BURŠICE
Mohutný hřeben hory Vidhošť vévodí celému Pošumaví. Na jejím úbočí kdysi stála osada, která nesla stejné jméno. Až k této osadě Vidhošť směřují počátky Buršic. Ještě v padesátých letech dvacátého století byly patrné zbytky zdiva a sklepů, které se v tomto místě uchovaly. Ale pro tehdejší výstavbu chat okolo rybníka Valcha byly zbylé kameny vhodným stavebním materiálem a tak po osadě Vidhošť není dnes již ani památky. Osadu tvořily tři dvorce. Jejich osadníky byly rody Vítků, Podlesáků a Burešů. První dva rody založily později Ústaleč a Krutěnice. Burešové koupili v blízkém okolí usedlost, ze které pak vzniká obec Buršice.
Po Janu Burešovi, jehož jméno bylo domáckou podobou jména Burian, zdědil hospodářství Matěj Hrouda. Ten svému nevlastnímu bratru Janu Kohoutovi vystavěl v sousedství další usedlost. Třetím osadníkem byl Filip Straka, který se však později vystěhoval. První písemná zmínka o Buršicích pochází z roku 1381, v souvislosti s Jakube Mathicem z Vodňan z dob vlády krále Václava IV. Vzhledem k písmenu „š“ v názvu obce se její jméno psalo v průběhu staletí různě. Během své existence měla obec celou řadu majitelů. Z historického hlediska je třeba připomenout Petra Zmrzlíka ze Svojšína, který Buršice koupil v roce 1544 a připojil je k Neprachovské tvrzi. V roce 1588 byly Neprachovy odkázány Jiřímu Hazištejnskému z Lobkovic, který je připojil k panství Nalžovskému. V roce 1591 zakoupil Nalžovy Karel Švihovský z Reisenberka a majetkem členů tohoto rodu zůstalo panství celé následující století. Po třicetileté válce, která skončila v roce 1648, byly z důvodu evidence sepsány tak zvané berní role. V těchto jsou Buršice úředně charakterizovány takto: „Žijí zde chudí lidé a půda v horách je hubená“. Na výměře 152 strychů v té době hospodařilo sedm usedlíků. Byli to: Šimon Maxa, Jiřík Němeček, Jan Janus, Jindřich Chlad, Tomáš Žďársa, Václav Mlynář a Václav Balatej. Velmi zadlužené Nalžovské panství koupil v roce 1716 hornorakouský hrabě Potting a po hrabatech z Pottingu přebírá Nalžovy František Xaver Taafe z irského šlechtického rodu. Tento rod se proslavil skvělou politickou, diplomatickou i společenskou kariérou u Vídeňského dvora. Jeden z nich – Ludvík, ministr práv a rektor vídeňské univerzity, mění les Prašivici v místo promenád a nechává zde vystavět umělou zříceninu rodného irského hradu. Jeho syn Eduard vyniká z rodu nejvíce, když se na čtrnáct let stává ministerským předsedou rakouskouherské monarchie.
V roce 1924 přišla pozemková reforma a tou končí sláva Nalžovského panství. Znovu zadlužený velkostatek koupil v roce 1937 Karel Muller, který zde hospodařil do roku 1948.
Po správní stránce, byly Buršice do roku 1910, součástí domovské obce Brod-Buršice-Vlčnovy. Později byla obec osamostatněna, aby v roce 1960 připadla pod Místní národní výbor Kolinec. Mezi významnější stavby v obci je možno zařadit kapli Panny Marie. V letech 1946 – 1948 probíhala její rozsáhlejší oprava, která stála 22500 Kč. V roce 1949 v ní byl vysvěcen zvon vážící 40 kg. Velký mariánský obraz „Madony české“, který byl vysvěcen o pouti v roce 1950, věnovala rodina Kotálova, která tehdy bydlela na Ptákovně. „Lípy svobody“ před kapličkou byly vysazeny v roce 1926. V roce 1890 byla v Buršicích dostavěna obecní budova, známá jako „Pastouška“. Fungovala jako hasičské skladiště, obecní chudobinec, později zde byl obchod pana Kuthana, klubovna a především spolková místnost, kde probíhaly akce hasičského sboru. Dnes je budova soukromým majetkem. Společenský život v obci byl spojen také s hostincem na „Ptákovně“. Byl vystavěn v roce 1914 a otevřen v předvečer 1. světové války. Po jeho staviteli, panu Karlu Ptákovi, který provozoval kamenickou živnost v kamenolomu v Křemešné a pro jehož 35 kameníků měl původně sloužit jako kantýna, se tam říká dodnes. Ovšem původní název byl „U sokola“, protože majitel byl vášnivým Sokolem. Tento název se ale nikdy neujal a tak přes řadu různých majitelů se tam na „Ptákovně“ říká dodnes. Avšak původní hostinská koncese, která byla přenesena do nově vystavěného hostince U Kubů, patřila k číslu popisnému 4 – dnes u Vacherlonů. Nový hostinec byl vystavěn v roce 1934, původně bez tanečního sálu. Ten byl přistaven o rok později. Ročně se zde konaly 3 – 4 taneční zábavy a hrála četná ochotnická divadelní vystoupení. V roce 1901 byly za podpory státu provedeny na polích okolo Buršic rozsáhlé meliorační práce. Byly prováděny ručně a velice odborně. Další podobné práce, zvláště z 80. let i když s pomocí moderní techniky, kvality původních meliorací jen těžko dosahovaly.
V první polovině 20. let byla v Buršicích založena v chalupě u Kojzarů kampelička. V letech 1931 – 1932 byl zbudován skupinový vodovod pro horní část obce. Byl veden potrubím z Loužků za Ptákovnou a přes některé problémy se spádem, stačil zásobovat vodou všechna hospodářství, pokud se na něj napojila. Později se rozhodli uživatelé tento vodovod pro nedostatek vody rozšířit o nové rameno z tak zvané „Zákle“. Pro dolní část obce byl vybudován vodovod v roce 1960 ve spojení se stavbou kravína. Buršice byly elektrifikovány v roce 1944 a v roce 1949 byl zaveden telefon. Do obce nikdy nejezdil autobus. V Buršicích bylo v roce 1957 založeno zemědělské družstvo, které bylo 1. 1. 1961 sloučeno s JZD Kolinec. Zajímavý je vývoj obyvatelstva v Buršicích. V roce 1850 jich bylo 209, v roce 1900 – 165, v roce 1950 – 106 a v roce 1980 – 57. Dnes má obec 25 trvale žijících občanů, z toho 9 důchodců. Popisných čísel je 32 i když některé domy již neexistují. Trvale obydleno je 10 stavení. Nadmořská výška obce je 600 m. n. m., výměra katastru je 222 ha.
Zdroj: Buršice
KE KEŠI
Keš se nenachází v bezprostřední blízkosti kapličky, nachází se na klidnějším místě na konci obce, kde se dá dobře zastavit a nebude vypadat podezřele.
Keš je ke svému místu přidělaná napevno, je to obyčejná PET schránka, z jejího místa ji tedy prosím neodnášejte, máte 2 ruce, stačí odšroubovat, vyndat logbook a vše vrátit na původní místo. Logbook vkládejte hřbetem nahoru (tím černým!) a až pak případnou tužku (za to, zda zde tužka je či není, neručím). Pokud se ke keši budete chovat slušně, vydrží zde dlouho, pokud ne, nehodlám stále něco obnovovat.
Zápisy, které nenajdu v logbooku, mažu. Popovídejte si o tom se svým svědomím a mě neotravujte maily. Kontroluju podle toho, co mám aktuálně na stole, procházím to 2-3x, pokud jste byli zapsáni v něčem co se ztratilo, není to můj a ani váš problém. Pokud jste tam skutečně byli, zapíšete se znovu a dál to neřešíte, nic proti nikomu, ale prostě existují tací, kteří logují doma od počítače, jejich boj, ale mně to vadí (zase můj boj). Tímto se omlouvám neprávem smazaným, ale celá série obsahuje dost keší, v každé se najde pár lidí, které prostě nenajdu, takže pochopte, že nemůžu s každým řešit, jestli tam opravdu byli nebo ne.
Tato keš je součástí 14 zastávek, v každé schránce je ukryto bonusové číslo, které vám pomůže s odhalením finálního pokladu.
Seznam 14 keší
Brod
Buršice
Kvasetice
Lovčice
Mladice
Nová Plánice
Plánice
Plánička
Plichtice
Pohoří
Skránčice
Vlčkovice
Vlčnov
Nová Hospoda