výhled od cache
Hrad a zamek Velhartice
Hrad Velhartice byl vystaven na prelomu 13. a 14. stoleti, na skalnim ostrohu obtekanem rickou Pstruznou, na puli cesty mezi mesty Klatovy a Susici. Nedaleko ricky Pstruzna se nachazi z casti zatopeny dul na tezbu stribra. Jako stavebni material hradu byla pouzita cervenohneda rula, ktera cele stavbe dodava zvlastni atmosferu. Hrad byl proslaven nekolika vyznamnymi osobnostmi, jako byl napriklad Busek z Velhartic, nebo Martin de Hoeff Huerta, prosluly spise svymi spatnymi ciny (i kdyz treba ve svem Velhartickem panstvi zrusil robotu).
Dalsi vyznamnou postavou byl Menhart z Hradce, zaprisahly odpurce Jiriho z Podebrad. Menhart nechal vystavet vez Putnu, kterou nasledne vyuzil k uschovani korunovacnich klenotu Kralovstvi ceskeho, aby tak zabranil korunovaci Jiriho z Podebrad. Tento cin Velhartice nesmirne proslavil a je dukazem toho, ze Velhartice byly ve sve dobe opravdu vyznamnym a bezpecnym hradem.
Pani z Velhartic
Vystavbu hradu Velhartice zapocal mezi roky 1290–1310 Busek z Velhartic. Ve stavbe pote pokracoval jeho syn, Busek mladsi, proslaveny basni Jana Nerudy – Romance o Karlu IV. Pani z Velhartic vlastnili hrad az do roku 1390, kdy ho snatkem s Katerinou z Velhartic, ziskal Jan z Hradce. Od druhe poloviny 15. stoleti byly Velhartice ve vlastnictvi svihovskych panu. Dalsim majitelem byl Zdenek Lev z Rozmitalu, ktery se zadluzil a po jeho smrti byl hrad prodan do do rukou Jindricha Planskeho z zemberka. Roku 1597 koupil panstvi Volf Gothard Perglar z Perglasu, ale po stavovskem povstani, jehoz se zucastnil jeho syn, byly Velhartice zkonfiskovany. Nasledne je ziskal Baltazar de Marradas, ktery je roku 1628 prodal neblaze proslulemu generalovi Martinu de Hoeff Huertovi.Huert, ktery svymi ruznymi loupezemi a zrady ziskal obrovske jmeni, je krome sveho tyranstvi take znam rozsahlou prestavbou. Prestavba byla ukoncena roku 1653, kdy se novou majitelkou stala Johanka Frantiska Racinova z Racina. Dale byl v drzeni Bechynu z Lazan, rodu Desfouru, Sturmffederu, Hennebergu a nakonec Windischgrätzu, kteri hrad vlastnili do roku 1945. Nasledne Velhartice spravoval T.J. Sokol, pozdeji statni pamatkova sprava, Zapadocesky krajsky narodni vybor. Od roku 1973 prestal byt objekt pouzivan k rekreaci a spravu prevzala statni pamatkova pece a ochrana prirody Plzen. Nejprve bylo provedeno staticke zabezpeceni staveb a nasledne kompletni rekonstrukce budov.
Architektura
Velhartice - rekonstrukce
Goticke jadro hradu se sklada ze dvou palacu. Predni palac, nazyvany Rajsky dum, ma zajimavy pudorys, do tvaru pismene D. Pri vystavbe mel kamenne pouze obvodove zdivo, vnitrni konstrukce byla drevena. Do dnesni doby se z teto casti zachovaly pouze trosky. Druhy palac, nachazejici se na jizni strane, byl v 17. stoletim prestaven v mohutny renesancni palac, oznacovany jako Huertovo kridlo. Z toho palace se do dnesni doby zachovaly puvodni prostory renesancni cerne kuchyne. Soucasne s vystavbou Huertova kridla bylo provedeno nekolik dalsich drobnych uprav. Byly zboreny nektere vnitrni zdi hradu nebo zasypano nekolik obrannych prikopu.
V severozapadni casti zameckeho arealu se nachazi ctyrhranna obytna vez Putna. Tato tripatrova vez slouzila k lepsi obrane hradu. Ma 2,5m silne zdi a jediny pristup do teto veze byl po malem padacim mustku, z kamenneho mostu, kterym je vez spojena s Rajskym domem. 32 metru dlouhy, 10 metru vysoky a 3 metry siroky kamenny most je jedinecny architektonicky prvek, ktery se nevyskytuje u zadneho jineho hradu ve stredni Evrope. Most slouzil jako dulezity bod pri obrane hradu, jelikoz umoznoval utek z veze do druheho patra Rajskeho domu, nebo naopak.
Obranyschopnost hradu byla jeste zvysena v 15. stoleti, kdy byla v severovychodni casti hradu vystavena hradba prechazejici v hluboky, ve skale tesany hradni prikop. K prechodu pres prikop slouzil dreveny padaci most. Na jiznim nadvori naleznete hradni pivovar a primo pred hrad byly navezeny dochovane sumavske chalupy z Klatovska a Susicka, ktere nyni slouzi jako skanzen venkovskeho zivota.
Povesti
O Donu Hoeffu Huertovi
Huertova zdivocela chaska tahla od mesta k mestu, vypalovala domy a vrazdila i mucila vsechny, kdo se na ne jen trochu spatne podivali. Kdyz takto plenili mesto Dobriv, narazili na mladeho bakalare Pavla. Aby meli duvod k jeho tryzneni, vyzvali ho, aby vstoupil k nim do vojska. To vsak bylo proti Pavlovo presvedceni, nechtel se zrici viry v Boha a pridat se k vrahum. Kdyz se to Huerta dozvedel, nechal si Pavla predvest a hrozil mu tim nejstrasnejsim mucenim. Pavel se vsak nezalekl, i kdyz toho o Huertovo krutosti slysel spoustu.
„Zmrskejte ho!“, porucil Huerta. I kdyz to bylo velmi bolestive, nedal na sobe Pavel nic znat. Nechtel tomu surovci doprat sebemensi radost z jeho utrpeni. To Huertu zorlitilo jeste vice. Nechal Pavla spoutat a uveznil ho v hladomorne sveho hradu Velhartice. Ale ani zde, v chladu a vlhku, Pavel nepodlehl a nezacal prosit o milost. Misto toho zacal zpivat nabozenske pisne. Huerta tyto pisne nemohl vystat a text „bud Pane nasim mstitelem“ ho dohanel k silenstvi. Ze zoufalstvi se schovaval uvnitr hradu. Jednou, pln vzteku, porucil zacit strilet do hladomorny, ani pote vsak zpev neutichl. Vsechny kulky se Pavlovi vyhnuly.
Kdyz uz Huerta nevedel co dal, rozhodl se Pavla propustit, jen aby uz mel klid. Pavel vsak milost od vraha odmitl a zustal nadale na dne hladomorny, kde az do sve smrti zpival nabozne pisne. Tuto baji zachytil ve svem dile napr. i Adolf Hejduk.
Velhartice plny svetla, stihla lotra bozi metla.
Zvest zameckym leti domem, ze Huerta hyne morem.
Boure byla. Velci, mali zdesene se krizovali.
Vsechno prchlo z komnat spechem, z hradu letel satan s Hoefem.
O Destive louce
Tak jako cely kraj, i obec Velhartice zasahly strasti tricetilete valky. Stejne tak jako spoustu jinych, i chalupnika Sluku s jeho zenou zabil hladomor. Krome sve chalupy, dvou policek a urodne louky, po nich na svete zustali take tri male, nedorostle deti. Co na plat, ze detem zustalo urodne policko, kdyz jejich sily nestacili na to, aby ho mohli obdelavat. Zasoby jidla se den ode dne tencily cim dal tim vice a kdyz uz se deti zivily jen tim, co nasly v lese, rozhodly se louku prodat.
Najit vsak nekoho, kdo by louku odkoupil, bylo jeste obtiznejsi, nez najit neco k snedku. Sousede na tom byli obdobne a byli radi, ze jen tak tak vyjdou. Snad jen na zamku bylo vseho dost a kazdy mel, po cem touzil. Deti si vzpomnely na Huertu, sly prodati louku na zamek.
Na zamku je vsak Huerta odbyl, ze zadnou louku nepotrebuje. Deti padly na kolena a prosili o slitovani. Nakonec v zoufalstvi nabidly svoji louku za hrnec kase, kterou citily z kuchyne. Huerta souhlasil. Deti si odnesly kasi domu, kde jedly a jedly, az byl hrnec prazdny. Kase byla pryc a louka taky. Deti zacaly plakat, ze byly takto osizeny a plakaly az do sve smrti. Od te doby, vzdy kdyz nekdo z panstvi zacal kosit louku, spustil se prudky dest – plac onech osizenych deti – a splachl vsechnu urodu. Proto lide louce zacali rikat destiva.
Svatebni kosile
Povest vztahujici se k nedalekemu kostelu pouzil ve sve basni i Karel Jaromir Erben. Vypravi se, ze za valky zde byl pohrben mrtvy vojak, mily jedne divky z Velhartic. Tato divka vsak mela jeste jednoho napadnika, ktery se nemohl smirit s odmitnutim a tak pomoci cerne magie ozivil mrtveho vojaka a doufal, ze divku unese. Nadprirozene sily vsak zasahly a divku zachranily. Tato povest vychazi ze zvlastniho ukazu na kostelni zdi, na ktere se tvori obrys divciho obliceje.