Historie

První budova divadla
 

Od počátku 19. století se na nuselské Růžkovské louce konala tradiční jarní slavnost ševcovského cechu, nazvaná podle starého ševcovského nástroje, užívaného k hlazení kůže - Fidlovačka. Růžkovská louka byla postupně obestavěna činžovními domy a v části, která zůstala volná, vznikl v roce 1902 první veřejný městský park, založený podle návrhu Karla Skaláka. Právě tento volný prostor zaujal nadšeného divadelníka, herce a režiséra, Stanislava Langera, který zatoužil po vlastní divadelní scéně. Pokoušel se nejprve některé z divadelních budov pronajmout, ale po několika neúspěšných pokusech se rozhodl pro velmi odvážný krok. Když mu v roce 1920 byl vyplacen podíl po otci, rozhodl se splnit si svůj sen a v roce 1921 dal na vlastní náklady (1 900 000 Kč) na volné stavební parcele v blízkosti proslulého potoka Botiče postavit budovu nuselského divadla. Byla to první divadelní budova, otevřená v samostatném Československu a Stanislav Langer se stal se přirozeně jejím prvním ředitelem. Autory projektu byli architekti J. Dneboský a A. Zima. Stavba byla započata v dubnu 1921 a ukončena o sedm měsíců později. Tehdy vzniklo na zděné podezdívce dřevěné divadlo o kapacitě 800 míst v hledišti, které bylo pokřtěné na Tylovo divadlo.
 

Slavnostní otevření
 

K slavnostnímu otevření došlo ve dnech 5. - 6. listopadu 1921. Stanislav Langer chtěl sice novou scénu otevřít k třetímu výročí vzniku republiky 28. října, ale kolaudační komise nevydala povolení. Otevíralo se tedy až o týden později. K této události byly zvoleny dvě hry J. K. Tyla. První večer se hrálo drama Drahomíra a její synové, a příští den odpoledne známá lokální fraška se zpěvy Fidlovačka.

Tyláček
 

Nové divadelní scéně říkali Pražané láskyplně „Tyláček“. První vlna diváckého zájmu však brzy opadla a různorodá dramaturgie musela slevit ze svých původních záměrů. Aby si divadlo zajistilo větší příliv diváků, musely být na repertoár zařazeny lehčí žánry: operety a frašky, které diváci vyžadovali. Hned za své první krize v roce 1923 se tedy Tylovo divadlo změnilo na převážně operetní scénu. Stanislav Langer v září 1925 odešel a v jeho křesle se postupně vystřídalo několik ředitelů. Během dvacetileté éry divadla se na scéně objevovali tehdejší hvězdy, dodnes populární tváře z tzv. „filmů pro pamětníky“ jako byl například Ferenc Futurista, Jára Kohout, Ljuba Hermannová, Theodor Pištěk nebo Zita Kabátová.

V následujících letech změnilo divadlo svou podobu i označení. Roku 1930 byly některé dřevěné části nahrazeny zděnými a koncem 30. let byla provedena přístavba. Prvních osm měsíců roku 1944 (až do násilného zavření všech divadel německou protektorátní vládou) fungovala nuselská scéna pod hlavičkou Divadlo Pod Vyšehradem.
 

Divadlo Na Fidlovačce
 

V letech 1948 až 1963 tato divadelní scéna existovala pod názvem Divadlo Na Fidlovače. 1. července 1963 se Divadlo Na Fidlovačce spojilo s Hudebním divadlem v Karlíně a přejmenovalo se na Hudební divadlo v Nuslích. Divadlo hrálo velice často i pro mimopražské návštěvníky a diváci se na představení sjížděli ze všech koutů republiky. Na prknech Fidlovačky tehdy diváci mohli vidět Miroslava Horníčka, Miloše Kopeckého, Karla Fialu, Jiřinu Steimerovou, Jiřinu Jiráskovou, Otomara Korbeláře, Ladislava Županiče nebo diváky zbožňovaného Oldřicha Nového. 

Poslední opona padla v roce 1978, říkalo se, že pro naprosto nevyhovující elektroinstalaci, ale v šedesátých letech začala vznikat nejrůznější malá alternativní divadla a komunistická moc neměla přehled o jejich dramaturgických počinech, proto malé, režimem "neuhlídatené" scény nejprve spojovala s velkými divadelními domy, aby je nakonec uzavřela pro veřejnost zcela. Tehdy nikdo netušil, na jak dlouho a zda se Divadlo Na Fidlovačce ještě vůbec někdy otevře. Budova postupně chátrala, hlediště i jeviště se proměnily v trosky, střecha byla děravá - vyrůstaly z ní břízy.
 

Léta porevoluční
 

Po roce 1989 se zvažovalo, co bude se zchátralou budovou dál. Malý zázrak

Po téměř čtvrt století se stalo něco, v co už nikdo ani nedoufal. Když na začátku devadesátých let projížděla kolem ruiny Tyláčku herečka Eliška Balzerová, zrodil se v její hlavě nápad, který vzápětí svěřila svému hereckému kolegovi Tomáši Töpferovi. V roce 1995 společně založili Nadaci Fidlovačka, s jediným cílem- obnovit divadelní budovu a vrátit ji původnímu účelu. Díky třem benefičním večerům, kdy ještě v troskách divadla vystoupily přední české osobnosti uměleckého světa bez nároku na honorář, se podařil vyvolat zájem o chátrající budovu u širší veřejnosti. Představení vysílala Česká televize a v přímém přenosu mohli diváci během vysílání posílat peníze na obnovu budovy, což se také ve velkém dělo.
 

Vzkříšení Divadla Na Fidlovačce
 

Téměř celonárodní sbírkou i dary ze světa (přispěl i nejslavnější švec Tomáš Baťa), a s přispěním Městské části Prahy 4 se povedlo shromáždit potřebné finanční prostředky a s pomocí tehdejšího vedení Městské části Prahy 4, mnoha anonymních i neanonymních dárců se podařilo zcela zdevastovanou budovu probudit k životu, a nově zrekonstruované Divadlo Na Fidlovačce otevřít Tylovou a Škroupovou Fidlovačkou. Divadlo Na Fidlovačce se znovu otevřelo pro veřejnost 28. října 1998 – tedy po dvacetileté odmlce. Před slavnostním představením Tylovy a Škroupovy „Fidlovačky“ požádal Tomáš Töpfer o symbolické přestřižení pásky muže, který divadlu věnoval svůj celoměsíční invalidní důchod. Výjimečnost tohoto počinu byla v tom, že pan Bursík nemohl vidět na nuselské scéně jediné představení, protože byl nevidomý.

Autorem mimořádně zdařilé rekonstrukce byl zkušený scénograf doc. Miroslav Melena. Původní dřevěná aréna byla citlivě zrekonstruována a nově bylo koncipováno i hlediště, foyer a přiléhající prostory. Pro ty, kteří důvěrně znali původní stav budovy, je současná podoba rekonstrukce opravdovým zjevením. Hlediště s kapacitou 480 míst má neopakovatelnou atmosféru, protože si i po rekonstrukci uchovalo ráz staropražské dřevěné divadelní arény. Tomáš Töpfer byl od znovuotevření Fidlovačky po celou dobu ředitelem divadla. V roce 2012 se rozhodl divadlo opustit a přejít na ředitelský post Divadla na Vinohradech. Vedení divadla se ujala Eliška Balzerová, která vedla divadlo po čtyři roky. V říjnu roku 2015 se grantová kulturní komise Magistrátu hl. města Prahy rozhodla Divadlo Na Fidlovačce finančně nepodpořit, což bylo jasné vyřčení ortelu nad jeho budoucností.
 

Nová naděje pro Divadlo Na Fidlovačce
 

Na konci roku 2015, kdy vše nasvědčovalo tomu, že divadlo bude muset své brány již potřetí za svoji 95 letou existenci divákům uzavřít, oslovili tehdejší ředitelku dva podnikatelé - ing. Jan Koťátko a Jan Beneš s nabídkou divadlo finančně podpořit a udržet jeho soubor na nuselské scéně. 

V roce 2018 Jan Beneš z divadla odchází a jako výkonný ředitel ing. Josef Jaroš, který spolu s ing. Janem Koťátkem v současné době divadlo vede

Celý text je z oficiálních stránek Divadla Na Fidlovačce (https://www.fidlovacka.cz/info/historie). 

Jak na keš

Tentokrát jsme si pro vás připravili tradičku, která může být pro někoho jednoduchá, ale jiného dokáže i potrápit. Prosíme, zkuste na sebe zbytečně nepoutat pozornost okolí. Mělo by stačit přečíst si hint, zapřemýšlet a zkusit hledat očima. Přejeme hodně štěstí! Do logu potom můžete také uvést hry, na kterých jste v divadle byli.

* 16.5.2023 - Upraven hint i odstavec Jak na keš. Přídána půlhvězda na obtížnosti.

*23.4.2024 - Lehce změněno provedení a doplněn hint - krabka se teď nevyndává, ale pouze LB