Na počátku 20. století se objevují snahy o vybudování národopisného muzea v přírodě na jihovýchodní Moravě. Teprve v roce 1973 se začíná s výstavbou muzea ve Strážnici. Koncepce vychází z představy jejích iniciátorů o ukázce lidového stavitelství jednotlivých oblastí Slovácka, a proto je skanzen rozčlenen do areálů představujících tyto regiony. Od roku 1981 jsou veřejnosti zpřístupněny areály Moravských Kopanic, Luhacovického Zálesí, Horňácka, technických vodních staveb, vinohradnický areál a areál lučního hospodářství. Celkem je zde umístěno 65 objektů v terénu, který byl uměle modelován navážkami a vysazen zelení tak, aby odpovídal původnímu prostředí.
Bydlení lidu na Slovácku a Pomoraví
Expozice situované do vybraných objektů seznamují návštevníka se způsobem života a bydlení lidu jak v horských oblastech Slovácka, tak v úrodné cásti Pomoraví. kde je velká část hospodaření rolníků založena na pěstování vinné révy. Ukázka vinohradnických staveb a jejich zařízení, která je doplněna vinohradem, představujícím pěstení vína od nejstarších dob po současnost, je jedinou expozicí svého druhu na našem území. Řemeslná výroba je zastoupena kovárnou z Lipova a tkalcovskou dílnou z Nové Lhoty na Horňácku, technické vodní stavby horizontální pilou z Čerešňákových mlýnů na Horňácku.
Zajímavá a starobylá je i vstupní budova do muzea, která pochází z roku 1612 a je přestavěna v barokním slohu. Původně zde byl panský pivovar.
Pro návštevníky Národního ústavu lidové kultury každoročně pořádá v areálu muzea zvykoslovné pořady - např. stavění máje, dožínky, zarážení hory apod., ukázky rukodělných technik, akce pro děti a vždy poslední víkend v červnu se stává atraktivním prostředím pro programy Mezinárodního folklórního festivalu Strážnice.