Lapka (německý Diebstein, tj. Zlodějský kámen) je jen jednou z mnoha nepříliš výrazných šumavských tisícovek, přesto ji na Kvildě mají za svou domácí horu. Na jihovýchodním svahu klesajícím ke Kvildskému potoku stojí převážná část domů Kvildy, na svazích Lapky nad Teplou Vltavou si užívají zimní radovánky lyžaři.
Díky blízkosti Kvildy se vrchol Lapky objevuje často na dobových pohlednicích vsi, na serveru Šumava.net mají pohlednice z let 1902, 1905 a ještě jeden nedatovaný.
Na úsvitu osídlení
Sjezdovka na svahu Lapky / Autor: Dingoa
Vztah kvildských k nejbližšímu kopci v okolí má možná prameny kdesi v pozdním středověku, byť jeho název napovídá, že z těchto míst nečekali jen dobré. Kašperští měšťané a klášter Johanitů ve Strakonicích se tenkrát snažili území tzv. plání kolonizovat. Lidé, kteří by se s rodinami vydali usadit do kraje slatí a nekonečných pralesů, museli být schopni si zajistit jídlo, ať již budovali obchodní stezky či rýžovali zlato. Proto byli zváni mladí zemědělci z Čech, Bavor i Falce, zvláště druhorození a další potomci bez vyhlídek na dědictví gruntu.
Nabídka kolonizátorů některé oslovila, ač je nečekala žádná procházka růžovým sadem. Kromě vybudování domu museli vymýtit část zdejšího odvěkého pralesa, aby získali políčko či louku pro dobytek. Na území pramenišť, močálů a slatí pole založit nešlo, bylo pro ně potřeba hledat vhodné plochy na kopcích.
Kvildský potok pod Lapkou
Osadníci Kvildy je našli na jihovýchodních svazích Lapky a jižních svazích Orla, kde úsilím mnoha generací zemědělců vzniklo několik desítek hektarů polí pro pěstování žita a ovsa, mrkve, zelí a lnu, později též brambor. Skromná úroda odpovídala místní chudé půdě i povětrnostním podmínkám v nadmořské výšce 1000 metrů a dokázala obyvatele Kvildy uživit, jen obilí na chléb se muselo ještě dovážet.
Z tehdejších polí jsou dnes louky a pastviny. Přestože již neposkytují místním jídlo, stále jsou nepostradatelné: dávají dnes blízkému okolí Kvildy šmrnc! Těžko byste ocenili krásný pohled na Lapku ze svahů Orla, kdybyste stáli uprostřed lesa.
Kopec a příroda
Vrchol Lapky vystupuje z mělkého reliéfu Modravských plání do nadmořské výšky 1171 metrů a tok Teplé Vltavy na Kvildě převyšuje o 130 metrů. Není vysoký jako sousední Tetřev, nemá ani ostrý tvar nedalekého Sokola. Tvar kopce je nepravidelný: západní svahy jsou nejmírnější, klesají jen do nadmořské výšky 1130 metrů v sedle s Tetřevem, kde prochází silnice spojující Kvildu s Modravou.
Severovýchodní svah je výrazně prudší, jeho úpatí při Kvildském potoce zdobí sejpy, vzpomínka na středověké dobývání zlata, též se jedná o výběžek I. zóny Jezerní slatě. Na jižním úpatí, jižně od silnice, směrem k Hraběcí Huti, se rozkládá další výjimečné území, Prameniště nad Kvildou. Samotný vrchol pokrývá skupina skalek a balvanů, je stejně jako celý kopec utopen ve smrkovém porostu a bez výhledu. Hora je budována starohorní až prvohorní pararulou místy slabě migmatitizovanou.
Kudy ke krabičce
Lapka z Tetřeva, v pozadí Přílba
Na výlet se můžete vydat pešky z Kvildy a to po žlutě značené turistické trase od informačního centra ve směru na Filipovu Huť. Cesta mezi pastvinami je zkratkou, v lese se připojuje na silnici. Po 100 metrech (waypoint T1) odbočte vpravo na cestu k příhradovému telekomunikačnímu stožáru. Opět ujděte přibližně 100 metrů a v nejvyšším místě cesty odbočte vlevo, abyste se víceméně přímo za šipkou vydali k vrcholu.
Cestu na vrchol můžete také zahájit v sedle mezi Lapkou a Tetřevem. Ústí lesní cesty (waypoint T2) na straně Lapky je velmi rozlehlé, že by se na něm dalo zaparkovat, leč značka zákazu vjezdu je umístěna hned u silnice. V blízkosti závory ústí běžkařská trasa procházející po jižním svahu Lapky. Ač její charakter dává tušit, že vznikla především pro zimní využití, jde se po ní příjemně. Zkraťte si cestu přibližně na úroveň vrcholu a pak opět můžete borůvčím stoupat k vrcholu rovnou za šipkou.
Mimochodem, pro nalezení keše není potřeba nic přemisťovat, rozhrabovat, odvalovat, ani nikam šplhat.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)