Zazděná paní
Veselo bylo na opočenském zámku. Pan Mikuláš Trčka z Lípy se rozhodl dát vale své svobodě a oženit se. Jeho vyvolenou se stala Kateřina ze Šellenberka, mladá dívka nevšední krásy. Již poprvé, kdy ji spatřil, si pan Mikuláš umanul, že musí být jeho. Vyslal důvěrné vyjednavače, a protože šlo o pána mocného a bohatého, jehož statky, pole a lesy se rozprostíraly po celé krajině Orlických hor a jejich podhůří, nevěstin otec se svým souhlasem váhal jen tak dlouho, jak kázal dobrý mrav. Kateřiny se na souhlas nikdo neptal. Prosila, plakala a naříkala, že pan Mikuláš je léty od ní příliš vzdálen, že manželství bude nešťastné, ale otcovské srdce, zaslepené vidinou ženichova bohatství, neoblomila. Jen starou chůvu jí dovolil vzít s sebou, pečlivou opatrovnici a připomínku dob šťastného dětství a dívčina mládí.
Když svatební reje a hodování utichly, nastaly obyčejné, dlouhé všední dny. Mladá opočenská paní měla všeho hojnost a dostatek - kromě štěstí a svobody. Pan Mikuláš začal na svou ženu žárlit. Ne, že by k tomu měl nějaký důvod, ale takřka na každém kroku ji nechal provázet komornými, služkami, společnicemi a sluhy, kteří ho měli hned zpravit, kdyby se mladá paní Trčková po nějakém muži jen o maličko vlídněji ohlédla. Sám ji však valně zanedbával, protože byl většinu času na cestách, dohlížeje pilně na rozkvět hospodaření svého panství. Doma pak byl mrzutým a nevrlým společníkem a svoji ženu bral jako kteroukoli jinou součást majetku, bez citu, bez lásky. A to si na svůj hořký úděl začala pozvolna zvykat.
V nejtajnějším koutku jejího srdce však žila světélkující naděje na lepší osud. A ta se rozhořela jasným plamenem jednoho krásného letního odpoledne. Teplý vzduch bzučel unaveným letem včel a paní Kateřina si dlouhou chvíli, za již obvyklé nepřítomnosti manželovy, krátila procházkou v zámeckém parku. Šla sama, protože ani nejoddanějším pánovým služebníkům se do srpnového žáru nechtělo.
Došla až k potoku, kde se chtěla potěšit pohledem na stříbrná těla pstruhů, rejdících pod jezem. Ale břeh, podemletý jarními vodami, neudržel štíhlé dívčí tělo, které v mžiku zmizelo v tůni pod jezem. Jen slabý výkřik zastavil mladého rytíře Šanovce, který malý kousek odtud projížděl koně. Rychle přispěchal na pomoc a v poslední chvíli vytáhl z vody napůl utopenou a omdlelou Kateřinu.
Pomalu přicházela k sobě, otevírala oči a myslela si, že sní krásný sen. Ležela v trávě mezi květinami a nad ní se skláněl krásný mladý rytíř.
Zamilovali se do sebe na první pohled. Ale oba, Kateřina i rytíř Šanovec, který byl na zámku ve službě pana Mikuláše, věděli, že jejich láska musí zůstat utajena všem lidským zrakům. Scházeli se proto tajně, za hlubokých nocí, v odlehlých místech zámeckého parku. Když nastala zima a napadl sníh, který by vyzradil jejich šlépěje, svěřila se Kateřina jediné osobě, které důvěřovala, své staré chůvě. Ta se stala prostřednicí tajné lásky a přenášela láskyplná psaní mezi oběma milenci.
Nad mladou láskou se však stáhly černé mraky. Kterýsi ze služebnictva si povšiml častých chůviných pochůzek a začerstva donesl závistivou zvěst svému pánu. Ten se brzy dopátral důkazu, když nechal chůvu zadržet a nalezli u ní dopis, psaný Kateřininou rukou.
Pomsta pana Mikuláše byla strašlivá. Mladého rytíře poručil stít mečem, chůvu zaživa zahrabat a k nejkrutějšímu trestu pomalého umírání odsoudil svoji vlastní ženu. V silné zámecké zdi nechal vylámat hluboký výklenek, do něhož postavil křeslo. Za tmavé noci, prosvěcované svitem pochodní, konali zedníci smutnou práci. Paní Kateřina neplakala. Usedla do křesla a tiše se pomodlila. Ještě než zapadla poslední cihla, která ji uvrhla do věčné tmy, upřela poslední pohled na svého muže. V tom pohledu byl smutek a výčitka. Pan Mikuláš, který ani slzu neuronil, se zachmuřil a odešel.
Když po staletích přestavovali něco ve staré části zámku, odkryli zazděný výklenek, v němž spatřili lidskou kostru sedící na křesle a oblečenou do již zpuchřelého sametu. Byla to nešťastná paní Kateřina. A její duch prý tiše bloudí nočním zámkem a dodnes hledá svého milého.
Doufám, že se vám pověst líbila a přeji hodně štěstí při lovu:)!