| |
Google Translate:   |
„Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.“ Karel Čapek
Materiál vznikl na základě spolupráce a bádání Wolfganga Lilla (technika-historika, nadšence rozhlasového vysílání a historie, zaniklých vysílačů v Čechách a sběratele přijímačů) a Ericha Nauše (1936-2022) pamětníka a zaměstnance Městského úřadu v Teplicích.
===========================
Je 8. května 1945. V Lázních Teplice-Šanov si mohou všichni oddechnout – konečně mír!
Málo kdo ví, že na Staré teplické radnici zůstala neporušené vysílací zařízení, které bylo v průběhu května 1945 připraveno k vysílání v celkem 2 místnostech – na obrázku vyznačená tři okna v podkroví patřila redakci Krušnohorského rozhlasu.
|
Těsně po válce tisk bojoval s nedostatkem papíru, proto převahu na poli rychlé distribuce informací získává rozhlas. Využít se tehdy mohlo i celkem vysokého počtu přijímačů (rádií) v samotných domácnostech. Hned v polovině května 1945 započalo rozhlasové vysílání.
Připravovaly se především samotné informace, kterých pak bylo využito pro první oficiální poválečné vysílání – to proběhlo 1. června 1945.
Do všech domácností tak mohly na střední vlně 292,6 m proudit alespoň ty nejnutnější informace v podobě zpravodajských relací.
|
 |
Prvním známým hlasatelem byl pan Karel Synek (vlevo). Další z hlasatelů byl Miloš Podlipný. Později přibyli další.
Foto: archiv města Teplice
V archivu je pouze jedna fotografie vysílacího zařízení ze srpna 1945, ale není na ní vidět, kde je umístěn koncový stupeň 1 kW.
Technikem vysílače o vkonu 1 kW byl Bedřich Linhardt * (více o něm na konci článku). Tento vysílač byl umístěn na dvoře staré radnice, odkud byla na střechu budovy natažena anténa s dlouhým vedením.Pochopitelně dnes již neexistuje.
===========================
V letech 1946-47 vysílání a relace probíhalo na mnohem vyšší úrovni. V tu dobu stanice měla studia nejen na staré radnici v Teplicích-Šanově, ale i v Mostě a Chomutově. Bylo také vytvořeno nové logo.
Díky podpoře regionálních správních orgánů se stanice a její program rychle rozvíjely. Ředitelkou stanice byla jmenována paní Arna Dvořáková (na fotografii níže) s redaktorem Milošem Podlipným.
„V roce 1946 zahájil Krušnohorský rozhlas vysílání písniček na přání, přímé přenosy lázeňských koncertů a koncertů závodních hudeb, reportáže ze závodů, přenosy veřejných akcí, vystoupení herců Krušnohorského divadla. Ve vysílání měly stálé místo kulturní rubrika, přehled světového tisku, ženská hlídka, "Služba regionu" (obdoba pražských relací F.K.Zemana). Často byly zařazovány přednášky nejrůznějších oborů, jejichž témata přesahovala regionální rozměr, i relace pro děti a mládež. Stálý pořad měli odboráři, pravidelně byly zastoupeny zájmové organizace. Denně se vysílalo zpravodajství pro slovenské osídlence pohraničí. Dostatečný prostor ve vysílání dostávaly i umění a kultura, které navíc měly i pravidelnou rubriku Kulturním okénkem kraj, vedenou Lubošem Poživilem. V hudebních pořadech zněla hudba populární, lidová i vážná, vysílala se dokonce i hudební publicistika. Studio mělo i vlastní 36člený orchestr. V programové skladbě nechyběly besedy s posluchači či kvízy. V pásmech a kabaretech účinkovali herci teplického divadla (František Hanus, Nina Popelíková, Ota sklenička, Karel Roden a další) bez nároku na honorář. Program dokázal využít i návštěvy slavných návštěvníků lázní – například Marty Krásové, Eduarda Kohouta, Františka Filipovského či Oldřicha Nového.“
Existují dva programové bloky:
10.59 - hodin po znělce začíná polední program,
dvě minuty jsou vyhrazeny „aktuálním událostem“,
následují čtyři hudební skladby hrané z gramofonových desek
11.15 - zprávy ze světa,
následuje patnáctiminutový pořad pro ženy a opět hudba, zprávy z Prahy a dopolední program končí ve 13.00.
17.29 se opět vysílá znělka a začíná večerní program. Večer začíná živou hudbou.
18.00 do 19.00 hodin jsou vysílány různé informační reportáže z regionu.
19.00 - se vysílají zprávy z Prahy.
19.15 - pokračuje program z mosteckého studia.
19.30 - je vysílán cizojazyčný pořad ve slovenštině.
20.00 - vysílá stanice reportáže z regionu a následuje klasická hudba, k níž hrají hudebníci z Krušnohorského rádia.
S posluchači se stanice loučí časovým signálem ve 21.00 hodin.
V neděli je program rozšířen o přímé přenosy z obou teplických kostelů, Krušnohorského divadla a fotbalového hřiště. Vysílání probíhá klasickou telefonní linkou!
Fotbalový tým „FK Teplice“, který byl v té době velmi populární a hrál ve vyšší lize, doprovázel reportér z Krušnohorského rozhlasu a přenosy se uskutečňovaly také telefonicky z míst konání zápasů.
===========================
Na Bahnhofstraße (dnes Masarykova) bylo nahrávací studio. Aby bylo možné nahrávat a opakovat důležitá vysílání, pořizovaly se zde záznamy pro stanici.
Novinářské průkazy byly tehdy důležité.
V Krušnohorském rozhlase byla zavedena novinka pro Československo: Posluchači si mohli objednat hudební přání, museli jen zaplatit 50 korun za skladbu. Propagace rozhlasu je vidět i ve výloze obchodu v centru Teplic. Na dobové fotografii jsou prezentovány místní výrobky – vše je spojeno s reklamou na rozhlasové vysílání.
Konec vysílání - přechod na rozhlas po drátě.
Vysílač byl 2krát vypnut na podnět z Prahy, ale protesty obyvatel Teplic přimělo vysílání opět zprovoznit. V roce 1948 však padlo definitivní rozhodnutí, vysílač v Teplicích byl na seznamu regionálních vysílačů na zrušení, které znamenalo konec pro v té době už velmi populární stanici. V nedalekém Ústí nad Labem vzniká Severočeský rozhlas jako regionální program Československého rozhlasu s působností pro severní Čechy, kam se přesunula vysílací technika (1kW vysílač), která danou oblast dobře pokryla. Techniku později v Ústí nad Labem nahradily moderní vysílače Tesla.
Foto: z knížky Od mikrofonu k posluchačům (str. 557 - více na konci článku)
Ve vysílání pro své posluchače Teplice pokračovaly tzv. rozhlasem po drátě až do konce 60.let. Později byly na veřejných místech a v ulicích instalovány reproduktory, aby obyvatelé mohli neustále sledovat úspěchy komunistické strany (KSČ) pod vedením Klementa Gottwalda, která byla tehdy u moci.
Na fotografii Stalinovo náměstí (dříve Zentrale Marktplatz, dnes nám. Svobody) je vidět pro tehdejší dobu typický systém reproduktorů s tlakovou komorou.
Takto končí příběh Krušnohorského rozhlasu v Lázních Teplice-Šanov.
Epilog:
O půlstoletí později vzniká stejnojmenné rádio Radio Erzgebirge na německé straně Krušných hor. Vysílač není provozován společností Media-Broadcast, ale je čistě soukromým vysílačem. Zpravodajství je koncipováno stejně, jako tomu bylo v Krušnohorském rozhlase.
===========================
Lidé z Krušnohorského rádia:
| Karel Synek |
hlasatel |
| Miloš Podlipný |
hlasatel |
| Marcel Starý |
ředitel (do 15.října 1947) |
| JUDr. Arna Dvořáková |
hlasatelka, ředitelka stanice (od 15.října 1947) |
| Josef Jan Šindelář |
dramaturg |
| Ilja Bart |
vedoucí studia Most (básník, překladatel) |
| Eva Mráčková |
hlasatelka, studio Most |
| V.Fišer |
technik |
| Klika |
osvětový insp., studio Chomutov |
| Věra Budínová |
hlasatelka |
| Marie Hájková |
hlasatelka |
| Miroslav Sígl |
(1926-2012) sestavoval a vysílal půlhodinky v Krušnohorském rozhlase, |
| Jiří Svejkovský |
(1925-2018) vysílal jednou týdně živě z Teplic později z rozhlasového studia v Mostě |
| Dr. Dvořáková |
Žena zvedá svůj hlas proti goebbelsovštině. In: Věstník 9/20 (1947), Národní hrdinové - židovské oběti str.297 |
| Miloslav Holman |
český fotbalista, sportovní redaktor a reportér. Po druhé světové válce pracoval jako konstruktér ve strojírenských závodech v Teplicích a spolupracoval s Krušnohorským rozhlasem. Poté byl redaktorem v Mladé frontě a k 16. lednu 1950 nastoupil do Československého rozhlasu. |
| |
|
| Bedřich Linhardt '* |
šéftechnik, specialista na elektroniku kapitán wehrmachtu Heinrich Linhardt, který přijel do Teplitz z Hamburgu po záboru Sudet, měl to štěstí a jako „nepostradatelný“ říšskoněmecký odborník nesměl opustit naši zemi. Je známo, že nejprve sestavoval vysílací zařízení pro plánované rozhlasové vysílání v Teplicích a později přešel do Severočeského rozhlasu v Ústí n. L., kde pracoval jako technik až do roku 1953 (v knize Od mikrofonu k posluchačům, Praha 1983 str. 557 je uveden jako technik pod jménem Bedřich Linhardt). |
a další..
===========================
Odkazy a zdroje :
Webové stránky Wolfganga Lilla: https://www.radiomuseum.org/forum/krusnohorsk_rozhlas_teplice_sanov_radio_erzgebirge.html
Rozhovor s Erichem Naušem a Wolfgangem Lillem ve stejnojmenném rádiu Radio Erzgebirge Oberwiesenthal Regionale Rundfunk.
https://radioerzgebirge-online.de/audiothek (Radiogeschichte 1-5)
Znělka Krušnohorského rádia : https://www.radiomuseum.org/audio/pausenzeichen/cz_radioerzgebirge.mp3
Český rozhlas - rozhlasová historie: https://temata.rozhlas.cz/krusnohorsky-rozhlas-7984755
|