Zeleznicni pluk Traditional Cache

This cache has been archived.

Alex Reviewer: Archivace listingu keše.

More
Hidden : 2/25/2014
Difficulty:
1 out of 5
Terrain:
1.5 out of 5

Size: Size: micro (micro)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works
Looking for a different adventure?

Related Web Page

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

 

Tato keš vás přivede ke kasárnám T.G. Masaryka, která byla od roku 1927 sídlem Železničního pluku a rovněž vás seznámí s jeho stručnou historií do roku 1945.

Železniční vojsko mívalo zejména v době 1. světové války velkou strategickou důležitost. Železnice v těchto dobách, kdy rozvoj silnic a těžkých silničních vozidel byl ještě v plenkách, byla nejvýkonnějším pozemním dopravním odvětvím. Brzy po rozpadu Rakouska-Uherska si nová Československá republika počala budovat vlastní železniční vojsko. Dne 4. 1. 1919 odjel vlakem z Lysé nad Labem do Pardubic Železniční náhradní prapor. Město bylo vybráno po předchozí prohlídce Hradce Králové a Chocně jako vhodné místo pro působení 1. československého železničního pluku. Své první působiště nalezli v prostorech bývalé vojenské záložní nemocnice, která byla známa spíše pod lidovým názvem "Karanténa". Dne 10. 3. 1919 byl Věstníkem MNO oficiálně zřízen 1. československý železniční pluk. Do Karantény pak byl po členité síti vleček přivážen a zde ukládán vojenský železniční materiál získaný po rakouské armádě. Byly zde i první výcvikové plochy. Cvičiště však, stejně jako dřevěné ubikace a sklady, byla jen provizorní a dočasná. Přesto zde bylo zřízeno vojenské železniční učiliště, dopravní škola a Vojenská správa železničního materiálu. V rámci pluku postupně vznikaly stavební či dopravní roty, které po svém zformování odcházely bojovat na Slovensko, kde setrvaly až do počátku roku 1921. S pardubickým železničním plukem mezitím splynuly železniční jednotky našeho zahraničního vojska, které se vytvořily v Itálii a Rusku. Jednalo se nejprve o železniční rotu čs. armádního sboru z Itálie, která přijela počátkem ledna 1919 do Brna a ihned byla vyslána na Slovensko, doplněnou v červenci a srpnu 1920 jednotkami ruských legií – strojírenskou rotou, dopravní rotou a posádkami obrněných vlaků Orlík a Úderník. Strojírenská rota se během svého předcházejícího působení na transsibiřské magistrále starala o vozový park, včetně jeho údržby a oprav, zatímco dopravní rota zabezpečovala řízení přepravy vojsk, čímž se svým způsobem stala předchůdcem pozdější služby vojenské dopravy. V dubnu 1920 získalo železniční vojsko statut tzv. pomocné zbraně. Úkolem vojska bylo technické zabezpečování vojenské železniční dopravy společně s opravami a výstavbou nových tratí či mostů. Příslušníky vojska od ostatních druhů zbraní odlišovaly tmavohnědé límcové výložky, doplněné na počátku 30. let o límcový odznak. Řídícím orgánem vojska byl nejprve železniční referát Vrchního vojenského velitelství, nahrazený v listopadu 1918 železničním oddělením MNO sídlícím v kasárnách v Praze-Pohořelci. Oddělení z počátku působilo samostatně, ale od října 1919 tvořilo součást Technického odboru MNO. V říjnu 1923 zaniklo a řízení vojska nadále zabezpečovala železniční skupina ženijního oddělení IV. (technického) odboru MNO. Ovšem v září 1933 byla i tato skupina zrušena. V roce 1922 proběhla reorganizace pluku a místo dosavadních šesti samostatných stavebních rot vznikly dva stavební prapory, doplněné provozovací rotou a Železničním učilištěm. Důležitým mezníkem v historii železničního vojska čs. armády se stal 1. 4. 1926, kdy zaniklo jako tzv. pomocná zbraň a Železniční pluk se stal součástí ženijního vojska. V dubnu 1927 byla jeho provozovací rota rozšířena na prapor a v únoru 1937 složení pluku doplnil Vojenský železniční sklad č. 2 v Bošanech, tj. první jednotka dislokovaná na Slovensko. Ostatní složky pluku byly i nadále soustředěny v Pardubicích, kde se již v roce 1927 přestěhovaly do nově postavených kasáren T. G. Masaryka. Dne 10. 3. 1935 byl pluku ministrem národní obrany Bohumírem Bradáčem slavnostně předán prapor se stuhami. Ve velení železničního pluku se postupně vystřídalo několik důstojníků, z nichž nejdéle – po dobu 11 let – funkci velitele pluku zastával plk. Ing. Alois Pachta. Jednalo se příslušníka čs. legií ve Francii, který u pluku sloužil 15 let ve funkcích velitele praporu, zástupce velitele pluku a velitele pluku. Železniční pluk se během své 20tileté meziválečné existence podílel na výstavbě 360 km železničních tratí a opravách či rekonstrukcích celé řady dalších traťových úseků i mostů. Z realizovaných prací je možno např. uvést výstavbu tratě Lysá nad Labem – Milovice, obnovu Vlárské železnice poškozené povodní, zvednutí zříceného mostu přes Dunaj u Štúrova, stavbu lanové dráhy z Janských Lázní na Černou horu nebo demontáž železničního mostu u Týniště nad Orlicí. Ve 2. polovině 30. let se pluk podílel i na budování pohraničního opevnění výstavbou lanovek pro dopravu stavebního materiálu. Kromě toho si v areálu pardubického technického cvičiště vybudoval vlastní úzkorozchodnou dráhu. Na rok 1938 připravoval pluk oslavy 20. výročí vzniku ČSR a současně 20. výročí zřízení pluku. Bylo rozhodnuto, že pro tu příležitost bude před kasárnami vztyčen monument, který bude připomínat jednak vznik pluku a současně bude důstojným památníkem příslušníků jeho 6. roty, kteří v roce 1919 na Slovensku padli se zbraní v ruce při obraně mladé vlasti v boji proti Maďarům. Ideový návrh památníku vypracoval kapitán pluku akad. sochař František Zuska. Ten pro památník zvolil formu žulového monolitního obelisku, tedy vysokého jehlanu z jednoho kusu žuly, na jehož vrchol umístil symbolické železničářské okřídlené kolo a na přední stěnu meč, malý státní znak a příslušný nápis. Protože podle návrhu měl být památník z jednoho kusu a na výšku měřit více než deset metrů, staly před vojáky dva problémy: jednak najít vhodný lom, jednak jak tak veliký kus skály do Pardubic dopravit. Pro zhotovení obelisku byla vybrána žula z Vaškova lomu v Žumberku. S dopravou si poradili originálním způsobem: v lomu položili úzkorozchodné koleje, na ně přistavili několik spojených úzkorozchodných plošinových železničních vagónků, na které masivní žulový kvádr uložili. Pak začala několikaměsíční anabáze převozu – na silnici vojáci vždycky položili několik desítek metrů kolejnic a pomocí vrátku po nich popotahovali náklad vpřed. Potom koleje vzadu rozebrali, kolejové pole přesunuli před náklad a takto opakovaným způsobem dopravili po cestách i necestách, s kopců i do kopců, žulový balvan do Pardubic. Původní určení obelisku smazal zánik první republiky a nacistická okupace. A tak je dnes na něm neutrální nápis „Obětem vlasti 1918-1945“ a jen zasvěcení vědí, že bude do budoucna připomínkou, že v Pardubicích v minulosti existovalo 75 let železniční vojsko. Počátkem roku 1938 bylo u železničního pluku předepsáno 1.850 funkčních míst, z toho 235 pro vojáky z povolání. Po vyhlášení všeobecné mobilizace v září téhož roku se železniční pluk rozdělil na více než tři desítky samostatných rot a čet, přičemž celkové počty jeho příslušníků dosáhly téměř 10.000 osob, z toho v 500 důstojníků a rotmistrů. Po německé okupaci všechny součásti železničního vojska čs. armády svoji činnost ukončily dnem 31. 7. 1939. V květnu 1945 byl vydán výnos MNO vojenským oblastem Praha, Tábor, Brno, aby bývalé příslušníky 1. železničního pluku odesílaly do Pardubic. Dne 8. června 1945 byl z bývalého 1. železničního pluku zřízen „prozatímní železniční pluk“ v Pardubicích. Ten byl 1. října 1945 přeorganizován na železniční brigádu. Flag Counter

Additional Hints (Decrypt)

olyl qin

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)


Advertising with Us

Inventory

There are no Trackables in this cache.

View past Trackables

What are Trackable Items?

Bookmark Lists

View all bookmark lists...