákající k spocinutí.
Vystoupáte-li až na samý vrchol skalnatého ostrohu, spatríte velkou
cást tzv.
Horních
neboli
Malých Košír, jejichž centrem bývala usedlost na
Zámecnici.
V 19. století se puvodní vesnice Košíre velmi rychle
rozvíjela, nebot na Smíchove vznikaly nové továrny a delníci
potrebovali obytné domy. Již roku 1896 zprovoznil Matej Hlavácek
soukromou tramvajovou trat Andel – Košíre. Ta koncila práve až
nekde u Kavalírky. A téhož roku byly Košíre povýšeny na mesto.
V roce 1922 se pak staly soucástí Velké Prahy. "Vykricená"
ctvrt chudých delníku, hrubých rvácu a
lehkých dívek se velmi rychle rozrustala a menila. A to zejména
v prostoru usedlostí Skalka, Václavka, Cibulka, Kavalírka ad.
Polnosti na jižních i severních svazích údolí se zacaly parcelovat.
Vznikala stavební družstva, která vytvárela jednotný charakter
zástavby. V letech 1925-26 byla vybudována vilová kolonie
Cibulka. 1. zárí 1926 byla uvedena do provozu také nová obecná
škola s prístupovou cestou z Plzenské trídy (dnešní ZŠ Nepomucká).
Výstavba trvala jen dva a pul roku a byla uspíšena kvuli požadavku
na ubytování úcastníku VIII. všesokolského sletu v cervenci tohoto
roku. V r. 1927 už bylo v Košírích pres 500 domu, v nichž žilo pres
20 000 obyvatel. Ve 30. letech byly zastaveny svahy podél Plzenské
cinžovními domy. 3)
Z vyhlídky budete mít jako na dlani dominantu Malých Košír -
kostel sv. Jana Nepomuckého. Moderní kostel z let
1940-42 je dílem architekta Jaroslava Cermáka (1901-1990). Byl
postaven v doznívajícím funkcionalistickém slohu, který nevenoval
sakrálním stavbám valnou pozornost. Nesl v sobe totiž akcent
levicové orientace vetšiny svých predstavitelu. Devizou tohoto
slohu byla estetika cistých tvaru, úcelnost, prakticnost a
jednoduchost dostupná všem. Architekt Cermák byl ovšem clenem rádu
Františkánu a navrhl proto nekolik kostelu. Stavbu mocne podporoval
i pražský arcibiskup kardinál dr. Kašpar a zacala být vnímána
zároven i jako projev vzdoru vuci nemeckým okupantum. 17. kvetna
1942 byl kostel vysvecen. Následovalo období heydrichiády. Tragický
osud stihl mnoho našich obcanu. Stavitel košírského kostela byl
zastrelen mesíc po jeho vysvecení. Byl udán sousedkou za poslech
cizího rozhlasu. 3)
Budete-li se dívat dále, témer na horizontu spatríte jinonickou
Waltrovku, kterou v budoucnosti cekají možná velkolepé zmeny,
dále funkcionalistickou budovu dnešního gymnázia Nad
Kavalírkou. Zmeny bohužel cekají i na
osadu Budánka viz.
vynikající Mel-Manova
cache GC1A8X5. Mužete se kochat
prvorepublikovou vilovou zástavbou a rovnež posoudit vhodnost a
esteticnost soudobé výstavby, která vzbuzuje ve zdejších
obcanech vlny odporu a vyvolává jejich protesty, dlužno dodat, že
vetšinou marné.
Prameny:
1)
envis.praha
-mesto.cz
2)Laštovková, B.
Pražské usedlosti 1. vydání, Praha:
Libri 2001, citováno
z wikipedia
3) Malé dejiny Smíchova a
Košír (Smíchov.blog.cz) dle Josefa
Krušiny
Ke
keši vede mnoho cest, z nichž lze,
zejména za mokra, doporucit ty ze severní strany. Jak bylo
naznaceno, krabicka se nachází poblíž skalního výbežku, tedy dejte
pozor zejména na deti a zvírátka.
Neporádek
v okolí se pokoušíme systematicky uklízet, což nám ješte asi
chvilku potrvá. Pokud byste nebyli spokojeni s cistotou,
v krabicce zanecháváme pár igelitových pytlu na
odpad.