Nejsou všechna strašidla stejná. Nekterá zjevení jsou ryzí dobráci, jiná straší svým strašlivým zjevem. Pak jsou tu ješte strašidla nanicovatá, neužitecná a v jádru neškodná. Pohríchu však taková havet bývá zlomyslná. Kdykoliv se objeví, znamená to nepríjemnost. Presne takovým strašidlem je i nicemný býk.
Vypadá jako výstavní kus skotu, co nosí na ohánce parádu z rolnicek a kravských zvoncu. Zjevuje se na pastvinách a líbezne cinká. Nic desivého. Jenže tenhle dobytek se rád baví rozhánením pasoucích se stád. Žádný div, že jej pastevci nevidí rádi. Presto sedlákovi Flígrovi spadl kámen ze srdce, když mu zlomyslný dobytcí strašák rozehnal kravky po lese. Ne, hospodár nebyl blázen.
To bylo tak – Flígrovi meli v Nových Hutích jednu peknou chalupu, v maštali šest pekných kravek a doma jednu do krásy dospívající dceru.
Flígrovic Anka byla živá okatá holka. Mela v sobe neco z divoženky. Všichni mládenci, kterí rádi podléhali puvabum Šumavy, se za ní otáceli. Nejvytrvalejší ze všech chasníku byl místní hejsek Lojza. Kroužil kolem slecinky jako hladový kocour, caroval pred ní kvetinami a zaklínal ji lichotkami i dalšími nesmysly, které se dámám ríkají. Ance se frajírkova pozornost zamlouvala , zato pantátovi Flígrovi delala starosti. Mínil, že na romantické hlouposti má holka ješte dost casu.
Aby predešel nejhoršímu, hledel Flígr svou dcerku co nejvíc zamestnat. Posílal ji do ucení a ve zbylém case jí dal na starost pastvu. Jenže Anka byla ciperka, žádná leklá ryba. Vždyt pri pasení krav se dá stihnout tolik dalších vecí! Zvlášt když od chalupy na pastvinu nelze dohlédnout.
I Lojza to dobre vedel. Ráno co ráno to vypadalo stejne - Anka se nesla úvozem jako víla a hnala pred sebou straceny. Za ní se pak hnal kolohnát Lojza.
Když se dobytek pokojne pásl, Anka spokojene naslouchala Lojzovým recem. Rdela se pri tom, slastne mrkala a opájela se tím krásným nepokojem, jenž na ni pricházel. Byla v tom špetka zvírecího. Žádný div, že v tech cvhílích devce ani nepomyslelo na pasoucí se zvírata.
Lojza se odevzdane topil v dívciných ocích, tedy když jeho zrak neponoril kamsi za okraj kvetované košilky. Ani on si tudíž nemohl všimnout statného býka, který se znenadání zjevil na pastvine.
Bylo to neobycejné zvíre. Statnejší byste v horách nenašli. Srst melo belejší než sníh, krok elegantnejší než lipicán a na ocase mu rincela kopa zvonecku. Samozrejme že byl pekne rohatý. I z ocí mu koukala kdejaká certovina. Ledva se rozkoukal, už prohánel kravky po louce.
Pozde si mladí všimli, že se jim stádo rozuteklo. Po stracenách nebylo nikde vidu. Jen ten divný býk se hrde procházel po pastvine a šturmoval zvonkohrou na své ohánce.
Marne Anka s Lojzou sháneli kravky zpet. Když se dívka za soumraku vracela bez krav domu, byla v ní malá dušicka. Táta me pretrhne, bála se.
Flígr topuvodne mel v plánu. Když však vyzvedel, co se stalo, zjihl. Celou dobu si myslel, že se Anka nekde zapomnela s tím mladým nicemou, a on v tom zatím byl zapletený jen nicemný býk. Hlavne že se holce nic nestalo!
A stádo? S pomocí sousedu jej mel v kupe drív, než by spadla z vimperského piva pena. Celý vecer pak chlapi zapíjeli dobytcí strašidlo. Veselili se a jak už to bývá, za chvíli ani nevedeli, proc zacali pít.
Jen Máchal z Kvildy nemohl prízrak vypudit z hlavy. Pekný býk by se mu šiknul. Sám mel jen kravky. Jenže jaké! Ani panstvo takové kusy nemelo. Však zlí jazykové povídali, že Máchal zvírata nakradl na panských pastvinách. Byla to pravda, Máchal byl nejvetší zlodej dobytka, jakého Šumava nosila. Když mohl ukrást panské straceny, proc by neukradl carodejného býka?
Rychle dopil pivo a už se kradl na luka, kde dobytcí fantóm rádil naposledy. Zvíre našel snadno. Byl zrovna úplnek, a tak se býk promenoval trávou, jak se na správný prízrak sluší. Labužnicky ukusoval carodejné kvítí a ani se nevzpouzel, když jej Máchal uvazoval. Potom povolne následoval zlodeje dobytka. Jen cinkání zvonku prozrazovalo, že se zvíretem není vše v porádku.
Konecne se priblížili k stání, v nemž spaly Máchalovy kravky. Strašidlo náhle ožilo, jako by jej polil živou vodou. Zpupne si odfrklo, vzepjalo se na zadní a zlostne zabušilo kopyty. Jeho zvonce pritom rámusily jako bourka, což bohate stacilo k tomu, aby Máchal prehodnotil svuj plán.
Pustil provaz a dal se na útek. Býk si ho nevšímal. Kopyty rozrazil ohradu a jedním skokem byl mezi kravami. Zacalo pravé besnení. Splašené straceny utíkaly do všech stran. Než by se kdo nadál, byla všechna ukradená zvírata tatam.
A ten nicemnej bejk? Rozplynul se jako mlha nad slatí.
|