Mlýn se na tomto místě nacházel již v 16. století. V této době to byl malý mlýn ve vlastnictví šlechty, která dosazovala mlynáře, kteří museli odvádět výrobky i peníze.
V 17. století pak byla k mlýnu připojena i pila. V roce 1720 mlýn poprvé vyhořel.
Na začátku 19. století mlýn kupuje J. Morávek a tím se mlýn zbavuje všech vazeb na vrchnost a dostává se do soukromých rukou. V roce 1839 mlýn úplně vyhořel, ale bohatý majitel ho znovu nechal postavit a dokonce rozšířit.
V roce 1855 mlýn získal V. Batista, který v přední části nechal instalovat několik kamenů na krupařské, české selské a francouzské krupicové mletí. V druhé části se nacházela přádelna. Bohužel v roce 1876 obě části shořely.
Roku 1878 zničený objekt koupil Š. Klein, který zde vystavěl nový mlýn.
Velká budova uprostřed fotografie je mlýn, tak jak je zachycen na modelu Smiřic z roku 1886. V této době k němu přitékal náhon z Labe, který se zde rozdvojoval do Mlýnského a Jalového náhonu. Po regulaci Labe byl zachován pouze Mlýnský náhon.
Během působení p. Klaina byl mlýn rozšiřován, modernizován a doplněn o parní pohon. Jeho výkonnost se zvýšila z 6 vagonů týdně při 14 zaměstnancích na 40 tun za den. Mlýn zpracovával obilí okolních rolníků a velkostatků a později nakupoval na plodinové burze v Praze. Výrobky se prodávaly po celých severovýchodních Čechách.
Později se firma p. Klaina přeměnila v akciovou společnost, kterou v roce 1920 zakoupil p. Fr. Brůna. I přes poválečnou krizi v mlynářském oboru dochází k modernizaci mlýna. Žitný mlýn je nyní plně automatický s výkoností 20 t za den a pšeničné zařízení je schopné vyprodukovat 50 t za den při 40 zaměstnancích. Výrobky byly distribuovány po celé republice i do pohraničních částí sousedních zemí. Bohužel však z důvodu špatných strategických rozhodnutí dochází k úpadku a v roce 1930 se novým hlavním akcionářem stává firma Josef Voženílek – Předměřice. Pod novým vedením dochází k znovu rozkvětu a Smiřická mouka je pro svoji jakost znovu žádaná. Je zde zaměstnáno 40 dělníků, 1 stárek, 1 skladník a 5 úředníků.
V polovině minulého století došlo k transformaci mlýna na šrotovnu krmiv, kde Státní statek ve vlastní režii vyráběl krmiva pro Velkovýkrmnu prasat - Gigant. V roce 1965 přebírá šrotovnu Zemědělský nákupní a zásobovací závod Hradec Králové, který zde ve třísměnném provozu vyrábí krmné směsi pro Gigant a ostatní předvýkrmny a výkrmny Státního statku Smiřice. Na jaře 1969 za plného provozu dochází k technologické úpravě, která vede k zvýšení kapacity a následně k přechodu na dvousměnný provoz, který pokrývá veškeré požadavky.
V druhé polovině 20. století dochází na opačném konci Smiřic k výstavbě nového areálu Zemědělského nákupního a zásobovacího závodu, který postupně přebírá veškeré výrobní aktivity mlýna. Z tohoto důvodu je výroba ve mlýně ukončena a budova je v roce 1989 zbourána.
I po zbourání mlýna však potravinářská tradice ve Smiřicích zůstává a to díky Střední škole potravinářské, která byla postavena na místě původního mlýna. Na této škole se od září 1998 až do dnešních dní vzdělávají studenti například v oborech: cukrář, pekař, kuchař-číšník.
Od 1.8.2018 tato budova spadá pod Střední školu služeb, obchodu a gastronomie v Hradci Králové.
