Paštěcká lípa
Cesta od Paštěckého mostu ve směru na Stodůlky vás lesem přivede až na okraj pastvin pod Paštěmi, kde je vedle lípy se svatým obrázkem budovaná kaplička. O kapli vám něco povíme za chvíli, nejdříve se však otočte na druhou stranu cesty. Několik metrů od cesty, v podivně zarostlé divočině roste pravděpodobně nejstarší strom (waypoint R1) na celých svazích Křemelné.
Paštěcká lípa
Stařičká lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) má obvod kmene 585 cm, podle čehož je odhadnuto stáří okolo 400 let. Slabší kosterní větve jsou ve viditelném nepoměru k mohutnému kmenu a spolu s nepravidelnou korunou naznačují, že lípa byla v minulosti tvarována tzv. řezem na hlavu, pravděpodobně pro zmenšení vrženého stínu. V prosinci 2010 Správa NP a CHKO Šumava vyhlásila Paštěckou lípu společně s bukem na Berglu památným stromem.
Hofmannhof a Franzenhof
Na začátku 17. století, dávno po té, co na Paštěckém vrchu skončila zlatá horečka, potřebovala sklárna na blízkých Prostředních Paštích dřevo pro svou huť. Dlouhodobý provoz vedl k vykácení lesa v širokém okolí a tak vznikly rozlehlé plochy, které lákaly k hospodaření. Sedlák Hofmann si vyhlédl místo a postavil na něm svůj statek čp. 22 (waypoint R5), první na Předních Paštích (německy Vorder Waid).
Usedlost byla od té doby, bez ohledu na aktuálního majitele, zvaná Hofmannhof či Hofmannsbauer. Stavbu dokončil v roce 1627 a snad právě tehdy zasadil dnešní Paštěckou lípu. Ale již v roce 1630 na tomtéž statku hospodařil sedlák Schröder, první zástupce rodu, který na Paštích vydržel téměř až do zániku osady. Johan Schröder statek v roce 1923 prodal, pravděpodobně manželům Straubovým, kteří jej vlastnili do odsunu. Ze statku, kromě lípy, zbyly jen kousky obvodových zdí.
K Hofmannhofu patřil domek čp. 24 (waypoint R7), který stával přes cestu. Dlouhá léta sloužil jako podružní domek statku, až jej v roce 1923 dostala dcera statkáře Schrödera jako věno, pravděpodobně v souvislosti s prodejem celého statku. Provdala se za učitele Homolku z Palvínova, společně snad dům modernizovali. Z domu je dochován sklep.
Naproti Hofmannhofu, vedle domu Homolkových, stával Franzenhof neboli též Franzenbauer, čp. 23 (waypoint R6). K hospodářství patřil i podružní domek čp. 25 a kolna na stavební parcele č. 111 pod cestou. Domy stály u rozcestí, odkud vybíhaly cesty na Staré Hutě, Ebenwies a ke kapličce u štol. Posledními majiteli byli manželé Franz a Sofia Baierl. Z domů zbyly jen základy zarostlé rumištními rostlinami, u Franzenhofu vyrostly i statné jasany.
Lettlhof
Rodina Zephyrina Zettla
Druhým velkým statkem na Předních Paštích byl Lettlhof čp. 20 (waypoint R3). Stál společně s kolnou (waypoint R9) 140 metrů jjz. od Hofmannhofu. Paní Malá v knize Šumava – putování za krajinou a lidmi na rod Lettlů vzpomíná jako na vesměs modrooké a plavovlasé lidi. Připomíná též starého hospodáře Lettla, který musel při převzetí rodového statku vyplatit svých osm sourozenců. Zajímavý je jeho sňatek s Rosalii Haasovou z Babylónu: narodili se jim 4 kluci a 6 holek, přičemž jedna z nich se stala manželkou Zephyrina Zettla, šumavského nářečního básníka. Jejich syn Walter Zettl ve svém básnickém triptychu "Abschied von Šumava" (Rozloučení se Šumavou) Lettlhof zmiňuje:
I on byl, stejně jako domy na Paštích,
v Ebenwies a ve Stodůlkách,
srovnán se zemí a jenom ta švestka u rybníka,
při němž stával kdysi Lettlův statek,
nese po všechna léta snad dodnes své malé kyselé plody.
Však se děti posledního tamního sedláka
tam jednou vrátily po zakázaných cestách
a přinesly starému otci tři švestky odtud.
Tenkrát se ten jinak věčně vesele naladěný muž rozplakal,
prý poprvé a také naposled.
Keramická minikaplička
Onen poslední sedlák byl jeden ze 4 synů starého hospodáře, Franz Lettl. Na statku hospodařil až do odsunu, hospodářem zůstal i v novém kraji.
K Lettlhofu se místní scházeli za zábavou, protože se zde ze soudků čepovalo pivo dovezené ze Zechu. Statek neměl žádný výčep a tak se pivo odnášelo ve džbáncích nebo se za pěkného počasí popíjelo venku. Třikrát do roka, o masopustu, na svatomartinské posvícení a na Vánoce se vyklidila jedna místnost, lavice se postavily okolo zdí a zábava mohla začít. Za zvuku páru harmonik si zatancovali a společně zazpívali.
Paní Malá si na Lettlhof dobře vzpomíná, neboť se narodila a jako dítě vyrůstala v sousedním podružním domku čp. 21 (waypoint R4), který ke statku patřil. V domku žila rodina Scheinostových a tři generace Hofmannů, prarodiče Josef a Marie, jejich dvě dcery, Hedvika a Marie, a dva synové, Pius a Josef, a právě vnučka Marie, dnešní vypravěčka o staré Šumavě.
Z celého hospodářství zbyly základy podružního domku s dvojicí jabloní, základy kolny, zbytek náhonu, sklep samotného statku a vzrostlé stromy lemující původní cestu od statku na Prostřední Paště.
Školy
Kousek pod Lettlovým statkem stávala pazderna čp. 112, drobný dřevěný domek určený pro sušení umočeného lnu. V roce 1865 byla v této pazderně otevřena jednotřídní škola. Budova však někdy před rokem 1900 shořela a než se postavila škola nová, učily se děti po různu ve statcích.
Nová budova školy byla postavena v roce 1900 jako čp. 258 (waypoint R8). Šlo o přízemní, podsklepenou stavbu na podezdívce, která byla určena opět pro jedinou třídu. Zdejší učitel Albrech usiloval o vybudování silnice dolů k Otavě i o stavbu nového mostu. V obou případech uspěl. Paní Malá ve své druhé knize vzpomíná, jak se do již opuštěných Paští vrátila se spolužáky a paní učitelkou Vlčkovou a jak z dosud stojící školy odváželi knihy, mapy a další školní pomůcky do školy ve Svojších. Po demolici zbyl ze školy jen sklep a základy.
Smutné pokusy o dosídlení
Původní kaple, Homolka a Franzenhof
Po odsunu či jinak vyhnání Němců v roce 1946 se stát pokusil vylidněné vesnice a osady dosídlit. Zatímco do měst a bohatých vesnic přicházeli lidé rádi, neboť snadno získali byt či dokonce vilku, na odlehlé šumavské vísky se špatnou dopravní dostupností se nikomu nechtělo. Taková místa byla alespoň částečně dosidlována Slováky, Rusíny, Rumuny či Romy, nicméně jen výjimečně se podařilo zajistit obyvatele pro všechny domu.
Podle paní Malé se na Předních Paštích usadili dvě dosídlené rodiny, ale zdejší velmi tvrdý život je nenadechl. Jejich hospodaření bylo spíše likvidací – zatímco v jednom domě bydleli, druhý jim sloužil jako zdroj dřeva na topení a jiného materiálu. Chyběl jim vztah k hospodářství, který měli původní obyvatelé k práci svých předků, často jim také scházely praktické zkušenosti s horským hospodařením. Obě rodiny odešly dříve, než vznikl Vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda a Přední Paště byly demolovány.
Kaple Panny Marie
Zdivo kaple; Autor: Čeněk Šebesta a přátelé
Poblíž domu Homolkových, vedle další lípy pamětnice, stávala malá kaple zasvěcená Panně Marii. Zmizela však jako všechny ostatní stavby osady v propadlišti času. Léta po opětovném zpřístupnění Křemelné, při slavnostním setkání v červnu 2011 umístila paní Malá k lípě u cesty miniaturní kapličku s plastikou Panny Marie Pomocné, na paměť zmizelé kapličky i pro připomenutí svého rodného místa.
Průběh výstavby kaple; Autoři: Čeněk Šebesta a přátelé
Když lidé okolo Čeňka Šebesty a Karla Rendla téhož roku dostavěli zdařilou repliku kaple Panny Marie Pomocné u štol, rozhodli se obnovit i tuto kapličku. Podařilo se vypátrat podobu kaple, která měla obdélný půdorys, klasickou sedlovou střechu, vchod zakončený polokruhově a kamenné omítnuté zdivo. Zvolili dobové technologie bez moderních materiálů a jediným rozdílem oproti originálu budou neomítnuté zdi.
Čeněk Šebesta a přátelé, dobrovolníci na obnově kaple
V lednu 2012 prozkoumali původní místo u lípy, v květnu připravili lehký dřevěný model kaple a v srpnu se již podařilo vykopat a vyzdít základy budoucí kaple. Na konci roku se Nadace Via rozhodla podpořit výstavbu dotací 43 tisíci Kč. V následujícím roce 2013 pokračovala stavba od května, kdy proběhlo sbírání kamenů v okolí, postavení podlahy a začala výstavba obvodových zdí.
Kudy ke krabičce
Předními Paštěmi prochází zeleně značená turistická trasa vedoucí od Paštěckého mostu na Stodůlky. Cesty k lípě vedou též od Hadího buku a kaple Panny Marie Pomocné u štol. Ze směru od Stodůlek je cesta skvělá pro kočárek, obdobná je cesta od Dobré Vody přes Paštěckou Paseku. V opačném směru by stoupání z údolí Otavy překonal silnější rodič s terénním kočárkem. Ke keši se však nesmí zajet na kole.
Série na Křemelné
Projděte se s námi po svazích výrazné šumavské hory Křemelné a nalezněte harmonickou krajinu přetvořenou člověkem, přesto mnoho desítek let opuštěnou. Navštivte místa připomínající zlatý poklad v jejích hlubinách, obejměte stromy věkem překlenující staletí, procházejte se rozlehlými lesy, objevujte usedlosti zmizelé v propasti času, zastavte se u nově obnovených kaplí, či se posaďte do trávy se svačinou a užívejte úchvatných vyhlídek. Půvabně osamělá Křemelná na vás čeká, abyste ji mohli důvěrně poznat, dokážete-li respektovat její přírodu a klid. Naše krabičky vám budou spolu se vzpomínkami zdejší rodačky paní Marie Malé průvodcem po cestách, loukách, lesích a také v čase. Najdete-li je všechny včetně čísel, je pro vás připravena krabička navíc jako malá odměna.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)