Meteorit je menší kosmické těleso (původně meteoroid), které díky příznivým podmínkám dopadlo na povrch Země (popřípadě jiné planety). Pokud středně velký nebo větší meteoroid vletí do zemské atmosféry, vidíme světelný jev, který nazýváme meteor, v případě větší jasnosti bolid. Rychlost meteorů v atmosféře dosahuje obvykle od 11 do 72 km/s. Pro malá tělesa se používá označení mikrometeorit.
Většina meteoritů se při průletu zemskou atmosférou roztaví a vypaří. Zda aspoň část tělesa dopadne na zem, závisí na několika okolnostech, z nichž nejdůležitější je hmotnost původního meteoroidu a rychlost, s jakou vstoupil do atmosféry (při rychlosti 11 km/s může na zem dopadnout i meteoroid o původní hmotnosti 10 kg). Dalším faktorem je struktura meteoroidu: železné meteoroidy (siderity) při průletu atmosférou méně odtávají, takže s větší pravděpodobností doletí až na zem. Křehčí chondritické meteory se obvykle rozpadnou na menší části, které se snadněji vypaří; proto jen při velké vstupní hmotnosti mohou dopadnout na zem. Posledním podstatným faktorem je výška, v jaké meteor přestal zářit. Je-li to více než 30 km nad zemí, pak je velká pravděpodobnost, že se celé těleso vypařilo v atmosféře.
Na světě je známo několik případů zásahů člověka meteoritem. Téměř vždy se však o člověka jen otřel a způsobil mu pouze lehčí až středně těžká zranění a neohrozil ho přímo na životě. V jednom případě však meteorit člověka zasáhl přímo. Tento případ se udál v roce 1954, kdy meteorit zasáhl obytnou budovu v USA a následně popálil spící ženu.
Dělení meteoritů:
Meteority se dělí na dva základní typy – chondrity a siderity. Podle složení lze meteority dělit na železné, kamenoželezné a kamenné, přičemž kamenné jsou nejhojnější. Meteority pocházející přímo z komet neexistují – kometární materiál je příliš křehký na to, aby přežil let atmosférou.
Chondrit je meteorit složen především z křemičitanů. Na průřezu jsou patrné kulové granule, které se jmenují chondrule. Tyto útvary daly tomuto typu meteoritů jeho jméno. Jsou složeny především z olivínu a pyroxenu. V pozemských podmínkách jsou velmi reaktivní a rychle se erodují.
Siderit (nezaměňovat s minerálem siderit) je složen především ze železa a niklu. Na rozdíl od chondritů, které po celé trvání sluneční soustavy neprošly chemickým ani horotvorným procesem, pocházejí siderity pravděpodobně z jader rozbitých planetek. Při leptání železných meteoritů dochází k vzniku tzv. Widmanstättenových obrazců.
|