Kvůli rekonstrukci chybí indicie ke stage 3. Q=9
Vždy jsem pri prohlídkách hradu atd. slýchal slova, u kterých mi nebyl plne jasný jejich význam, takže jsem si dal tu práci pro vás pripravit malý (a doufám, že poucný) abecedne razený slovník fortifikacních prvku:
Barbakán
puvodne strílna, pozdeji predsunuté opevnení brány ruzného pudorysu (pulkruh, podkova, polygon) a fortifikacního vybavení (veže, ochozy, zdvihací mosty). Hlavní funkcí bylo zalomení prímého smeru vstupu.
Bastion
je cást opevnení vystupující mimo samotnou hradbu, na níž se koncentrují strelci a dela. Jedná se o petiboký dutý nebo plný zemní val (casto s pilírovou vnitrní konstrukcí) s cihlovým pláštem a armovanými nárožími, opatrenými ochozem, banketem a náspy pro dela, umožnující systémem bocních i frontálních paleb a vzájemnou vázaností jednotlivých fortifikacních prvku obranu i aktivní pusobení .
Umožnuje obvykle ostrelování paty hradby bez nadmerného ohrožení strelcu a del, taktéž podporuje sousední bastion. Obvykle se jedná o mohutnou stavbu priléhající k hradbe, sypanou zemí. Muže být posílena dalšími obrannými prvky (napr. kavalír). Tento prvek se objevil teprve s masivním nástupem palných zbraní. Hradba spojující bastiony se nazývá kurtina.
Bastion je petiúhelníková pevnostní stavba, jejíž dve dve strany svírající špicku vysunutou do hradebního príkopu se nazývají líce, další dve strany navazující na kurtiny se nazývají boky bastionu. Pátá strana - hrdlo bastionu (také šíje) smeruje prímo do pevnostního mesta.
Nejslabším clánkem bastionu byla jeho špicka, na kterou se také neprítel pri dobývání pevnosti zameril. Pro obranu po dobytí špicky bastionu byly uvnitr bastionu, za jejich hrdlem, po jeho stranách nebo na kurtinách zrizovány již zmínené kavalíry.
Bastionová soustava
základem bastionové soustavy je souvislý pevnostní val z bastionu propojených kurtinami, obklopený širokým príkopem s obvykle vyzdenými stenami a pudorysne sledujícím linii vnitrních hradeb.
Hlavní znaky bastionové soustavy: úhlový tvar jednotlivých cástí a jejich provázání (ideální soustavu predstavuje osmiúhelník), délkové relace odvozené z dostrelu zbraní, nivelacní odstupnení všech soucástí umožnující palbu pres všechny predrazené prvky, eventuálne do jejich prostoru, nebo naopak krytí nekterých prostoru pred palbou z predpolí, výstavba ze zemních valu nebo ze zdených cástí (pilírová konstrukce, kasematy) krytých zemním valem a nadstropní vrstvou, možnost aktivní obrany útokem (krytá cesta) nebo ženijním zpusobem (minové chodby, zaplavování cástí príkopu), možnost kryté komunikace a shromaždování, ubytování, skladování (kasematy).
Bašta
je fortifikacní prvek stredovekých hradeb. Prispívá k aktivní obrane hradebních zdí, bývaly v ní umísteny strílny. Zvláštním druhem bašty je tzv. predsunutá bašta, která se vyskytuje na vyvýšeném pahorku v blízkém okolí a bývala využívána jako delostrelecké stanovište. Bašta vetšinou prevyšuje hradby, avšak nedosahuje takové výšky jako veže.
Cimburí
je ozubené zakoncení vrcholu hradby, ukoncující cást opevnení (hradby, veže), ochoz krytý ruzne profilovanou predprsní se strílnami. Jeho úcelem je umožnit obráncum hradeb relativne bezpecný boj (zuby jim umožnují lépe se krýt pred palbou obléhatelu). Cimburí bylo od staroveku s rozmanite tvarovanými zuby (hrotité, odstupnené, rozštepené cimburí – vlaštovcí ocasy) ruzne hustými i vysunuté pred líc na konzolách. Zhruba na konci 14. století se cimburí zacíná modifikovat smerem k zužování proluk a rozširování zubu, kterýžto vývoj byl završen premenou proluk ve strílny a zánikem cimburí jakožto používaného obranného prvku, i nadále se však objevovalo (ci pretrvávalo) jako estetický prvek.
Donjon
Je opevnená obytná vež vyvinutá z rímské fortifikacní architektury ve Francii. Puvodne pouze obehnaná valem, pozdeji centrum opevneného areálu (hradu), v nemž postupne ztrácela obytný charakter.
Envelopa
ve fortifikacních bastionových soustavách oznacení pláštové hradby obklopující jinou hradbu.
Hláska
hlásnice, hlásná vež – ve stredoveké architekture nejvyšší vež hradu, kostela ci verejné budovy (radnice), sloužící hlásnému ke sledování a signalizaci prípadného nebezpecí (napadení, požáru).
Kasematy
objevují se v prubehu 15. století s rozvojem delostrelby, kdy na jedné strane roste potreba streleckých a delových komor a na druhé strane vzrustá mohutnost hradeb. Klasické je užití kasemat v bastionovém opevnení.
Vedle prístupu k delovým a streleckým komorám ci výpadním brankám sloužily kasematy také jako naslouchací chodby. Ty umožnovaly odhalit neprátelské pokusy o podkopání a následnou destrukci opevnení. Nekteré chodby sloužily též k odvodnení a ventilaci celého, pomerne složitého systému.
Hradba
Základní prvek pasivní obrany stredovekých fortifikací, sloužící predevším k ochrane mest, pevností, hradu atp.
Historickými predchudci hradby jsou val a palisáda, prestože obe zmínené lze považovat též za formu hradby. V raném stredoveku byly casté také hradby tvorené pomocí drevené konstrukce, která byla kameny pouze vyplnena.
Hradba je zpravidla opatrena ochozem, který umožnuje aktivní obranu ostrelováním predpolí. Existují ovšem i prípady hradeb, které ochozem opatreny nebyly a váha aktivní obrany spocívala pouze na huste umístených hradebních vežích. Hradba zpravidla byla vybavena tzv. cimburím, které umožnovalo obráncum efektivnejší krytí za jednotlivými stínkami (zuby) hradby. S rozvojem strelných zbraní v pozdním stredoveku bývaly hradby opatrovány krytým podsebitím, které jednak umožnovalo efektivnejší obranu paty hradby a navíc chránilo strelné zbrane pred zvlhnutím prachu atp. V pozdním stredoveku se také mení podoba a proporce hradby. Dochází k jejímu mohutnení, objevují se v ní kasematy a nakonec se mení do podoby nízkých obezdených zemních bastionu.
Kavalír
náspem krytá nástavba na bastionu, sloužící ke zvýšení pozic delostrelectva.
Kurtina
u stredovekých hradu ostrelovaný úsek hradby mezi dvema fortifikacními, tzv. flankovacími clánky (vežicemi, flankovacími vežemi, baštami, bastiony)
V bastionové fortifikacní soustave prímý úsek vnitrní hradby spojující bastiony, s nimiž tvorí vnitrní val vymezený eskarpou. Bývala opatrena banketem, hájena z boku bastionu. Kurtinou zpravidla prochází komunikace (poterna) k predrazeným prvkum v príkopu (kaponiéra, tenaille, ravelin).
Ochoz
ochoz hradební, v opevnovací technice chodba chránená proti nepríteli na vnitrním okraji kolište,
ochoz pláštové zdi umožnuje plynulý pohyb obráncu a zvencí nejsou patrny žádné lehce zranitelné strechy.
Padací most
zvedací cást mostu pres príkop, zejména u stredovekých fortifikací. Portál vstupní brány lemovala pravoúhlá vpadlina, do níž padací most ve zvednuté poloze zapadal. Padací most se zvedal bud pomocí lan ci retezu, vedených pres kladky v otvorech ve vpadline (strední Evropa), nebo pomocí stežejek (dlouhých rovnoramenných pák), zapadajících do dlouhých šterbin nad portálem (západní a jižní Evropa). Mechanismus padacího mostu byl casto umísten ve zvláštní kobce pod podlahou prujezdu.
Hlavní výhoda padacího mostu spocívala v tom, že jej bylo možné zvednout velice rychle a že po zvednutí zustával neponicen a pripraven k rychlému spuštení, pokud by bylo treba provést výpad. Dalším plusem bylo, že zvednutý casto zcela zakryl vstup brány a tudíž ješte posílil její obranu. Naproti tomu zde byly i nevýhody - pokud jej neprítel dokázal spustit (a zároven neznicit), získal tím casto neocenitelné plus.
Parkán
je fortifikacní prvek hradebního opevnení. Jedná se o prostor pred samotnými hradbami, který je z prední strany chránen další, zpravidla menší zdí ci náspem. Pokud se jedná o zed, ríká se jí parkánová zed. Tento prostor umožnoval chránený pohyb obráncu hradeb (predevším lucišníku) a zvyšoval tak podíl aktivní ochrany opevnení. V nekterých prípadech byl parkán i zdvojený, prípadne nekolikanásobný. Toto rešení umožnovalo nasazení více rad obráncu nad sebou a zmenšovalo možnost proražení celého hradebního okruhu. S rozvojem palných zbraní býval parkán opatrován parkánovými baštami, nejcasteji dovnitr otevrenými.
Pláštová hradba
U stredovekých fortifikací, prevážne hradu, mohutná, silná, vysoká hradba obíhající celý obvod objektu. Jeho stavby jsou za ní skryty pred ostrelováním a obranný ochoz není prerušen.
Podsebití
je fortifikacní prvek stredovekých hradeb a pevností. Jedná se o drevenou ci zdenou chodbu, která umožnuje chránený pohyb lucištníku a dalších obráncu na vrchol chránené stavby. Podsebití bývá uchyceno vzperami z vnejší strany hradeb a jeho podlaha casto vystupuje do prostoru tak, aby do ní bylo možné umístit otvor, kterým se lil varící olej ci házely kameny na neprátele, kterí pod podsebitím byli.
Predpolí
predsunutý prostor pred hradbami
Predsunutá bašta
clánek pozdne gotických mestských ci hradních opevnení. Samostatná pevnustka, blokující ci palbou kryjící oblast, z níž by bylo možno hrad ostrelovat. Základní typy predsunutých bašt podle umístení v terénu (na ostrožne, hrane planiny a vrcholu). Predsunuté bašty mely ruzné formu od zemních objektu s drevenou zástavbou (Krašov, Týrov) až po výstavné složité objekty , pripomínající malý hrad (Ceský Sternberk, Vimperk).
Príkop
Podélná fortifikacní prohluben zbudovaná clovekem a používá se jako opevnovací prvek jako prohluben vodní nebo suchá, vysekaná do skály ci vyhloubená do jiného materiálu. Tvorí prekážku pro postup útocníka, at už samostatne ci (casteji) v kombinaci s dalšími obrannými prvky. Ve stredoveku príkopy vylepšovaly obranné možnosti hradu. V nejdomyšlenejších variantách se spojovaly napríklad s padacím mostem a bylo je možno zaplavit.
Ravelin
v opevnovací soustave od 16. století trojúhelníková bašta ve vnejším pásu, obrácená ostrým hrotem do okolí.
Strílna
je otvor ruzného tvaru a velikosti ve stene objektu pred streleckým postavením, urcená k palbe smerem ven z tohoto objektu. Bývá umístena tak, aby z ní bylo možné vést palbu do predpolí objektu ci ochrannou palbu blízkého okolí objektu.
U strílen je snaha vytváret je co nejmenší, aby co nejvíce klesla pravdepodobnost zasažení neprátelskou palbou. Vnejší vyústení strílny muže být také opatreno nekolika ústupky, které zvyšují ochranu posádky tím, že odráží dopadající neprátelské strely. Další možností ochrany posádky je samotná ovládaná zbran, která svou hlavní zcela nebo z vetší cásti zaplnuje strílnu.
Vež
vysoká stavba ruzného pudorysu (pravoúhlý, polygonální) a tvaru (válcový, pyramidální), stojící samostatne ci priclenená k jiné stavbe. Jako stavební typ užívána puvodne pro obranné, pozorovací úcely, též jako architektonická dominanta.
Vežice
polookrouhlý, polygonální ci ctverhranný clánek stredovekých fortifikací. Zasahoval pred vnejší líc opevnení. Umožnoval bocní strelbu. Na rozdíl od veže bývá vežice bez vnitrního prostoru a neprevyšuje hradbu ci stavbu, kterou zpevnuje. Horní plocha vežice je nejcasteji rozšírením obranného ochozu.
Nyní k samotné keši:
Zastavení 1: jaká je ciferace století, od kterého byla budována vnejší Písecká brána? Hodnota O
Zastavení 2: od kterého století se objevují kamenné hradby? Hodnota P
Zastavení 3: jaká je ciferace postavení Willenbergovy veduty? Hodnota Q
Zastavení 4: jaké je císlo popisné domu v Horní ulici ? Hodnota R
Zastavení 5: jaká je ciferace letopoctu, kdy vojevudce Mansfeld oblehl Prachatice? Hodnota S
Keš následne naleznete na souradnicích:
N49.00.OSQ
E014.00.[(O*P)+R+S]
Nezapomente si opsat bonusové císlo, které využijete v kesi Prachaticka opevneni - BONUS cache, což je letterbox GC36NRJ.
BONUS Letterbox Prachaticka opevneni
Odlov doporucuji lépe za tmy 