Několik let jsem bydlela nedaleko „Kosmosky“, jako malé děcko (až mě udivuje, že tuhle větu píšu) jsem chodila kolem několikrát denně a říkala si, proč je to kolem toho domu všechno tak zarostlé a na balkoně rostou břízky… Dům vypadal i přes účinky času krásně, v dobách svojí největší slávy musel být ještě krásnější… Nikdy jsem nepátrala po tom, co je ten dům vlastně zač. Ale vždycky jsem si říkala, že by zasloužil opravu…
Až někdy v roce 2007 se tu začaly dít věci. Něco se tu začalo stavět, začala se opravovat vila a také se tu objevily dvě bytovky – na zahradě patřící k vile. Jenže tím to vše zřejmě skončilo… Jak to bylo, si můžete přečíst zde. Zároveň tam najdete i fotky vily. Historické fotky ani obrázky se mi bohužel sehnat nepodařilo.
Ale zpátky k tomu, jak se celá historie působení Emila Picka v Čáslavi začala psát.
Kdo byl Emil Pick?
Narodil se 24. 12. 1865 v Červeném Kostelci, vystudoval SPŠ chemickou s titulem Ing., který ovšem sám nepoužíval, ale od zaměstnanců se rád nechával titulovat. Pickové patřili k židovské komunitě, jejich rodinnou řečí byla němčina.
Podle popisu jednoho ze zaměstnanců v kronice závodů Kosmos byl inženýr Emil Pick „vysoké, silné postavy, vlasu nahoru česaného, zcela bílého, pod nosem měl kníry, jak se nosívaly za generace před 1. světovou válkou. Byl disciplinovaných pohybů a gest, mluvil velmi správnou, spisovnou češtinou.“
Jeho manželka Marie, rozená Hellerová, byla dcerou mladoboleslavského obchodníka a její věno (18 tisíc zlatých) tvořilo základ Pickova podnikání. V podnikání Picka hrála Marie zpočátku velkou roli – byla jakýmsi vrchním dozorem a v prvních letech podnikání jí byl manžel velmi podřízen.
V roce 1928 začali Pickovi stavět rodinnou vilu, o devět let později zakoupili lesní velkostatek Chlumek u Golčova Jeníkova.
Rok 1934 byl pro Pickovi velmi tragický.Při předjíždění v Úvalech se Pickův nový Lincoln srazil s nákladním autem. Emil Pick si vážně poranil pánev a páteř, jeho manželka a syn vyvázli jen s lehčími zraněními. Nejhorší zranění měla Pavlova manželka Mary, která měla proříznuté hrdlo a jen díky duchapřítomnosti jednoho z účastníků nehody, který jí stavěl krvácení, zranění přežila. Později však zemřela v koncentračním táboře. Sám Pick měl i přes veškerou léčbu doživotní následky – špatně chodil, pouze o holi a jen po rovině. Do bytu, který měl v prvním patře, si nechal postavit výtah a jeho nové auto muselo mít speciální úpravu, aby do něho mohl nastoupit.
V roce 1935 slaví Pick sedmdesátiny a jeho podnik 25 let své existence. Na velké slavnosti je Pick jmenován čestným občanem města.
Po vzniku takzvané druhé republiky (září 1938 - březen 1939) odjeli synové Pavla Picka a jeho ženy Mary, devítiletý Petr a šestiletý Jan, do Anglie. Brzy se ukázalo, že to bylo šťastné a prozíravé řešení. Kromě syna Pavla měl Emil Pick ještě dceru Hanu, ta však zemřela už v osmnácti letech na tuberkulózu.
10. června 1940 je Pavel Pick zadržen a 20. prosince předán gestapu. Celá rodina Picků je vyslýchána gestapem a odvezena do koncentračního tábora v Terezíně. Pouze synové Pavla Picka (Petr a Jan) jsou zachráněni, protože je otec v roce 1938 poslal do Anglie.
Po návratu z koncentračního tábora žije Emil Pick s manželkou v Poděbradech, později se vrací na Chlumek, kde v prosinci 1945 umírá. Nevrátila se ale Pavlova manželka Mary, která v Terezíně zemřela.
Po válce už Pickovi neměli právo disponovat svým majetkem a byl jim přisouzen plat 6 tisíc měsíčně. Následovala emigrace do Anglie a posléze do Kanady.
27. září 1953 umírá v kanadském Montrealu Pavel Pick. Jeho matka Marie zemřela 2. listopadu 1963 v 88 letech.
Trocha z historie cukrovaru
Druhý čáslavský cukrovar vznikl díky podnikavosti majitele škrobárny Adalberta Patzelta, který ji brzy po založení v roce 1839 přebudoval na zpracování cukrové řepy a výrobu cukru. V době nástupu průmyslové revoluce cukrovar v krátkosti vystřídal několik majitelů, až v roce 1854 jej koupila vídeňská podnikatelská rodina Schoellerů. Jejich podnikání ve výrobě cukru zaznamenalo velký rozvoj, koupili pozemky a postavili větší cukrovarech ve Vrdech a následně se rozhodli v roce 1906 čáslavský cukrovar uzavřít a vrdovský zvětšit. Budovy bývalého čáslavského cukrovaru pak byly v roce 1909 prodány firmě Franz Meisl & Emil Pick.
Zdroj: Ing. Daniel Froněk
Závody Kosmos, Emil Pick & spol., Čáslav
Na počátku stála koupě bývalého čáslavského cukrovaru, k níž se Pick uchýlil společně s Františkem Meislem za podmínky, že zde nikdy neobnoví cukrovarnictví. O rok později už byl Pick jediným majitelem zakoupených budov.
V roce 1910 založil Emil Pick společně s bratrem Edmundem Pickem z Hronova firmu Východočeská továrna na potraviny Emil Pick & spol. s provozovnou v bývalém čáslavském cukrovaru s 8 dělníky a 2 úředníky. Tak v Čáslavi vznikla rafinerie rostlinných tuků a výroba tuků pokrmových. A to i přesto, že v tehdejší době byl konkurence veliká a clo na surové oleje vysoké.
Ze všech nejdůležitější byl pokrmový tuk Kosmos (v tehdejších inzerátech zvaný „nejlepší náhradou za máslo a sádlo“) a později k němu „přibyl“ i čajový margarín Smetol.
První světová válka ale zastavila výrobu umělých tuků. Zároveň se Emil Pick stal jediným vlastníkem podniku, který se od roku 1926 jmenoval Závody Kosmos, Emil Pick & spol., Čáslav. V tuto dobu také nastoupil do firmy syn jejího majitele – Dr. Ing. Pavel Pick, který se stal r. 1929 společníkem svého otce.
Především pro ortodoxní Židy na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se v závodě vyráběl od roku 1926 také košer margarín. Na jeho zpracování dohlížel rabín Glück. Sám jezdil do Hamburku přebírat cisterny s olejem. „Po továrně chodil jako stín, o všem věděl, s každým se domluvil – bůhvíjak, když dovedl jen jidiš…tvrdil, že zná továrnu a lidi v ní lépe než sám továrník“, dodává zajímavá poznámka v kronice.
Podnik i přes těžké meziválečné podmínky dále rostl a tak došlo v roce 1927 k výstavbě nové továrny na umělé jedlé tuky. V dubnu 1928 ale vznikl požár, který zničil nejen novou továrnu, ale i hlavní skupinu budov. Ani to ale výrobu nezastavilo, pokračovalo se v provizorních podmínkách a během roku 1929 byly obnoveny všechny budovy a zároveň obdržely i nejnovější technologie, takže Pickův podnik mohl soupeřit s tehdejšími velkovýrobci. Postupně došlo k dalšímu rozšíření podniku, který tak byl téměř nezávislý.
V roce 1932 vznikla továrna na výrobu Čáslavky – žitné kávy. O tři roky později se objevila výrobna mýdla, které vznikalo jako „odpad“ při výrobě tuku.
Postupně se výroba droždí a lihu přesunula na Slovensko, kde Pick koupil jednu z trenčínských továren.
Ve třicátých letech ponechává Pick vedení továrny postupně svému synovi Pavlovi, který ovšem toto nezvládá a snaží se vše nahrazovat drezurou zaměstnanců a odposloucháváním. Pokud se Emila Picka zaměstnanci báli a zároveň si ho vážili, tak jeho syna Pavla se už pouze báli. „Je to jen zbytečné komando, kterým se nic nezlepší, namísto účelného vedení.“
Továrna se tak stává skutečnou „velmocí“. Kromě výrobny tuků má tiskárnu, mlékárnu, mydlárnu, výrobnu kosmetiky, zařízená na odpařování spodních louhů, glycerinku, pilu, bednárnu, sudárnu, lisovnu semen, rafinerii, ztužovnu, výrobnu vodíku a kyslíku elektrolýzou vody, pražírnu obilné kávy, kotelnu, strojovnu s vlastním generátorem, zámečnickou a strojní údržbářskou dílnu, sklad semen s automatickým vykládacím jeřábem, olejové tanky asi na 300 vagonů… Spojení s vlečkou, vlastní vodní práva a uvažuje o zřízení továrního vodovodu a dokonce zde byla i sociální zařízení pro zaměstnance. Zároveň má velké množství zástupců po celé zemi a druhý podnik ve slovenském Trenčíně, kde se vyráběl líh a lisované droždí.
S trenčínskou fabrikou koupil Pick i čistírnu lihu a výrobnu tuků v Topoľčanech, která vynikala výrobou likérů. Trenčín tak vyráběl pro Čáslav droždí a likéry, Čáslav vyráběla na oplátku tuky pro Trenčín. A aby Trenčínu zůstali i původní odběratelé, vznikla firma pro prodej droždí – Zenit, prodejní kancelář čáslavského a trenčínského droždí. Prodej kosmetiky zajišťovala pražská firma Poëm, kterou Pick koupil v roce 1936.
Se stále narůstající konkurencí musel Pick vynakládat čím dál větší množství financí na reklamní kampaně v podobě článků, inzercí, ale i filmů, soutěží a ochutnávek. Mezi nimi i filmový spot s Vlastou Burianem a sloganem „Čáslavka, to je kafíčko!“ K dalším reklamním „trikům“ patřilo například přidávání zvláštních příborů do balíčků kávy a vyrábění obalů na přání zákazníků.
Došlo i ke změnám v podnikovém časopise Potravinář, kde jste mohli vedle reklamních článků najít i kuchařské recepty, soutěže a pohádky pro děti.
Válečné období
I přes zuřící druhou světovou válku, kdy se Pick snažil utišovat dělnické průvody, se závod rozrostl. Započala snaha přeměnit Závody Kosmos v akciovou společnost s kapitálem 15 mil. korun a se sídlem v Praze. K továrně také přibývají další výrobní prostory.
Počínaje 15. březnem 1939, kdy bylo Československo obsazeno, závod rapidně upadá. Z více než 700 zaměstnanců zbylo pouhých 500, obtížně se vymáhaly pohledávky na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde byla zabavena značná část území. Na základě nařízení o správě židovského majetku přechází „Kosmoska“ do rukou Rudolfa Womely – „bystrého a politicky vychytralého akademika z Jihlavy“, který však česky neuměl ani slovo. V továrně se zorientoval jen díky donašečům a na svou pozici se dostal jen díky svým „komunikativním schopnostem“. Pick ještě nějakou dobu docházel do kanceláře, ale postupně byl Womelou vykázán.
Továrna dále upadala – díky nedostatku surovin nebylo z čeho vyrábět a došlo k propouštění, zejména neárijských dělníků. Zbylí zaměstnanci přestávají účelně pracovat a snaží se alespoň „přežít“. I přesto jsou Závody Kosmos po oddělení Sudet největší továrnou v protektorátu.
Womela se stává členem městského zastupitelstva a zakládá se spolek Vlajka (svaz přátel Němců, resp. spolek kolaborantů), kam jsou donuceni vstoupit téměř všichni zaměstnanci závodů, úřadů ale i učitelé a další…
Trenčínská továrna přechází do správy nového slovenského státu a kontakty s Čáslaví jsou přerušeny. Závody Kosmos zachraňuje pouze fakt, že konkurence ústecké továrny odpadla.
28. února 1941 podepisují Emil a Pavel Pickovi prodejní smlouvu ve prospěch pražského průmyslníka a člena SS Hermanna Lappera za 40 mil. Ten se snaží, stejně jako Pick, o transformaci na akciovou společnost, ale podaří se mu vytvořit pouze společnost komanditní – Kosmos Werke Lapper a spol. a generální ředitelství přemisťuje do Prahy.
Ani Čáslavi se nevyhnula Heydrichiáda. Bylo zavřeno a zastřeleno 17 zaměstnanců Kosmos Werke a do vedení byli dosazeni „německy smýšlející.“ Lapper nastupuje „vojenskou službu“, ředitelství v Praze je zrušeno a přesouvá se tak zpět do Čáslavi. V roce 1944 se Lapper musí vzdát části závodu a je mu vrácena částka, kterou za podnik zaplatil (alespoň v něčem byli Němci fér). Zároveň se stává radovým zaměstnancem podniku. Řízením pražské filiálky je pověřen Womela.
Poválečná situace
Po osvobození Čáslavi Rudou armádou (která považuje továrnu za německý majetek, a tak si na ní nejprve nabere zásoby a až potom ji předává do správy města) je vedením podniku pověřen Jan Slepička (chemik a vedoucí výroby umělého medu). V továrně se opět rozjíždí výroba i pres problémy s dovozem všeho možného. Womela je odsouzena na doživotí. Závody Kosmos se Benešovými dekrety stávají majetkem státu a součástí Československých závodu tukových, které sídlí v Praze, název se mění na Závody Kosmos, n. p. Dochází k částečné inovaci a dostavbám, ředitelem zůstává Jan Slepička.
17. ledna 1949 přišla do podniku prostřednictvím JUDr. Zikmunda Steina tato zpráva:
„… V právním zastoupení dr. Ing. Pavla Picka, paní Marie Pickové, vdovy, jeho matky, prohlašuje závazně na jejich požádání a jejich jménem, že si nečiní ani činiti nebudou žádných nároku na restituci n. p. Kosmos, který jim, resp. zemřelému Ing. E. Pickovi vlastnicky náležel a vzdávají se jakýchkoli nároku na náhradu za znárodnění tohoto podniku s veškerým příslušenstvím. Zejména nebudou v zahraničí uplatňovati nějaké pohledávky, které jim do znárodnění jako vlastníkům podniku Kosmos vůči třetím osobám v tuzemsku náležely.“ Pickovi se tak vzdali svých nároku na navrácení podniku…
Rokem 1948 se postupně ruší výroba kosmetiky, obilné kávy, umělého medu, přestává se pracovat na pile i v tiskárně, líh se přestal vyrábět už za války. K Závodům Kosmos je přičleněn podnik Josef Pilnáček, továrna na mýdlo a svíčky v Hradci Králové, ten se ale casem likviduje. Kromě dalších podniků, které potkal stejný osud, přebírá Kosmos výrobu Solviny. Ihned po válce je celý podnik přebudován na výrobu mýdlových prášku, automatizuje se proces výroby Solviny. Vznikají nové skladovací prostory, ke kterým bohužel patří i místní synagoga.
Celý kolektiv funguje podle hesla „Socialisticky pracovat, socialisticky žít.“ Začínají se rušit tiskárny a i bednárna, firma se tak potýká se nedostatkem obalu, které jsou navíc velmi mrzké kvality…
„Musí se předem zajišťovat podle plánu potřeba obalu a zajišťovat jejich včasné dodání u papíren. Také ostatní materiál je dodáván běžným způsobem na objednávky, je stále dohadování s dodavateli, zdali mohou dodávku provést, v jaké lhůtě, zdali ji přijmou vůbec atd.“
Pickova vila soužila jako mateřská škola a jesle, v šedesátých letech už ale podniku nepatřila.
Počet pracovníku i výdaje podniku jsou postupně redukovány na minimum. Závodní jídelna je převedena do správy Restaurací a jídelen a kvalita jídla se natolik snižuje, že většina zaměstnanců přestává využívat služeb jídelny. Zároveň se rapidně snižuje kvalita výrobku, na které je čím dál více stížností, na tuku se dokonce vyskytuje plíseň, mýdla jsou příliš měkká, Solvina řídká… Díky zásahům z vyšších míst a omezení financí, které podnik dostával, se kvalita výrobku zlepšuje. V sedmdesátých letech dokonce podnik získal titul „Podnik vzorné jakosti“
V prosinci 1980 byl založen koncernový podnik Kosmos, zapsán jako „Tukový průmysl, koncernový podnik Kosmos“, jehož úkolem je výroba rostlinných tuků, mycích a čisticích prostředků.
Do převratu se začínala i ukončovala výroba nejrůznějších mycích a čisticích prostředků, mj. např. Avigoldu, Alby Efekt, Esplendoru… Začala se vyrábět Lena.
Po převratu…
Prvního července 1990 je koncern rozpuštěn a podnik získává plnou právní subjektivitu a možnost samostatně hospodařit, což umožnilo ušetřit velké sumy.
V návaznosti na všudypřítomnou privatizaci je vedením podniku vypracován základní privatizační projekt, který rozděluje Kosmos na tři části dle okruhu výroby (mycí pasty, čisticí prostředky a tuková výroba). Bohužel se ale nepodařilo najít kupce a tak je výroba tuků z části privatizována kuponovou formou. Na výrobu mycích past a čisticích prostředků se sice hlásí kupci, včetně Johna Picka, který se snaží uplatnit restituční nároky, ale na scénu vstupují tři osoby, které se později stanou majiteli. Jde o Ing. Květoslava Srovnala (výrobního náměstka Kosmosu), Ing. Stanislava Hrušku (hlavního technologa Kosmosu) a Ing. Milana Vika (soukromého podnikatele). Celá privatizace byla ale zkomplikována zkrácením lhůty k podávání konkurenčních návrhu. Konkurenční projekt tří výše jmenovaných redukoval původní představu o vzniku tří podniků na dva, tzn. spojení výroby mycích past a čisticích prostředků, výroba tuků měla být oddělena.
6. března 1992 byla do obchodního rejstříku zapsána nová firma – Zenit. Postupně pak odpadaly další konkurenční návrhy, až zbyl pouze „projekt Zenit“ a projekt samotného Komosu, kdy měly zůstat všechny tři části pospolu a podnik se měl změnit na akciovou společnost (všímejte si, že to byl již třetí pokus). 23. prosince 1992 obdrželi tři výše jmenovaní rozhodnutí o schválení projektu Zenit.
V roce 1994 se Kosmos konečně transformoval do akciové společnosti. V roce 1995 vstoupil do podniku majoritní vlastník – konzervárenská firma Koli holding.
Zenit navázal na tradici Kosmosky a dál vyrábí její původní produkty (mycí pasty a čisticí prostředky), které určitě nemusím představovat. Má také svou pobočku na Slovensku, v nedaleké Svobodné Vsi založili jeho majitelé v roce 1993 firmu Pinelli. Ta byla před pár lety prodána Kofole.
Co se tu tedy původně vyrábělo? Aneb trochu dobové reklamy…
Smetol – mléčný margarín – je dnes všude známý, vždyť je to výrobek, který spojuje v sobě dlouholeté zkušenosti výrobní a oblibu všech hospodyněk pro své výtečné vlastnosti v kuchyni. Je hodnotným tukem, složením podobný máslu. Obsahuje vesměs rostlinné tuky, které jsou lehce stravitelné a také vitamíny, k výživě nepostradatelné. Smetolu se používá všude tam, kde se má nahraditi nepoměrně dražší máslo: tedy do buchet, vánoček, mazanců, bábovek, koláčků, na maštění atd. Výrobě Smetolu jest věnována největší péče a to jak co do výběru vhodných surovin, tak do naprosto hygienické výroby. Všechny stroje jako míchací, chladící, hnětací a balící, pracují automaticky a lidská ruka se nedotkne výrobku než je zabalen a připraven k expedici. Kostka Smetolu – kterou poznáte podle charakteristického velkého červeného >S < - získala svou nízkou cenou přístup i do chudších rodin, které by si drahé máslo nemohly dovolit. Smetol si hospodyňky oblíbily, jak to také říká známé heslo: „Smetol jednou – Smetol vždycky!“
To, co representuje Smetol v oboru margarínu, je Kosmos mezi pokrmovými tuky. Často pro neznalost vlastností se tyto tuky zaměňují a tím způsobí v kuchyni někdy i nezdar. Margarín, který svým složením je přizpůsoben máslu, jest vláčný, lehce roztíratelný a nehodí se k přípravě pokrmů smažením apod. Zde je na místě Kosmos – 100% pokrmový tuk – obsahující skutečně jen nejčistší rostlinný tuk, takže nahradí sádlo a olej. Výborně se hodí na smažení řízků, brambor, koblih a je oblíben zvláště proto, že při smažení nestříká, nespaluje se a jest úsporný. Do prodeje přichází v dvojí podobě: jako nažloutlý tuk ve 1 kg kostkách a bílý v tabletách.
Čáslavka je naší nejoblíbenější obilnou kávou. Tam, kde zrnková káva neprospívá zdraví anebo kapse, je na místě dobrá žitná káva, pražená z našeho nejlepšího velkozrnného žita. Pražení, které skutečně nemá nic společného s neodborným opékáním žita na rendlíčku, jest věnována největší péče. Teprve několikrát vytříděné a naprosto žito se praží na speciálních pražičích - stejnoměrně za stálé kontroly, odborně, aby zrnu byly zachovány všechny důležité živiny, které se právě neodborným pražením ztrácejí. Kafíčko z Čáslavky jest chutným a lahodným nápojem. Jest druhým naším chlebem, neboť skutečně plní svůj úkol vzorně i tam, kde toho je nejvíce zapotřebí. Chudým poskytuje levnou a hodnotnou výživu, nemocným chutný a lehce stravitelný nápoj a dětem to, co jim skutečně chutná a prospívá. Balíčkem Čáslavky dáváte na svůj stůl plod našich polí a výsledek práce našich lidí.
Roku 1935 se objevili tri muži – brzy všem známí mistři čistoty. Zahájili s velkým elánem svou kampaň, aby se dostali všude tam, kde praní bylo dřinou a kde prádlo trpělo. Mýdlu „Tri muži“ se dostalo do vínku vše to, co již roku 1935 z oboru prací techniky bylo známo. A skutečně světloučké, vonné a husté jádrové mýdlo a terpentýnolejové mýdlo „Tři muži“, získalo si rázem srdcí všech hospodyněk, kterým na prádle záleželo a které se přizpůsobily době. Hustá a vydatná pěna, velká čistící schopnost, jemné složení skutečně usnadnily práci a ušetřily prádlo a proto i kapsu. Zvláště terpentýnové mýdlo se značným obsahem terpentýnu rozšířilo značku „Tři muži“. Během doby byla vyzkoušena a dána do oběhu celá řada mýdel s touto značkou. Kromě baleného jádrového mýdla bylo to hlavně draslorostlinné mýdlo Kalion – tři muži.
Jemné druhy pracích mýdel na praní choulostivých tkanin a hedvábí přicházely do oběhu jako zhuštěné mýdlo „tři dívky“. Zvláštní zmínky si zasluhuje nový vynález z oboru prací techniky: Trimin. Nepatrné množství jehliček Triminu, sloučeniny vyšších alkoholů, slouží k nejdokonalejšímu praní – koupání vlny a hedvábí. Trimin, který neobsahuje vůbec alkalit, zachová pružnost vlny, zamezí zplstnatění a udrží vysoký lesk hedvábí. A jeho čistící schopnosti jsou nedostižné.
Důležitou novinkou, která pomalu vítězila nad zastaralými pracími metodami našich babiček, byl prací prášek. Tento byl uveden na trh opět pod osvědčeným jménem „Tři muži“. Prací prášek s velkou nedůvěrou přijatý, je prostým ale velice důmyslně sestaveným pracím prostředkem, který měl usnadnit práci s měkčením vody, strouháním mýdla a bělením prádla. Dobrý prací prášek neobsahuje žádných škodlivých součástek. Je to směs dobrého práškového mýdla, změkčovadla vody a chemikálií, obsahující kyslík pro bělení. Důkladnými zkouškami bylo zjištěno, že se prádlo zbaví dokonale všech nečistot, je desinfikováno a vybíleno i bez sluníčka. Valcha a kartáč nepatří více do prádelny dnešní hospodyňky.
Dámám a moderní kosmetice se zavděčilo oddělení parfumerie Poëm svými dokonalými, luxusními výrobky. Zavedením kvalitních domácích výrobků se snažili Závody Kosmos omeziti dovoz z ciziny dovážených často předražených kosmetických přípravků. Byl to zejména universální pleťový krém „Tři v jednom“ Poëm, sestavený podle amerických receptů na základě výzkumných prací moderních kosmetiku. Základem každého dobrého pleťového krému jsou součástky, potřebné k výživě pleti, jichž použitím bylo u krému „Tři v jednom“ dosaženo všech potřebných účelů k správnému pěstění pokožky. „Tři v jednom“ slouží nejen jako podklad pudru, ale i jako vyžívající a čistící krém. Dnešní dámy již dobře vědí, že pěstění pleti není žádným přepychem, ale přirozeným požadavkem doby. Škody, působené drsným počasím, pobytem na nečistém vzduchu a různé vrozené vady musí býti eliminovány k uchování krásy a zlepšení vzhledu, tolik v životě rozhodujícího. Řada výrobků Poëm jest doplněna několika druhy toaletních mýdel, přetučněných, skvěle parfumovaných, dále toaletními vodami v 8 moderních vůních, jemným proparfumovaným pudrem v různých moderních odstínech. K pěstění vlasu slouží šampon Poëm. Používání zubního krému Poëm jest opravdovým požitkem.
Používáním a doporučováním tohoto dobrého zboží zvýšíte zaměstnanost čáslavského kraje.
Ted už konečně ke keši…
Omlouvám se za dlouhý listing, původně se měla keš věnovat pouze Pickově vile, ale při zjišťování informací jsem byla donucená trochu pozměnit téma. Ačkoliv je internet plný kdečeho, tak o Emilu Pickovi a Kosmosce jsem nenašla v podstatě nic. Nezbylo mi tedy, než využít služeb místního muzea, kde jsme s Gorakhalem pročítali několikero brožurek a Almanach firmy Zenit. Zároveň jsem se dozvěděla, že existuje (nebo alespoň existoval) archiv samotné Kosmosky, ke kterému se v současné době snažím dostat, možná se mi to podaří. Když jsme s Gorakhalem zjistili a zpracovali všechny ty informace, tak nám došlo, že mít tak dlouhý listing u tradičky (který nám dal navíc celkem dost zabrat) by bylo celkem o ničem. Takže proto mysterka. Takhle to sice není o moc lepší, ale třeba si z toho něco odnesete (kromě toho bodu). :) Bohužel, testík je dávno ten tam a jen tak ho asi zpátky nevrátím, takže mi zbylo několik možností - vymyslet jiný způsob luštění (ale to by znamenalo asi určitě delší listing), změnit keš na tradičku (což by spoustě lidí rozhodilo statistiky), archivovat mysterku a založit novou tradičku (ale to se mi taky nechce). Pak mě napadlo, že budu trochu zákeřná a hodná zároveň a souřadnice prostě hodím do waypointu. Takže se vlk nažere a koza zůstane celá :) Ani to už neplatí - teď je tu zase trochu toho luštění, ale nemusíte se bát! N 49° 55.134 E 015° 23.121
Na závěr si dáme trochu děkování,
protože jsem to ani v nejmenším nespáchala sama. Děkuju Gorakhalovi za to, že mě dotlačil do muzea, kde jsme zjistili tolik informací, že mi z toho šla hlava kolem a nakonec jsem vytvořila tenhle monstrózní listing (takže mu taky můžete vyhubovat za to, že je ten listing tak dlouhej).
A na konec děkuju taky dvojici Bubenik_cz za betatest a připomínky těsně před publikací keše. Zároveň mají taky nemalou zásluhu na vzhledu stagí - které co nevidět odstraním, protože už stejně nemají smysl.