Helena Šmahelová
Narodila se v Řestokách a pocházela z východočeské mlynářské rodiny. Prožila poměrně rušné dětství a mládí. Po krátkém pobytu v Řestokách odešla s rodiči na Moravu a později na Slovensko do Bratislavy, kde také zahájila své středoškolské studium na reálce. To však nedokončila, neboť se vrátila do Čech za nemocnou matkou do Ledče nad Sázavou. Po smrti obou rodičů se odstěhovala k babičce do Chrudimi, v Jaroměři se vyučila knihkupkyní.
Od roku 1931 pracovala jako úřednice v nemocenské pojišťovně v Chrudimi. Zde se seznámila s Jaromírem Johnem, se kterým později žila a pracovala od roku 1943.
Od roku 1937 až do roku 1943 pracovala v nemocenské pojišťovně v Praze, od roku 1943 žila Jaromírem Johnem ve Slatiňanech.
Od roku 1946 bydlela v Olomouci, kde John získal místo profesora na Palackého Univerzitě. Na jeho popud si také po válce dokončila vzdělání, nejprve v roce 1948 maturitou a později studiem na Filosofické fakultě Palackého univerzity Olomouci, kde v roce 1952 obhájila doktorát filosofie.
V roce 1952 se provdala za docenta olomoucké univerzity Pavla Trosta. Od toho roku pracovala jako psycholožka v brněnské protialkoholní léčebně a to další 4 roky.
V roce 1956 se odstěhovala z Olomouce do Prahy a působila jakožto spisovatelka z povolání. Kromě toho také pečovala o dílo a literární odkaz svého přítele Jaromíra Johna.
Šmahelová také přispívala do časopisů:
Od roku 1934, povídkami pravidelně přispívala do periodik Ženské noviny, Právo lidu, Lidové noviny, Pestrý týden, České slovo.
Po 1945 publikovala v novinách a časopisech: Lidové noviny, Svobodný zítřek, Kytice aj., od 60. let přispívala do periodik Zlatý máj, Květy, Vlasta, Naše rodina, Literární měsíčník, Tvorba aj.
Publikovala pod pseudonymy Helen, Helén a Hellén.
Šmahelová je také autorkou původních rozhlasových her z venkovského prostředí Smuteční hostina (1978) a Kůň s krávem aneb Svatba po hanácku (1984).
Podle její prózy Velké trápení vznikl stejnojmenný film (1974, režie Jiří Hanibal, scénář František Pavlíček) a televizní inscenace vysílaná 1957 v přímém přenosu pod názvem Tapi.
Pro Československou televizi byla adaptována rovněž próza Muž a žena (1972, režie Zdeněk Kubeček, scénář Bohuslav Březovský).
Tvorba Heleny Šmahelové:
Pro autorku je charakteristické epické vedení děje a soustředění k vnitřnímu životu protagonistů, k zachycení rozporu mezi jejich ideály a životní realitou (Hlavní je, touha po plném životě).
Nejprve psala psychologickou prózu a to, roku:
- 1940 Sedmý den odpočívej (novela),
- 1944 Pelantovi (román), který byl později vydán v jiné verzi pod názvem Dědicové snů
Po několikaletém odmlčení začala Šmahelová znovu publikovat až v druhé polovině 50. Let začala se věnovat tvorbě pro děti a dospívající mládež.
- 1959 Mládí na křídlech
- 1957 Velké trápení (později zfilmováno roku 1974)
- 1959 Magda
- 1963 Jsem už velká dívka
- 1964 Dobrá mysl'
- 1975 Žárlivost
- Chrabrovka
- Dora a medvěd
- Dora na cestách
Psala i prózu pro dospělé:
- 1961 Cesta ze zármutku (novela)
- 1963 Devět tisíc dnů (novela)
- 1968 Sobectví (novela)
- 1978 Žena roku 1900 (román)
- 1979 Vzpomínky na Jaromíra Johna
- 1989 Útěk postřeleného zajíce (autobiografický román)
- Muž a žena
- Planá růže, růžička šípková
A vydala i románovou trilogii, o historii mlynářského rodu Šmahelů
- Stíny mých otců
- Stopy mých otců
- Hlasy mých otců
Zemřela 5. Listopadu 1997 v Rakovníku
¨ Jelikož se mě hodně ptáte, v jakém, že se to domě narodila -> Není to ten rozpadající se dům za Vámi, ale to opravené stavení na konci cesty :) (Dům je obydlený)
UMÍSTĚNÍ KEŠE :
Keš je umístěna na trochu hůře přístupném místě u rodného domu (mlýnu) Heleny Šmahelové.
Dejte prosím pozor kam šlapete a buďte opatrní.