Spojení Autem (pokud se konají dostihy, je parkováni placené), vlakem - zastávka Pardubice závodiště (na znamení), autobusem 8, 14, 15, 23, 24, 88 - zastávka Závodiště, nebo můžete přistát na přilehlém letišti (FTFkáři).
DOSTIHOVÉ ZÁVODIŠTĚ - STŘÍPKY Z HISTORIE
Pardubické závodiště se svojí více než 150letou tradicí patří mezi nejvýznamnější místa tohoto města. Velká pardubická steeplechase je sportovní a společenská událost s nejdelší tradicí u nás a je dobře známá i za hranicemi naší vlasti. Poprvé se běžela v roce 1874, ale dostihy se tu konaly už několik desítek let předtím.
Parforsní hony
Na počátku všeho byly parforsní hony - zábava šlechty, která se do Čech rozšířila z Anglie a Francie. Skupiny jezdců na koních se smečkou strakatých psů pronásledovaly zvěř a přitom se překonávaly rozmanité přírodní překážky. Štvanice se konaly od r. 1841, vždy od října do Vánoc, čtyřikrát v týdnu, zpravidla na jelena a jednou na zajíce. Při honu byl jelen dostižen, nikoli zraněn či zabit. Tato zábava byla velkou společenskou událostí. Do města putovalo od účastníků více peněz, některé hostince ve městě se změnily na nákladné hotely po vzoru lázeňských měst. V roce 1874 se pardubických honů zúčastnil i císař Franz Joseph I. s císařovnou Sissi a pobyli v Pardubicích několik dní.
Vznik dostihů v Pardubicich
Součástí honů začaly být také překážkové dostihy, pro které byla krajina v okolí Pardubic jako stvořená. V roce 1856 tak vznikla u lesíka Cvrčkova překážková dráha s náročnými skoky a různorodým povrchem. Na ní byla postavena trať Velké pardubické dlouhá asi 4 míle a částečně vedla i mimo prostor závodiště v místech, kde je dnes parkoviště a letiště. V roce 1874 byl odstartován první ročník, vítězem se stal hřebec Phantome s jezdcem Sayersem. Vše se konalo v "polních" podmínkách. Závodiště bylo bez oplocení, nebyly tu žádné tribuny ani vyhrazená místa pro funkcionáře. Věž rozhodčích nahradil starý kočár. Dostih vzbudil velký ohlas v celé Evropě a začal se pořádat na podzim každoročně.
Jak dostal Taxisův příkop své jméno
Překážce č. 4, která se jmenovala "hlavní příkop", se koncem osmdesátých let 19. století začalo říkat Taxisův příkop, nebo zkráceně "Taxis". Proč? Tehdy se rozpoutala diskuze o jeho zrušení, které požadovali zvláště mladší jezdci. Jejich oponenti ovšem prosadili zachování příkopu. Princ Egon Thurn-Taxis (1832 - 1892) tehdy pronesl slavný výrok: „Panové, já tento skok už nikdy překonávat nebudu, a jak se tak dívám kolem sebe, tak vy také ne. Nevidím tedy důvod, proč bychom jej měli rušit a někomu něco ulehčovat.“ Ostatní mu dali zapravdu, příkop zůstal a pro jeho usnadnění byl před ním postaven přírodní plot. Velká pardubická se v té době těšila velké popularitě, z Vídně do Pardubic dokonce jezdil speciální dostihový rychlík.
A nejen dostihy
Málokdo ví, že od roku 1929 se na travnatém oválu dostihové dráhy konal slavný závod motocyklů na ploché dráze - Zlatá přilba. Závod byl tak populární, že ve čtyřicátých letech byla návštěvnost až 120 tis. diváků. V roce 1964 byl z důvodu zvýšení bezpečnosti závod přemístěn na plochodrážní stadion v nedalekém Svítkově, kde se koná dodnes.
Kpt. Rudolf Popler
V letech 1926 a 1930 ve Velké pardubické zvítězil kpt. Rudolf Popler (1899-1932), vynikající jezdec, mimo jiné i kapitán jezdectva České armády a dvojnásobný účastník olympijských her v parkurovém skákání. V roce 1932 skončil těsně druhý. Navzdory únavě a varování přátel chtěl zvítězit alespoň v posledním dostihu dne, ale jeho klisna klopýtla na jedné ze snadných překážek (80cm vysokém dvojbradlí) a dopadla plnou vahou na svého jezdce, který při převozu do nemocnice zemřel. Dodnes na jeho památku nese tato překážka kurzu Velké pardubické jeho jméno - Poplerův skok. Kpt. Popler je jediným jezdcem, který kdy na pardubickém závodiště zahynul. 
Jediná žena, které se podařilo zvítězit
Komtesa Lata Brandisová začala jezdit dostihy v době, kdy byly dostihy výhradně mužskou záležitostí, proto byla její přítomnost spíše trpěna, než vítána. Poprvé byla přihlášena do Velké pardubické v r. 1927, což vyvolalo protesty jejích soupeřů. Velká pardubická byla považována za příliš náročný dostih pro dámu. Soupeřit se ženou odporovalo důstojnické cti - a většina tehdejších jezdců k důstojnictvu patřila. Podali tedy protest, který se dostal až do Královského Jockey clubu v Anglii. Ten neměl se startem ženy problém, pouze podotkl, že musí mít oddělenou šatnu. Ten rok Lata Brandisová dokončila Velkou pardubickou na pátém místě a i v dalších letech se jí podařilo získat několik cenných umístění. V roce 1937 v pozadí dostihu probíhala i bitva politická a Němci vyslali do dostihu své nejlepší koně. Za obrovských ovací diváků po šesti letech porážek proběhl vítězně cílem český kůň - žlutá klisna Norma, a navíc v sedle se ženou - komtesou Latou Brandisovou. Zatím se žádné jiné ženě nepodařilo ve Velké pardubické zvítězit.
Poválečné období
Po 2. světové válce bylo rozbombardované závodiště upraveno a trať Velké pardubické přestavěna. Na trase 6900 metrů dlouhé čekalo na jezdce a koně 30 překážek. Byly postaveny nové železné tribuny a velká divácká účast (60 tisíc diváků) překonala veškerá očekávání pořadatelů. V padesátých letech se začal každoročně pořádat v Pardubicích překážkový mítink s mezinárodní účastí, zejména ze Sovětského svazu. V r. 1962 poprvé vysílala Česká televize přímý přenos dostihového dne.
V letech 1969-1971 byly v cíli Velké pardubické první V. Chaloupka s Korokem - s koněm, který dokázal vyhrávat i přesto, že měl vrozenou vadu nohy. V roce 1975 se stal smutným hrdinou valach Flang s jezdcem Grasslem, kteří byli v cílové rovině ve vítězné pozici sraženi volně pobíhajícím koněm a dostih nakonec nedokončili. V letech 1981-1983 kraloval na pardubické dráze ryzák Sagar a jezdcem Liebichem, kteří reprezentovali stáj slavného hřebčína v Klardubech nad Labem.
Slavný Železník a začátek éry Josefa Váni
Jediným koněm, který ve Velké pardubické proběhl vítězně cílem čtyřikrát (1987 - 1989, 1991), je slavný ryzák Železník s žokejem Josefem Váňou. Stal se také prvním koněm, který zdolal trať pod deset minut. Nejslavnější bylo jeho poslední vítězství, kdy po pádu na Poplerově skoku, zaviněném jiným koněm, zlikvidoval zdánlivě nedostižnou ztrátu na vedoucí koně a nakonec po boji v cílové rovině zvítězil. O rok později mohl vyhrát i popáté, ale krátce po startu dostihu vběhli "ochránci zvířat" přímo mezi koně, což způsobilo několik pádů na Taxisu a po kolizi s jiným koněm tu jezdce i naděje na vítězství ztratil i Železník.
V roce 1994 začal dostihy pořádat Dostihový spolek Pardubice a vzrostla také účast zahraničních koní, zejména z Anglie, Irska a Francie. Většina překážek byla upravena tak, aby byla sportovní hodnota zachována, ale minimalizovalo se riziko zranění koní. Většina příkopů včetně Taxisu a vodních příkopů má stejnou délku, ale je podstatně mělčí, takže pro koně, který nedoskočí za hranu příkopu taková překážka sice obvykle znamená konec v dostihu, ale jen velmi malé riziko vážného zranění.
Zdaleka nejúspěšnějším jezdcem historie Velké pardubické je žokej Josef Váňa, který zvítězil ve Velké pardubické celkem 8x (poprvé v r. 1987, naposledy v r. 2011 - v téměř 59 letech). Kromě jezdeckých úspěchů je i nejúspěšnějším trenérem historie dostihu s 9 vítězstvími. Je známý zejména svou velkou houževnatostí, s kterou čelil mnoha těžkým zraněním v kariéře. To nejvážnější utrpěl v r. 1994 na dostizích v Německu, kdy kromě mnohočetných zlomenin, pohmožděnin a utržené plíce během převozu do nemocnice nastala klinická smrt. I přes prvotní skeptické stanovisko lékařů se rychle uzdravil, druhý den propuštění z nemocnice seděl v sedle a dva měsíce po úrazu se opět postavil na start dostihu.
Současnost
V současné době se pořádá od května do října několik dostihových dnů, běhají se dostihy překážkové i rovinové. V areálu závodiště se pravidelně pořádají i jezdecké soutěže - v parkuru, v jezdecké všestrannosti (kombinace drezury, terénní jízdy a parkuru), soutěže spřežení i soutěže v jezdecké vytrvalosti (dostihy na 40-160 km). Každý rok se koná i mezinárodní výstava koní a aukce dostihových koní.
A nejen koňaři si tu přijdou na své. Každoročně se tu sjíždí příznivci historických vozidel, pořádá se golfový turnaj a dětský den. Příležitostně se na závodiště konají závody v přespolním běhu, a to i mezinárodní (zajímavým zpestřením běžecké trati bývají i některé dostihové překážky). Pro milovníky zimních sportů bývají na dostihové dráze v zimních měsících k dispozici zdarma upravené běžkařské tratě.
závodiště živě >> (webcamera)
Poděkování: mike007 - za provedený betatest keše