Pověst praví, že jakýsi chudý, nábožný a chromý muž měl sen, v němž ho Panna Maria vyzvala, aby si nemocné nohy omyl ve zdejší studánce. Máme-li tomu věřit, uposlechl a bez berlí odešel. LÁZNĚ připomínány od 17. století, lázně obecní zřízeny v 18. století, 1854 první přestavba, 1887 druhá (postavena i vila, tehdy psaná VILLA) a velké opravy proběhly 1930. Do doby po tomto roce spadá také vrcholná sláva Studánky jako penzionátu pro letní hosty a také jako klimatické lázně. Jejich trumfy = léčivá voda + klidné prostředí + vhodné podnebí.
Rudolf Zrůbek uvádí, že asi do konce 17. století byly v lese Včelném lázně patřící městu. V roce 1748 se obecní kniha protokolů o nich zmiňuje jako o lázních Hruškovy studánky. V 18. století poprvé zanikly, neboť josefinský katastr z roku 1785 ve zdejším místě už žádné nezaznamenal. V lese tu vyvěralo několik pramenů léčivé vody a u nich byla před polovinou 18. století vystavěna kaplička Panny Marie. Vedle chudé lázeňské budovy se dvěma dřevěnými vanami, ohřívacím zařízením a nejnutnějším vybavením, které obec pronajímala lázňovskému nebo také hospodáři nad lázněmi, tu později zřídila i malou lesní hospodu. Václav Kapoun v roce 1748 platil obci 25 zlatých rýnských šajnů za její provozování. Vedle vlastní práce musel obstarávat dozor nad okolními obecními lesy, kde měl dva hajné. Asi počátkem 19. století byly lázně znovu v provozu, ale ve velmi zchátralé budově. V 70. letech 19. století byla lázeňská budova spojena s hospodou, restaurací a lůžkovým zařízením, čímž se Studánka stala malými klimatickými lázněmi pro delší letní pobyt hostů. Dnes je zde obnovený arál studánky oázou pro všechny poutníky.
Kousek od kešky se nachází parkoviště