Plzeňský rodák Josef Beran se narodil 29. prosince 1888. Po maturitě odešel studovat teologii do Říma, kde v červnu 1911 přijal kněžské svěcení a o rok později završil studium doktorátem teologie. Římské období mělo významný vliv na jeho duchovní růst: získal intelektuální rozhled, poznal rozličné spirituální proudy uvnitř církve a okusil její univerzální dimenzi.
Po návratu domů začal pracovat na různých místech duchovní správy. V roce 1928 byl za zásluhy jmenován arcibiskupským notářem. Začal přednášet pastorální teologii na Teologické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1932 byl jmenován rektorem pražského arcibiskupského semináře. Po nastolení protektorátu Čechy a Morava se o rektora Berana začalo intenzivně zajímat gestapo.
Pozornosti neuniklo Beranovo působení před záborem Sudet a odpor vůči nacistické ideologii. Obliba a vliv, který měl na věřící, i fakt, že patřil ke katolické inteligenci, postačovaly, aby jej několikrát povolali k výslechu a vyhrožovali mu zatčením. Výhrůžky se naplnily 6. června 1942. Po domovní prohlídce následoval výslech v Pečkárně a ještě téhož dne převoz do pankrácké věznice. Nacisté na něj uvalili tzv. ochrannou vazbu, převezli jej do Malé pevnosti Terezín, odkud za dva měsíce pokračoval do koncentračního tábora Dachau.
Josef Beran se v táboře shledal s mnoha spolubratry, bývalými studenty, ale také s lidmi, s nimiž by se v běžném životě nesetkal.
Koncentrační tábor Dachau osvobodila americká armáda 29. dubna 1945. Berana čekal návrat do vlasti. Byl to však už jiný člověk. Někdejšího muže "litery“ obrousily prožité útrapy ve statečného a moudrého pastýře.
Arcibiskupem
Od úmrtí kardinála Kašpara v roce 1941 zůstal rovněž pražský arcibiskupský stolec neobsazený. V neklidné době po osvobození nastal čas vybrat jeho nástupce. V neděli 8. prosince 1946 přijal Josef Beran biskupské svěcení. V únoru 1948 se jako nejvyšší představitel katolické církve vymezil vůči nastupující totalitní moci. Čelil stupňující se represi a snahám komunistického režimu o získání kontroly nad církví. Církev při jednáních se státem požadovala zachování podmínek pro své fungování podle platného modu vivendi, zatímco cílem komunistů bylo odtržení církve od Vatikánu a vytvoření tzv. národní církve, kterou by řídili prostřednictvím loajálních kněží. Neslučitelné představy vedly k ukončení jednání a režim přešel k otevřenému teroru.
Vězeň komunistů
Arcibiskup Beran byl od 19. června 1949 držen "v domácím vězení“. Od 7. března 1951 začalo období jeho čtrnáctileté internace na různých místech republiky. Podmínky internace byly v mnohém podobné vězeňskému režimu, ale navíc obsahovaly úplnou izolaci od vnějšího světa. Arcibiskup nevěděl, kde se nachází, neměl spojení s rodinou, byl mu odpírán i komunistický tisk, takže mnoho let nevěděl, jestli církev ve státě ještě vůbec funguje. Netušil, jak dlouho internace potrvá, zda bude souzen v některém z inscenovaných procesů, nebo jej "odstraní“ a rodině sdělí, že zemřel "přirozenou“ smrtí. Komunisté znali Beranův kredit a popularitu mezi obyvatelstvem, proto jej zároveň potřebovali zbavit důvěryhodnosti před veřejností. Už ve druhém místě internace, v Růžodolu u Liberce, vynaložili značné úsilí, aby natočili kompromitující film o jeho "nevhodném“ chování k jedné z jeptišek. Do polévky a čajů jim přidávali afrodiziaka a předpokládali, že vlivu prášků podlehnou. Za tímto účelem je neustále sledovali špehýrkami ve zdech, odposlouchávali a tajně fotografovali. Akce trvala více než rok, ale požadovaného výsledku nedosáhli.
Po složitých jednáních se Svatým stolcem nabídl stát Beranovi odlet do Říma na slavnostní jmenování kardinálem, ale bez možnosti návratu. Pozemská pouť kardinála Berana skončila 17. května 1969.
O keši: První pokus nebyl docela úspěšný, takže jsem umístila kešku trochu dál, za Tylova, ale nicméně stále v ulici Kardinála Berana. Teď keš není na první pohled vidět, ale kolem chodí spoustu lidí, takže buďte pozorní a opatrní, aby krabička vydržela do nejdéle na svém místě. *Prosím vas!! Umíst'ujte krabku pečlivě abych její nebylo vidět!!* Neobsahuje tužku. Pište, prosím vás, na obou stranách logbooku. Logbook vkládat takto: za prvé dát ho do krytky, pak jako celek do krabičcy. Přeji Vám příjemný lov.