33 Moravských legend - 24 : O štramberských uších
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O štramberských uších
Nedaleko hory Radhoště stojí městečko Štramberk. Má půvabné náměstí H , uličky z roubených chalup a nad městem zřícenina hradu s válcovou věží, které tu neřeknou jinak než „Trúba". V létě v zimě se v ulicích илле povaluje sladká vůně perníkového těsta. Lahodná pokroutka, kterou tu hospodyně pečou snad v každém stavení нулЬ, má jméno „štramberské uši". O jejím původu vypráví pověst биш o tatarské krutosti a štramberské chytrosti.
Na počátku 13. století sužovaly východní Evropu nájezdy krvežíznivých tatarských kmenů биш. Pod jejich silou padla Rus i knížecí město Kyjev, dobyli Polsko i Slezsko. Jako černý oceán se Tataři valili dál a dál. Na jaře roku 1241 pronikli na Moravu a směřovali ke Štramberku.
Obyvatelé Тугыз se včas doslechli o blížícím se nebezpečí. Ze svých domů pobrali, co mohli, naložili majetek na vozy a opevnili se na blízkém vrchu Kotouči, jehož strmé svahy jim skýtaly alespoň chabou ochranu бep V hloubi duše ale věděli, že je otázkou času, kdy bude jejich útočiště dobyto. Copak by nějaký kopec dokázal zastavit tisíce bojovníků?
A už je vidět tatarské vojsko Э! Jako černý mrak se jezdci rozlévají po krajině, jako smrtonosný vichr нулЬ letí na divokých koních až k samému úpatí Kotouče. Krvavé slunce už se klonilo k západu, a tak velitel přikázal rozbít stany v údolí a s útokem počkat do rána.
Křik v cizím jazyce, barbarské vytí, řičení koní a řvaní ukořistěného dobytka se ozývaly nocí ундүрт, rudě osvětlenou tatarskými ohni. A bylo těch ohňů nespočet jako jisker, až k obzoru.
Když štramberští pozorovali to hrůzné noční divadlo, ztratili poslední naději na svou záchranu. Ubozí padli na kolena, muži, ženy i děti, a prosili nebesa o slitování, ať jim dá Bůh zemřít lehkou smrtí a ne strašným mučením.
Modlili se dlouho, dlouho do noci, až utichl ryk өч a řinkot tatarských zbraní dole pod nimi.
Najednou se nebe zatáhlo, oblohou zasvítil dlouhý klikatý blesk Җиде po něm další. Hromová rána stíhala ránu a z oblak se lily silné proudy vody. Brzy se voda valila všude po polích a stráních, jak ji země nestačila pojmout, potoky opustily svá koryta a proud nabral směr přímo do tatarského tábora. Stany se bořily jeden po druhém, v ležení nastal zmatek a štramberští s otevřenými ústy sledovali to divadlo pod nimi. To se ví, radovali se, že nepřátelům se děje tak velká škoda. A hned je napadlo, jak se s nimi nadobro vypořádat.
Všichni muži na Kotouči popadli, co měli po ruce, motyky a sekyry Җиде, seběhli dolů a nocí spěchali k Ženklavě, kde byl veliký rybník. Dali se do kopání s velkým úsilím, a brzy hráze rybníka povolily a všechna voda se vyvalila na tatarské ležení. V mžiku zalila celé údolí: lidi, koně, stany i kořist bral hučící proud.
Když se rozednilo, štramberští viděli, že z tatarského vojska nezbylo dočista nic. Trosky stanů Тугыз, mrtvoly lidí a koní pokrývaly místo, kde předtím stálo nepřátelské ležení.
Tak obyvatelé Štramberka vlastní chytrostí a s pomocí nebes vyhnali Tatary ze svého kraje. Když bloudili troskami tábora a hledali, co by se jim hodilo, našli také několik pytlů uřezaných lidských uší, které si Tataři vezli pro svého chána дүрт jako důkaz, kolik křesťanů bylo pobito.
Ve Štramberku si pak vítězství nad Tatary připomínali každý rok. A na tu oslavu začali zdejší perníkáři péct sladké „štramberské uši". Protože ta pochoutka lidem zachutnala, pečou je tu dnes po celý rok.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
Finální souřadnice:
Hint pro odlov:
Zelená je tráva, geocaching to je hra a ta větev ohnutá,věc je záludná, tak si každý z nás na ni pozor dej,ve výšce ji pěkně prohledej.
Zelená je tráva, geocaching to je hra a kdo kešky sbírá, jen ten vyhrává, strome na nás si pozor dej, rychlý výlez a jseš ztracenej. RE: Dnes je ta nálada sváteční, pokřik zní vítězný, tisíce srdcí již hoří jít, tou vášní sportovní Hej!
Zelená je tráva, geocaching to je hra a kdo kešky sbírá, jen ten vyhrává, strome na nás si pozor dej, rychlý výlez a jseš ztracenej. RE: Dnes je ta nálada sváteční, pokřik zní vítězný, tisíce srdcí již hoří jít, tou vášní sportovní Hej!
Zelená je tráva, geocaching to je hra a ta větev ohnutá,věc je záludná, jen se s větví kačere nepárej, ostrý nástup, rychlý výšlap a je hej.
Keška až na nás zavolá, kouzelnou sílu má, dnes tak jak zítra i za týden, náš tým je připraven. HEY!
Zelená je tráva, geocaching to je hra a kdo kešky sbírá, jen ten vyhrává, strome na nás si pozor dej, rychlý výlez a jseš ztracenej. RE: Dnes je ta nálada sváteční, pokřik zní vítězný, tisíce srdcí již hoří jít, tou vášní sportovní Hej!
Zelená je tráva, geocaching to je hra a kdo kešky sbírá, jen ten vyhrává, strome na nás si pozor dej, rychlý výlez a jseš ztracenej. RE: Dnes je ta nálada sváteční, pokřik zní vítězný, tisíce srdcí již hoří jít, tou vášní sportovní Hej!