Naše Země má pro nás nachystáno mnoho překvapení a podivuhodných míst. Tentokrát vás vaše GPS dovede k přírodní památce „Devět skal“, která je hojně navštěvovaným nejvyšším vrcholem Žďárských vrchů a koukneme se na zoubek tomu, jakým tento skalní útvar vznikl. Vítejte u dalšího pokračování série KGW (Koumesův EC GeoWandr).
Devět skal (836 m) je nejvyšším vrcholem geomorfologického celku Žďárských vrchů. Tato významná dominanta leží přibližně 12 km severozápadně od Nového Města na Moravě a pět kilometrů jižně od obce Svratka. Přístup k této přírodní památce je možný po turisticky značených cestách. Rozsáhlý skalní labyrint tvoří tři dlouhé hřebeny s devíti věžemi a třemi malými věžičkami.
Jedná se o:
• Hlavní blok – na jeho vrcholku je vyhlídka opatřená zábradlím. Je odtud výhled na sever směrem na Svratku, rozhraní Čech a Moravy. Směrem na východ z něho vybíhá hlavní hřeben s věžičkami Královského zámku, Žďárské a Záludné věže.
• Záludná věž (12 m)
• Žďárská věž
• Královský zámek (střední, nejdelší část hlavního hřebene Devíti skal)
• Dvojitá věž
• Pyramida
• Malá věž
• Strmá věž
• Šikmá věž
Z geomorfologického hlediska se jedná o systém rulových skal vytvarovaných do současné podoby mrazových srubů, které vznikly v důsledku dlouhodobých procesů čtvrtohorního mrazového zvětrávání. Tento relikt mrazového srubu v délce přes 1 km ojedinělý svým rozsahem v celé ČR. Geologicky leží v jádru svratecké antiklinály. Jednotlivé skalní hřebeny jsou vysoké 12-20m. Na suťové haldy na úpatí skal navazují balvanité proudy dlouhé až xx m. Na svazích v okolí skal jsou rozvlečeny balvanité suťové pokryvy porostlé lišejníky a mechorosty. Východním směrem bylo popsáno dalších 11 skalních útvarů, které však nejsou turisticky přístupné. Ve vrcholové části je přístupná vyhlídková plošina, která odkrývá především severní okraj Žďárských vrchů. Celý soubor lze pokládat za geomorfologický útvar skalního města s velmi jednoduchou stavbou. Přestože jsou skály tvořeny velmi pevnou a odolnou horninou, vytvořily zde dlouhodobé zvětrávací procesy řadu výklenků, puklin nebo voštin. Puklinové systémy tak rozdělily původně souvislý masiv do souboru izolovaných skal.
Z petrografického hlediska je hornina, která tvoří dominantu Žďárských vrchů převažujícím typem v celém svrateckém krystaliniku. Jedná se středně zrnitý, leukokratní, místy dvojslídný migmatit nebo ortorulu. Zpravidla světle šedá nebo lehce načervenalá hornina tvoří převážně deskovitá tělesa o mocnosti od prvních jednotek do stovek metrů. Hranice s jinými typy hornin jsou zpravidla ostré. Hornina je tvořena hlavně leukosomem, který vytváří až několik metrů mocné polohy oddělené většinou neprůběžnými pásky nebo čočkami substrátu o mocnosti maximálně několik dm.
Převažující světlé partie horniny (leukosom) jsou drobně až středně zrnité. Struktura je granoblastická a převažují světlé minerály, zatímco tmavé jsou zastoupeny většinou do 5 %. Křemen vytváří xenomorfní, většinou izometrická zrna se zřetelným undulózním zhášením nebo projevy drcení. Hypautomorfní plagioklasy převládají nad xenomorfními draselnými živci. Složení plagioklasů odpovídá albitu, vyvinuta je slabá oscilační zonálnost. Pertitické draselné živce mívají vyvinuto mikroklinové mřížkování. Slídy jsou zastoupeny muskovitem a biotitem zhruba ve stejném poměru a tvoří tenké lupínky, nebo tlustě tabulkovité agregáty. Biotit je zřetelně pleochroický a má převahu annitové komponenty. Někdy se v leukosomu vyskytuje turmalín, běžnými akcesorickými minerály je fluorapatit.
Méně zastoupené tmavé polohy migmatitu jsou tvořeny převážně tabulkovitým biotitem, který je orientován ve směru foliace. Biotit uzavírá rudní minerály, rutil, apatit a zirkon. Křemen tvoří xenomorfní, převážně izometrická zrna. Plagioklas je polysynteticky lamelovaný a bývá postižen sericitizací.
Migmatit (z řeckého migma – směs) jsou přeměněné horniny složené ze dvou složek, granitové a rulové. Nejčastěji mívají podobu páskovaných rul. Vyskytují se při okrajích granitových intruzí nebo v zónách nejvyššího stupně přeměny (ultrametamorfismu), kde již začíná částečná anatexe (roztavení horniny). Vznikají tak, že z magmatu unikající plyny a horké roztoky vnikají po plochách břidličnatosti do přeměněných hornin. Po ochlazení se z nich vyloučí minerály živec a křemen, které vytvoří v tmavé hornině (substrátu) světlé proužky (metatekt). Minerálním složením jsou migmatity blízké pararulám, způsobem vzniku zase magmatickým horninám. Často mají podobu páskovaných rul, od kterých je makroskopicky často nelze rozlišit. Proto jsou v soustavě přeměněných hornin řazeny do zvláštní skupiny smíšených hornin. Migmatit, jako hornina hybridního charakteru, tvoří hranici mezi přeměněnými a magmatickými horninami.
Rula je hornina vzniklá za vysokého stupně regionální metamorfózy při přeměně rozsáhlých horninových celků, kdy teplota a tlak dosahují značné výše. Ruly patří ke krystalickým břidlicím. Vyznačují se rovnoběžnou stavbou (břidličnatostí), která může mít různý vnější vzhled, např. zrnitá s nevýrazným usměrněním slíd, plástevná se souvislými slídovými pásky, okatá s čočkami světlých nerostů, stébelnatá aj. Zrno mají jemné až hrubé.
Podle původu se ruly dělí na:
pararuly – vznikly přeměnou usazených hornin
ortoruly – vznikly přeměnou (metamorfózou) vyvřelých nebo přeměněných hornin, oproti pararulám mají vyšší podíl světlých minerálů.
Proterozoikum (jinak také algonkium, starohory) označuje eon, který datujeme do období před 2,5 miliardami až 542 milióny let. V tomto období vznikly první mnohobuněčné organismy, řasy. Také se objevuje první známý superkontinent Rodinie. Pokračuje vrásnění (např. Grenvillské vrásnění) a vznikají štíty, středy dnešních kontinentů, a nezvrásněné okraje – tabule. Proterozoikum se dělí na paleoproterozoikum (starší starohory před 2,5 až 1,6 miliardy let), mezoproterozoikum (střední starohory před 1,6 až 1 miliardou let) a neoproterozoikum (mladší starohory před 1 miliardou až 542 milióny let).
Mrazové zvětrávání je proces, při němž proniká kapalná voda do puklin ve skále a vlivem mrznutí se následně přeměňuje na led, což má za následek zvětšující se tlak v puklinách a odtrhávání části skalního masívu (led má tendenci zvětšovat svůj objem při přechodu na pevnou fázi, změna může dosáhnout až 1/10 objemu). Pravidelné opakování rozmrzání a zamrzání vody v puklině má za následek její zvětšování. Mrazové zvětrávání je typické pro obnažené vrcholky hor.
Kvartér (Čtvrtohory) je označení pro geologické období, které zahrnuje zhruba posledních 2,6 milionů let. Jsou nejmladší ze tří period kenozoika. Dělí se na starší čtvrtohory (pleistocén) a mladší čtvrtohory (holocén). Starší čtvrtohory zahrnují z historického hlediska starší dobu kamennou (paleolit). Mladší čtvrtohory zahrnují pouze posledních 10 000 let.
Kvartérní klima - Od počátku čtvrtohor se kontinenty nacházejí již v dnešní podobě. Z předchozích období pokračuje alpinské vrásnění a výzdvih Himálaje. Tvar pevniny významně mění značné kolísání hladiny moří - až o 120 m, které způsobuje vynoření rozsáhlých souší. Toto kolísání mořské hladiny způsobil nástup globálního ochlazení, díky kterému je značné množství vody vázáno v pevninských ledovcích. Původně se předpokládalo, že ochlazení přišlo v jediné velké ledové době, později byla tato teorie revidována zjištěním existence čtyř ledových dob. V pozdější době byl objeven dlouhý cyklus mnoha dílčích ochlazení a oteplení, přičemž na příkladu průběhu posledního chladného cyklu, jenž je pro svoji chronologickou blízkost nejlépe prozkoumaný, se předpokládá existence velmi složitého průběhu klimatických výkyvů v průběhu čtvrtohor. Čtvrtohory se nám v tomto světle ve srovnání s předcházejícími teplými obdobími jeví jako jedna dlouhá doba ledová, která se dělí na jednotlivé výrazně chladné a suché výkyvy (glaciály) a vlhčí a teplejší výkyvy (interglaciály). Na území dnešního Česka se v nejteplejších úsecích interglaciálů předpokládají průměrné teploty o 2 - 3 °C vyšší oproti dnešku, zatímco v nejstudenějších úsecích glaciálů až o 11 - 13 °C nižší oproti současnému průměru. Kromě těchto nejvýraznějších klimatických výkyvů docházelo v průběhu glaciálů, a to zejména na jejich počátku, k dalším dílčím výkyvům - studeným stadiálům a teplejším interstadiálům. Navíc lze hluboko do minulosti zaznamenat velké množství jemnějších teplotních výkyvů oběma směry, jež se nazývají oscilace.
Klimatické výkyvy mají vliv na rychlost a intenzitu procesů eroze a ukládání hornin, zejména v příledovcových (periglaciálních) oblastech tedy i na většině území Evropy.
Stratigrafie: proterozoikum, kenozoikum - kvartér
Otázky:
- Rozhodněte, jakým typem ruly je tvořeno devět skal. Jedná se o pararulu či ortorulu?
- Ve kterém geologickém období vznikla tato hornina a jakým časovým obdobím je vymezena?
- Jaký typ zvětrávání formoval nynější podobu skal a jak dlouho již tento proces trvá?
Terénní úkoly:
- Stage 1 – jaká je nadmořská výška uvedená na rozcestníku?
- Stage 2 (infotabule) - jak dlouhé mohou být balvanité proudy na úpatí skal?
- Stage 2 (infotabule) + stage 4 – jaké hory lze spatřit z vrcholové vyhlídky za dobré viditelnosti? Byly během vaší návštěvy viditelné?
- Stage 3 – na jižní stěně hlavního skalního útvaru můžete pozorovat zvláštní prohlubně způsobené zvětráváním. Jak se tyto útvary nazývají?
- Stage 4 - Vyfotografujte sebe nebo vaši GPS na vrcholové vyhlídce.
Odpovědi prosím zasílejte přes centrum zpráv (nikoliv pouze e-mail) z důvodu zachování vlákna konverzace. Logujte rovnou, pokud bude některá z odpovědí špatně, ozvu se. V případě, že odesíláte odpovědi za svého goekolegu, případně odesílá-li odpovědi za vás někdo někdo jiný, uveďte to přímo do vašeho logu (předejdete tím případným nedorozuměním při uznání logu). Logy bez neodeslaných odpovědí budou po předchozím upozornění smazány. Děkuji za porozumění a přeji prima zábavu s geocachingem :)