24. června 1945 přišel do Teplic se svými vojáky štábní kapitán Václav Svoboda, aby tu zajistil bezpečnost. Nejdříve hledal bydlení. Vybral si vilu, jejího majitele vojáci zatkli a vzápětí zastřelili "na útěku", manželku vyhostili do vnitrozemí. V transportu "nacistů", který kapitán Svoboda připravil spolu s předsedou místní správní komise Miroslavem Rýdlem, byli především staří lidé a ženy s malými dětmi. Proč je odsunovali tak narychlo a dávno před tím, než bylo o skutečném odsunu rozhodnuto? Noví lidé potřebovali někde bydlet, zajímal je majetek a původních obyvatel se potřebovali zbavit. Proto byli v transportu například tchán a tchyně zastřeleného majitele vily. Prostě překáželi.
Vojáci se rozhodli vyhnat Němce do Polska. Ale na hranicích je polská hlídka vrátila. Poláci sami připravovali odsun. Ještě v noci se na rozkaz Svobody a Rýdla vydal transport na hranice znova. V lese na Bukové hoře vojáci jednadvacet lidí postříleli, včetně čtyř dětí, a zahrabali je do tří hromadných hrobů. Nadřízeným Svoboda ve snaze zločin utajit napsal, že Poláci odsunuté Němce nevrátili. Ale to nebylo jeho jediné provinění, terorizoval místní natolik, že o měsíc později byl ze své funkce odvolán.
Jak to, že opakovaně docházelo k takové zvůli a vraždám? Logická a častá odpověď zní, že to byla jen reakce na to, co dělali během války Němci. Jejich jednotky například 9. května 1945 postřílely při ústupových operacích nedaleko Náchoda několik Čechů, a když se o tom lidé dozvěděli, zatčeným důstojníkům se pomstili.
Spolu s ruskou armádou jich popravili šedesát sedm. Odplata sice tvrdá, ale v dobovém kontextu pochopitelná.
Jenže historie podobné té teplické jsou jiného druhu. Tady nešlo o odplatu, ale o osobní teror lidí, kteří vycítili, že konec války jim umožňuje nahrabat si bez rizika, a ještě si vyspravit reputaci. Ostatně o Svobodovi a Rýdlovi se dnes mluví jako o pravděpodobných spolupracovnících gestapa. A hovoříme-li tu o "vojácích", je třeba dodat, že tehdejší váleční veteráni východní i západní fronty byli tou dobou ještě u svých jednotek.
O dva roky později byly oběti exhumovány a neveřejně pohřbeny v obci Vysoká Srbská. Vyšetřování případu ukončil komunistický převrat v únoru 1948, takže viníci nebyli nikdy potrestáni a oběti nebyly rehabilitovány.
Přímo na místě tragédie se nachází stéla v podobě kříže a květiny, od níž vede lesem třiadvacet kamenů ke dvěma obeliskům s otvorem ve tvaru těla. Z výtvarného hlediska jde částečně o land-art, kde artefakty přirozeně souzní s krajinou. Jenže! Na pomníku se záhy objevily hákové kříže ... Ve stejnou dobu, kdy byl odhalen, nedaleko vyrostl z inciativy Spolku vojenské historie T-S 20 Pláň jiný pomníček s českým i německým nápisem: "Všem, na které se při smíření zapomnělo." Bludný kruh nepochopení? Možná jenom důkaz o neschopnosti vést dialog s minulostí ... Jak typické pro osud pomníků v Česku.
"Trucpomníček" Spolku vojenské historie T-S 20 Pláň již na místě nestojí. O poslední, alespoň mediálně známý, útok se postaral, snad pomatený důchodce známý kladením bomb v pražské nemocnici, uložením nějakého pekelného stroje.
Zdroje ze kterých jsem čerpal: