The cache is located near a viewpoint on the Konicek hill. You can access the site by a tourist trail, either from the village of Pribyslav or from the restaurant Bartonova Utulna in the valley Peklo.
Pohled z Konicku do udoli Metuje / View of Metuje valley from Konicek
Pohled z Konicku na okolni kopce / View of surrounding hills
NA KONICKU
Mezi Nachodem a Novym Mestem vteka reka Metuje do hlubokeho, divokeho udoli, zvaneho Peklo. Vali se korytem plnym balvanu a viru a vysoke strane trci snad az do nebe. Mistum, kde se z leve strany do Metuje vleva Olesenka, vevodi dva strme kopce - Konicek a Valach. Pred mnoha sty lety staval na Valachu hrad, ktery obyvala hrda princezna. Byla pry prekrasna, ale srdce mela z kamene. Na jeji hrad prijizdelo mnoho statecnych a urozenych rytiru, aby se o ni uchazeli, ona vsak kazdeho bez litosti odmitla. Protoze se ale rada bavila, prisla jednou z pouheho rozmaru s dabelskym navrhem. Kdyz se na jedne ze slavnosti, ktere poradala, sjelo nekolik napadniku, rekla jim: "Jsem poctena, pani rytiri, ze usilujete o mou ruku. Nedokazi se vsak rozhodnout, ktereho z vas si vzit za manzela. At je to tedy ten z vas, kdo bude mit nejvice odvahy. Pod mym oknem je hluboka propast, na jejimz dne tece Metuje. Kdo z vas, panove, dokaze se svym konem tu propast preskocit, stane se mym muzem." Vsichni pritomni rytiri meli za sebou nejedno klani, nekteri se zucastnili valecnych vyprav, ale slova princezny v nich vyvolala nedobry pocit. Vzdyt skok pres propast, to byla jista, ale hlavne zbytecna smrt. Kdyz si uvedomili princezninu necitelnost a zvazili, jak kruta dokaze byt, zacali jeden po druhem jeji hrad opoustet. Zustal jen nejmladsi z nich, rytir Jaromir, ktery se rozhodl sve druhy pomstit. Dlouho rozmyslel jak to udelat. Po nekolika dnech predstoupil pred princeznu a rekl: "Jsi krasna, princezno, ale zcela bez citu. Snad si ani neuvedomujes, jak jsi svou vyzvou ranila me pratele i me. Ja tvou vyzvu prijimam, davam tim v sazku svuj zivot abych potrestal tvou hrdost. Zahynu, ale pohana nas vsech bude odcinena." Princezna se zalekla a odpovedela: " Vez, statecny rytiri, ze tvou smrt jsem nechtela. Neskakej pres propast, prosim, zachran se." "Jsem rytir, princezno," rekl Jaromir, " a cti kazdeho rytire je bojovat o cest svou i svych druhu. Bud proto sbohem!" Jen to dorekl, pobidnul kone ostruhami a rozjel se k smrtelnemu skoku. Princezna vykrikla, ale on uz ji neslysel. Zmizel v hlubine propasti a nekde pod Konickem skoncil svuj zivot. Od te doby princezna uz nikdy nemela klid. Jako by ji hnala nejaka neznama sila, nechavala si kazdy vecer osedlat kone a sjizdela z Valachu dolu do udoli, aby pod Konickem hledala sveho ztraceneho napadnika. Nikdy ho vsak nenasla a nikdy uz nepoznala zadneho jineho. Od smrti Jaromira se na jejim hrade neobjevil ani jeden rytir.
Z knizky: Nove Mesto nad Metuji a okoli v povestech a vypravenich od Evy Koudelkove
Prosim logujte tak, aby se vesli 3 logy na jednu stranku, pekne zepredu i ze zadu kazdeho listu, neeeeeee na preskacku.