Nýt je mechanický spojovací prostředek, kterým lze vytvořit nerozebíratelný spoj. V minulosti se nýtování za tepla používalo pro spoje tlakových nádob, ocelových konstrukcí budov, hal ale i mostů atd, dnes se nahrazují šroubovými spoji či svařováním. Nýtování za tepla se používá spíše v kovářském řemesle, případně při opravách technických památek.
V současnosti se s nýtováním lze setkat při např. spojování tenkých plechů tzv. trhacími nýty za studena nebo při textilní výrobě a v leteckém průmyslu. Nýty se podle účelu použití vyráběly či vyrábějí z oceli, hliníku, duralu, mosazi, mědi a dalších kovů.
Nýty nejsou žádnou novinkou používají se snad od té doby co lidstvo začalo zpracovávat kovy, ve střední Evropě se používaly již v době bronzové např. při výrobě chladných zbraní, ale také při výrobě stříbrných nebo zlatých šperků. Až do poloviny 20. století byl nýt využíván jako jeden z hlavních materiálů pro spojování ocelových konstrukcí (například mosty, skelety budov, lokomotivy, lodě, tanky), později byly nýtované konstrukce nahrazeny výhodnějšími svařovanými konstrukcemi. Od 30. let probíhaly v odborném tisku akademické spory, zda je lepší nýtování, nebo svařování. Pokrok urychlila druhá světová válka – svařování je rychlejší, a tak bylo např. v SSSR rovnou direktivně zavedeno.
Posledním nýtovaným mostem u nás je Žďákovský most nad přehradou u Orlíka, který byl dokončen v roce 1967. Je to ocelový obloukový most o rozpětí 330 metrů s celkovou délkou 543 metrů. Zahraniční odborníci ho obdivovali, poznamenali však tehdy, že je současně už nýtařským muzeem, protože v té době bylo už běžně rozšířeno svařování.
Přímé nýtování je způsob nýtování, kdy je jako nýt použita část materiálu jednoho ze spojovaných dílů. Tento způsob nýtování se provádí nejčastěji za studena, což vyžaduje použití dobře tvárného materiálu. Přímé nýtování je vhodné pouze pro málo namáhané spoje.
Nepřímé nýtování je potom takové nýtování, kdy je nýt samostatnou součástí, která se vkládá do vytvářeného nýtového spoje.
Nepoužitý nýt se skládá z přípěrné hlavy a dříku, závěrná hlava se vytváří nýtováním po osazení nýtu do spoje. Hrubé nýty mají dřík u hlavy mírně kuželový, v další části válcový. Menší a drobné nýty mají dřík v celé délce válcový.
Mimo běžných nýtů se používají nýty zvláštní, jako je nýt rozštěpný, nýt dvoudílný uzavřený, nýt dvoudílný otevřený, nýt výbušný a další nýty podle specifického určení, například nýty přístupné pouze z jedné strany.
Nýty se vyráběly z oceli ve třídách např. 10 341, 10 371, 10 451, 10 452, 10 456, 11 341, z kulatiny lisováním za studena do průměru 16 mm a za tepla při průměru větším.
Hlava, kterou má nýt z výroby, se nazývá přípěrná hlava. Hlava vyrobená nýtováním se nazývá závěrná hlava. Podle tvary přípěrných hlav nýtů byly určovány funkcí a konstrukčními důvody. Normální nýty pro ocelové konstrukce mají polokulovou nebo půlkulovou hlavu (např. podle ČSN 022350, ČSN 02 2301 anebo ČSN 02 2302), zápustná resp.(Ještě pár údajů: své nohy smočíte v Mračnickém potoce, který přitéká z Mračnic, protéká bývalím koupaliště Podháji, budete nedaleko od jeho soutoku s Černým potokem, který se vlévá za humny Týna do Radbuzi.) zapuštěná hlava (např. podle ČSN 022360, ČSN 02 2311 nebo ČSN 02 2313) nepřekážela na lícové straně spoje, polozápustná resp. polozapuštěná hlava (čočkovitá nebo čočková hlava např. podle ČSN 02 2315, ČSN 02 2317, ČSN 02 2320) se používala u dlouhých nýtů, hlavy nýtů pro kotle mají vystouplý okraj pro temování (např. podle ČSN 022351), a lodní nýty mají kuželové hlavy
Nýtování
Při nýtování se dřík nýtu zasune do otvorů ve spojovaných materiálech, hlava nýtu musí překrývat okraj otvoru v dostatečné ploše. Na druhé straně se vyková závěrná hlava.
U ocelových nýtů – tam kde jsou zvýšené nároky na únosnost či těsnost spoje nebo při průměru dříku větším jak 10 mm se provádí nýtování za tepla. Do otvoru se vloží rozžhavený nýt – buď v koksové výhni nebo elektrickým odporem – do bílého žáru (1000 až 1100 °C), dřík nýtu se spěchuje tak, aby dostatečně vyplnil otvor. Poté se vykuje závěrná hlava při teplotě kolem 600 °C (tmavočervený žár). Vykování závěrné hlavy se provádí ručně kladivy, za pomocí hlavičkáře, pneumatickými kladivy nebo lisy (hydraulickými, pneumatickými nebo elektrickými). Při chladnutí se nýt smrští a tak stáhne nýtované součásti k sobě.
Další možností vytvoření závěrné hlavy je lisování nebo rozválení. Ocelové nýty do průměru 10 mm a všechny neželezné nýty nebo z lehkých kovů se nýtují za studena.
Ruční nýtování na ocelových konstrukcích prováděla četa nýtařů, která se skládala z ohřívače nýtů, podavače, přidržovače a nýtaře s pneumatickým kladivem. Při kvalitnějším a levnějším strojním nýtování se používaly hydraulické, pneumatické případně elektrické lisy, které vytvářely závěrnou hlavu za klidového tlaku dokud nýt nezchladl
Pevné nepropustné nýtování, které se provádělo u tlakových nádob (např. parních kotlů) a potrubí, muselo přenést síly působící na tlakovou nádobou pouze třením mezi spojovanými plechy. Svěrná síla, která vznikla v nýtu při jeho chladnutí a smršťování, působila kolmo na střižnou rovinu spoje. Třením mezi svíranými plechy spoj vzdoroval vnějším sílám působícím ve střižné rovině. Toto uspořádání bránilo prokluzu celého spoje. Únosnost takového spoje byla však omezena 70 MPa v jedné střižné rovině. Pro tenké plechy nebo dvoustřižné spoje bylo nutné prokázat i únosnost v otlačení. Únosnost otlačení je schopnost materiálu nýtu nebo spojovaných plechů vzdorovat kontaktnímu napětí vyvolanému vnější silou ve střižné rovině mezi povrchem nýtu a otvoru.
Těsnosti se dosahovalo temováním (tužením) zkoseného okraje plechu a hlav nýtů přeplátovaného spoje. V případě plechů tenčích 3 mm se mezi styčné plochy vkládal proužek plátna (kalika) nebo papír napuštěný miniem
Nepropustné nýtování či těsnící nýty se prováděly pro rozměrné nádoby kapalin a plynů bez vnitřního přetlaku, např. vodojemy, kouřovody apod nejčastěji s jednořadými přeplátovanými spoji. Okraje plechů silnějších 6 mm bylo nutné temovat (tužit), tenčí plechy se utěsňovaly vložkami z lepenky nebo plátna napuštěné olejem nebo suříkem případně azbestovou lepenkou při zvýšených teplotách.
Nosné (silové) nýty sloužily k přenášení sil v konstrukčních spojích ocelových konstrukcí a mostů. Takové nýty se navrhovaly na ustřihnutí dříku nýtu, a v otlačení dříku nýtu a otvoru plechu. Svěrná síla o velikosti až 200 MPa způsobená chladnutím nýtu zvyšuje únosnost ve střihu třením. Tato únosnost ve tření se při navrhování spojů stavebních konstrukcí zanedbávala.U mostních konstrukcí a konstrukcí namáhaných rázy se dovoluje menší namáhání nýtů, tj. je potřeba více nýtů, než u staveb pozemních (budovy, haly apod.). Nýty mohou být namáhány i silami ve směru osy nýtu (tzv. na hlavu). Dřík nýtu je sice namáhán svěrnou silou, ale vnější síla, která působí opačně než svěrná vlastně snižuje tahové namáhání dříku a uvolňuje tlakovou svěrnou sílu. To ovšem platí při přenášení vnější síly svíranými plechy nikoli namáhání tahu přímo za hlavu. V některé literatuře – vycházející ze starších pramenů – nebylo doporučeno namáhat nýty tahovou silou vůbec nebo jen velmi malou (např. 15–20 MPa).
Mostmistr s kladívkem prolézá konstrukcí a nýt za nýtem proklepe. Uvolněný nýt, který má tupý zvuk, označí se a zanese do protokolu. Při opravě se uvolněné nýty vyrazily a zanýtovaly se nové.
Při poruše nýtového spoje ocelové konstrukce se v současné době nýty většinou nahrazují vysokopevnostními třecími šrouby (utažené předepsaným kroutícím momentem a momentovým klíčem) nebo epoxidem injektovanými šrouby, které nedovolují prokluz spoje.Obyčejné šrouby nelze s nýty kombinovat neboť při vyčerpání únosnosti nýtů a jejich porušení by došlo k prokluzu ve spoji a teprve až poté k namáhání šroubového spoje.
(zdroj textů: Strojírenská technologie – Wikipedie)
................................................................................................................................................................
................................................................................................................................................................
K samotné keši: (Na zadaných souřadnicích se keš nenachází)
Jedná se o mikro keš (pouzdro od filmu). Až ho objevíte, pořádně se podívejte odkud ho berete, je důležité, aby jste ho vrátili na stejné místo!!
Protože se budete pohybovat v přírodě tak vás čeká takoví malí přírodovědný testík který vám prozradí souřadnice uložení keše :).
Doplňte číslo v závorce za správnou odpovědí: N 49°30.(ABC)', E 12°54.(DEF)'
Který z živočichů nebo rostlin v České Republice NEŽIJE (pozor, pokud živočich, rostlina jsou invazivní a jsou schopni zde ve volné přírodě žít celoročně, považujte je za žijící u nás)
(ABC): Chelifer cancroides(928) * Hydra vulgaris(962) * Lepidurus apus(257) * Leptodora kindtii(948) * Limnophilus rhombicus(602) * Eunice aphroditois(992) * Hirudo medicinalis(948).
(DEF): Trapa natans(862) * Plumatella repens(719) * Craspedacusta sowerbii(330) * Drosera capensis(737) * Myxomyceta(466) * Langermannia gigantea(726) * Lycopodium clavatum(743).
Ještě než vyrazíte:
Pokud vám vadí kopřivy, ostružiní, klíšťata, hadi, pavouci, pijavice a další havěť - nechoďte sem!
Buďte obezřetní s ohledem na roční období a počasí - to zde muže být kluzké, také pozor na hlavu!
Buďte soudní - pokud by byl potok rozvodněný, keš nelovte!
Pozor: stará cesta kolem sv. Anny je neprůjezdná - zákaz vjezdu motorových vozidel je vyhrazena pro pěší, cyklisty, inline bruslaře. (zákaz vjezdu motorových vozidel N 49°31.351', E 12°55.379' - N 49°31.002', E 12°54.762')
Přeji úspěšný lov :)
Děkuji Sekremu za konstruktivní kritiku listingu a ZIRA-FÁM za provedení Beta-testu.
INFO-GEO-VIDEO
