Poslednim zastavenim na pouti po Otave je misto, kde „nasi“ rece odevzdava sve vody dalsi z vyznamnych pritoku, reka Lomnice. Diky Orlicke prehrade neni soutok tolik patrny a prakticky dal az po hraz jsou brehy Otavy a nasledne Vltavy vsude stejne. Cache je umistena na vyhlidce na tento soutok a je pojmenovana podle nedaleke vsi Oslov, odkud je k ni take nejlepsi pristup.
Zajimavosti je tzv. „Partyzanska naucna stezka“, ktera tudy prochazi. Jednotliva zastaveni jsou vsak uz ponekud zasla, nicmene naleznete zde spoustu zajimavych informaci z protinacistickeho odboje. My se vsak zamerime na trochu jinou „profesi“.
Zkuste si po zalogovani sednout, divat se dolu do Otavy, zapomente na prehradu a predstavujte si, jak to tu asi vypadalo pred jeji vystavbou…
Sedite na vysoke skale, dole pod vami huci soutok a otavske pereje. V tomto hukotu skoro zanika skripot voru i krik sumavskych voraru. Otavu totiz od Smetiprachu az po soutok spoutaly skaly a jeji konec nebyl zdaleka tak poklidny a idylicky, jak se zda dnes. Cca 2,5 km po proudu od mista, kde sedite, pod Svatou Annou se penily tzv. Annenske pereje - pry nejkrasnejsi, avsak pro vorare nejobavanejsi pereje na Otave. Pokud je jiz vase predstava dostatecne ziva, pojdte se s nami podivat za otavskymi vorari… O samotne profesi voraru a voroplavbe samotne bylo jiz popsano mnoho papiru. My se zminime pouze o souvislostech voroplavby s Otavou. Pokud chcete presnejsi informace, o tom jak se vory staveli, jak byli siroke a dlouhe, kdo byl vratny nebo co je to srek, odkazujeme Vas na publikaci: „Voroplavba na Otave“ – autor Jiri Froehlich. Horni tok Otavy, jak jste se sami mohli presvedcit, byl pro drivi vazane do voru prilis zbesily. Nejvyssi vaziste byla pry Cenkova pila, presneji Paulina louka. Ta lezi jeste pred mostem a kdo jste vyuzil naseho doporuceni a sjel od „Cenkarny“ dolu, asi si podobne jako my nedokazete zdejsi voroplavbu predstavit.
Na strednim toku se voroplavba rozvijela nekdy od 18. stoleti. V 19. stoleti stavebni podnikatele, casto byvali plavci (Vojtech Lanna, Vojtech Renner) upravuji koryto Otavy, hloubi se reciste, vylepsuji se stare vorove propusti a staveji se nove, aby zachycovaly volne plujici drivi. Koncem 19. stoleti byla volna plavba nesvazanych klad zakazana, drevo nicilo brehy i propusti. U Prahy ohrozovaly „bludne“ klady vyletni parniky.
Na Otave byvalo nejmene 20 vazist.
Kratka citace z knihy OTAVA: „Plavba po Otave mohla za priznivych okolnosti trvat pouhe 2 dny. Prvni den doplul vor z Cenkovy pily do Strakonic nebo Novych Kestran. Druhy den dosahl Kamyku nad Vltavou, (tretiho dne dopluli vorari do Prahy – ale to uz není Otava).
Vory nedopravovaly jen drivi, vezly i dreveny naklad, od chmelovych tycek a reziva po vesla ci loukote. Na vory se vesly pytle soli, obili, vapno, v klecich na dne voru se vezlo maslo, drubez, zverina, vse chlazene otavskou vodou. Nekdy se tak vozily i zive ryby. Na klidnejsi vode plavci radi brali pasazery, souseda s jizdnim kolem, strejce, ktery jel na trh, panimamu nebo skauty.“
Vorari museli pro svou bezpecnost znat reku velmi dobre, dokonce si pojmenovali i nejvetsi otavske balvany. Pod strakonickym Podskalim cnely z vody, kdyz ji bylo malo, Ziznive kameny. U Oslova lezela v ceste vorum pruhovana skala Opasanec, o kus dal Laskovy kamen. Tady pod vami kousek za soutokem s Lomnici cihala rada balvanu: Necky, Pytel, Zaba, Rohacky ci Chocholous. Pod Svatou Annou cnel kamen, ktery plavci pomstychtive nazvali Usrany. Na soutoku Otavy s Vltavou prekazel vorarum mohutny kamen Sperloch. Tento byl v 19. stoleti premisten a zazden do hrotu zvikovske sije na samem soutoku.
Prosim budte vsichni extremne opatrni a hlidejte si pripadne deti a zvirata, kameny jsou misty klouzave a v pripade spatneho kroku vas ceka dlouhy pad ke korytu Otavy, ktery bude pravdepodobne tim poslednim co ve svem zivote udelate!