|
Vítejte na dalším pokračování Alkeho Geo-earth-cache tour, které se ve svém osmdesátím šestém pokračování vrací do Prahy - do místa, které ač se to na první pohled nemusí zdát je jedním z nejpestřejších míst v České republice.
Jen málokteré hlavní město stojí na tak pestrém geologickém podkladě jako Praha. Budují ho z velké části usazeniny tří moří, která v průběhu geologické historie zatopila pražský prostor. Nejstarší horniny, tmavé břidlice a zelenavé droby, vznikly v proterozoiku. Starší kralupsko-zbraslavská jednotka vystupující na sz. města v údolí Vltavy, Šáreckého a Únětického potoka se vyznačuje čočkovitými vložkami odolných silicitů - buližníků, tvořících soutěsku Divoké Šárky i skalnaté vrcholy jako je Ládví. Nejvyšší souvrství této jednotky, zbraslavská skupina, s vysokým podílem kyselých vulkanitů, ryolitů, dacitů a jejich tufů, tvoří skály na Vltavě nad Zbraslaví a v Břežanském dole. Podružně zde vystupují i bazické spility. Mladší štěchovická jednotka budovaná jednotvárným flyšovitým komplexem břidlic a drob s vložkami slepenců se stlačenými valouny tvoří větší území při jv. hranici Prahy a je názorně odkryta v Modřanské rokli.
Nejrozsáhlejší plochu zaujímají v Praze horniny ordoviku, které tvoří podklad městského centra, rozsáhlé plochy na V a pásy na SZ a JV. Převahu mají málo odolné břidlice a prachovce, na něž se váží sníženiny a plošinaté níže položené okrsky. Vltavské údolí se v úseku budovaném těmito horninami kotlinovitě rozšiřuje. V ordoviku vystupují i polohy odolných světlých křemenců, které tvoří dva víceméně paralelní pruhy - starší křemence skalecké na bazi dobrotivského a mladší řevnické na bazi libeňského souvrství. Tvoří vyvýšeniny i skalnaté hřbety jako je Skalka v Košířích nebo vrch Vítkov a právě ten je cílem naší další geologické výpravy.
Geologické poměry
Vrch Vítkov leží na pravém břehu Vltavy mezi Karlínem a Žižkovem v Praze. Jeho protáhlá stavba tvoří výrazný morfologiký prvek pražské krajiny.
Z pohledu regionálně geologického členění je studované území součastí Českého masivu, přesněji jeho severní části označované jako bohemikum. Umístění vrchu Vítkova v rámci bohemika je v jihozápadní části barrandienu v oblasti pražské synformy.
Území barrandienu lze rozdělit na tři základní stratigraficko-tektonická patra. Spodní, svrchoproterozické až kambrické patro, svrchní patro tvořené sledy ordoviku až devonu a nejvyšší patro pokryvných útvarů.
Proterozoikum je tvořeno nemetamorfovanými nebo pouze slabě metamorfovanými horninami kralupsko-zbraslavské a štěchovické skupiny. Sedimenty kambrického stáří jsou zachovány v příbramsko-jinecké pánvi a skryjsko-týřovickém kambriu. Na proterozoické podloží nasedají vždy diskordantně.
Vrstvy ordoviku až devonu vystupují v protáhlé mísovitvé depresi SV–JZ směru označované jako pražská synforma. Ve spodní, periferní části pražské synformy převažují ordovické sedimenty, pro které je typická menší tektonická deformace. Jádro synformy, které tvoří její svrchní čast je tvořeno svrchně ordovickými až devonskými sedimenty.
Oproti periferii synformy jsou sedimenty jádra silně provrásněny a postiženy násunovou tektonikou. Ordovické vrstvy se vyvinuly se ve dvou faciích, jílovité a písčité. Břidličnatý vývoj sedimentů spodního silur byl doprovázen vuklanickou čiností.
Karbonátový vývoj svrchního silur pokračoval bez přerušení do středního devonu, kdy byla sedimentace ukončena.
|
|
Hřbet vrchu Vítkova je tvořen převážně ordovickými skaleckými křemenci dobrotivského
souvrství. Skalecké křemence jsou v podloží tektonicky omezeny šáreckým souvrství a v nadloží souvrstvím dobrotivských břidlic. Tektonické porušení hornin je podmíněno blízkostí pražského zlomu ve směru SV–JZ.
Šárecké souvrství je tvořeno černošedými jílovitými břidlicemi s příměsí prachovců a
fylosilikátů.Vrstvenatost břidlic je tence lavicovitá. Typické jsou černé křemenné konkrece.
V rámci dobrotivského souvrství je zastoupeno polohami skaleckých křemenců, které se střídají polohami prachovců. Křemence tvoří vrstvy béžově šedých jemnozrnných, mírně slídantých pískovců až šedých výrazně prachovitých pískovců. Vrstevnatost křemenců je lavicovitá. Pukliny jsou pravidelné, orientováné kolmo na vrstevnatost. Prachovcová facie dobrotivského souvrství je zastoupena jemně slídnatými laminovanými břidlicemi.
|
|
 |
|
Těžba a odkryvy
V průběhu minulých staletích probíhala v oblasti Vítkova těžba skalecké křemence - viz. WP lom. Pokud jste pravidelnými návštěvníky série AGT - s touto horninou jste se již mohli setkat na AGT 05: Plešivecký viklan.
Skalecký křemenec je metamorfovaná hornina regionálního vzniku vyznačující se jemnou až středně hrubou zrnitostí. Na první pohled je možné si kvarcit splést s mramorem. Patří mezi zralé sedimenty, velikost jejich velmi dobře opracovaných zrn se pohybuje od 2 do 0,05 mm. Obsahují až 95 % křemenných zrn. Barva je světlá od bílé a šedivé po nažloutlou až načervenalou. Struktura bývá zubovitá až mozaikovitá. Tmel bývá křemitý. Díky svému složení je křemenec nebo také označován jako kvarcit odolná hornina.
Na výchozích souřadnicích se setkávám ještě z druhou horninou a tou je prachovec.
Prachovec je sedimentární hornina, zpevněný ekvivalent prachu, přičemž částice velikosti prachu se na složení horniny podílejí minimálně dvěma třetinami.
V opačném případě se takové horniny nazývají kalovce (2/3 až 1/3 prachových částic), nebo jílovce (méně než 1/3 prachových částic z celého objemu horniny). Vyskytují se ve všech sedimentárních oblastech (od vysokohorských jezer až po mořské příkopy), v různých klimatických podmínkách (od polárních oblastí po džungle) a ve všech geologických obdobích (od archaika až po současnost). Metamorfózou prachovců vznikají břidlice, s pokračujícím stupněm přeměny se tvoří fylity.
Důležitým identifikačním znakem prachových hornin je jejich barva, která závisí hlavně na oxidačním stupni železa. Červená až fialová barva indikuje výskyt železitých (Fe3+) kationtů, zelené odstíny naopak železnaté (Fe2+) kationty. Všeobecně se výskyt železitých kationtů váže na kontinentální (terestrická) prostředí, železnaté kationty se vyskytují v mořských prostředích.
Nejčastěji je textura prachovců vrstevnatá, ale vyskytují se i masívní textury (hlavně při sedimentaci z hustých proudů). V jemnozrnných sedimentech se často vyskytují konkrece (kalcitové, sideritové, pyritové, křemité a fosfátové), ty vznikají buď těsně po uložení, nebo později, při litifikaci.
|
|
|
|
Otázky a úkoly:
Pro uznání svého logu splňte následující úkoly a správně a vlastními slovy odpovězte na následující otázky:
1) V kterém období byl vrch Vítkov formován.
2) Na výchozích souřadnicích se nachází dvě horniny. Které to jsou a popište jejich barvu a strukturu.
3) Vysvětlete vlastními slovy, co způsobil naklonění vrstev a změřte, jaký je to sklon.
4) Ve vrstvě světlejší horniny můžete pozorovat zlom - viz. obrázek. Vysvětlete, co tento zlom způsobilo. Nápovědou Vám může být, že další vrstva už zlom neobsahuje.
|
|
Zdroje:
Hlavní zdroj:
Bakalářská práce Geologická charakteristika vrchu Vítkova v Praze
Autor: Klára Lakotoví, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Ústav geologických věd
Web: Wikipedie
Web: Geology.cz
Publikace: Geologické rozhledy
Publikace: Geologické zajímavosti České republiky
Publikace: Geology Academy
Jiné: Geologická mapa ČR AVČR rok vydání 2015
|