Připravujeme pro Vás sérii 13 keší, které se váží k Erbenově Kytici.
Jednotlivé keše budou vycházet nepravidelně, podle toho, jak je připravíme k publikaci.
Děkujeme reviewerovi Robinovi za pomoc a cenné rady při publikaci celé série.
angieborg & klickon
Nezapomeňte si z každé kešky opsat bonusové číslo, může se Vám na konci putování hodit.
N 49°27.232 E 014°36.570
Karel Jaromír Erben: "Svatební košile"
Hodinu před půlnocí se dívka modlí k Panně Marii. Prosí ji, aby jí jejího milého, který před třemi lety odešel do světa, přivedla zpátky, nebo aby ji připravila o život, neboť nechce bez svého milého být. Najednou kdosi zaťuká na okénko a dívka poznává svého milého. Ten ji vyzve, aby ho následovala, že ji ještě dnes pojme za ženu. Dívce se do temné noci nechce, ale nakonec jde. Její milý jí neustále opakuje, že je čas, kdy vstávají mrtví ze hrobů. Ona říká, že s ním se ničeho nebojí. Mládenec postupně zahodí tři věci, které si dívka vzala s sebou, nejprve modlicí knížky, pak růženec a nakonec její křížek po mamince. Za pasem dívky nachází košile, zahodí je, nechá jen jednu pro sebe a druhou pro dívku. Dostanou se spolu ke hřbitovu s kostelem. Mládenec dívce vysvětlí, že kostel je jeho hrad a kříže jeho sad. Dívce dochází, že její milý je mrtvý, a tak když s ním přeskočí zeď hřbitova, rychle utíká do komory na hřbitově a zaklapne za sebou závoru. V domku leží umrlec a mládenec ho prosí, aby mu tu závoru otevřel. Mrtvý se zdvíhá, ale panna se modlí k Panně Marii, takže si umrlec zase lehá. Napotřetí se panna omlouvá, že zhřešila, když nehodně Pannu Marii prosila. Vysvobodí ji zakokrhání kohouta. Mrtví už nemají nad živými moc. Ráno najdou lidé na hřbitově jeden hrob otevřený a na ostatních hrobech cáry bílých košil a v umrlčí komoře živou pannu.
„Pěkná noc, jasná - v tu dobu
vstávají mrtví ze hrobů,
a nežli zvíš, jsou tobě blíž -
má milá, nic se nebojíš?“
„Což bych se bála? Tys se mnou,
a oko boží nade mnou. -
Pověz, můj milý, řekni přec,
živ-li a zdráv je tvůj otec?
Tvůj otec a tvá milá máť,
a ráda-li mě bude znáť?“
„Moc, má panenko, moc se ptáš,
jen honem pojď - však uhlídáš.
Jen honem pojď - čas nečeká,
a cesta naše daleká.
Co máš, má milá, v pravici?“
„Nesu si knížky modlicí.“
„Zahoď je pryč, to modlení
je těžší nežli kamení!
Zahoď je pryč, ať lehce jdeš,
jestli mi postačiti chceš.“
Čerpáno z webu: cist.cz