Žehuňská obora (dříve také Chlumecká obora) se nachází na pomezí Královéhradeckého a Středočeského kraje při silnici č. 11 mezi Lovčicemi a Dlouhopolskem. Byla založena v roce 1562 královským místodržícím Ferdinandem II. Tyrolským a určena byla původně pro chov klisen a hříbat, přemístěných sem ze Sadské. V roce 1611 zde zavedl Václav Kinský chov jelení a dančí zvěře, ale v období třicetileté války obora zpustla. Obnovit ji nechal až v roce 1719 Václav Norbert Oktavián Kinský, který ji nechal znovu oplotit a znovu zavedl chov zvěř (vysoké a černé).
Za Františka Ferdinanda II. Kinského se v oboře také chovali bílí jeleni (dovezeni zřejmě v roce 1780 z Persie). Ovšem Josef Leopold Kinský stádo v roce 1830 věnoval Matyášovi Thun-Hohenštejnovi do obory v Žehušicích, kde se udržel chov bílé jelení zvěře jako jediný na světě dodnes.
Koncem 18. století byl do obory přemístěn chov koní, tzv. chlumeckého plaváka, z hřebčína u zámku Karlova koruna v Chlumci nad Cidlinou. Zde se však vymkl kontrole, neboť koně pobíhali volně mezi divokou zvěří, byli polodivocí a rozmnožovali se bez kontroly a výběru. Po roce 1832 byl zaveden chovatelský řád a v oboře zůstávala pouze hříbata od jednoho do tří let. Koncem 19. a na začátku 20. století pak došlo k obnově chovu dančí a jelení zvěře. V roce 1935 založil v oboře Zdenko Radslav Kinský pozorovací stanici ptactva a podnikl první kroky k vyhlášení oblasti za chráněné území. Toto úsilí ovšem přerušila II. světová válka, kdy byla obora rodu Kinských zabavena nacisty. Po válce se znovu na krátko ujímá správy majetku, ale v roce byl majetek včetně obory zabaven 1948 komunistickým režimem. Oboru spravoval podnik Státní lesy a bylo zde zřízeno odborné lesnické učiliště, které svou činnost ukončilo až v roce 1998. Veškerý majetek včetně obory byl rodu Kinských dal Borgo vrácen v rámci restitucí v roce 1993.
Hlavní vstup do obory je koncipován od východu ve směru z Chlumce nad Cidlinou tzv. Bludskou bránou z roku 1774, kterou tvoří dvojice vodorovně přepásaných kamenných pylonů se středním rizalitem, nad nímž se segmentově vzdouvá průběžná korunní římsa. Završení pylonů zdobí rozdělený alianční znak Františka Ferdinanda II. (nad ním je socha ležícího jelena) a jeho choti Kristýny (s plastikou ležící laně). Za autora brány je uvažován Jan Blažej Santini – Aichl, ale jelikož by se jednalo o značně pozdní realizaci (pro Kinské pracoval ve 20. letech 18. století v Chlumci nad Cidlinou), tak jeho autorství není příliš pravděpodobné. Od Bludské brány vede dlouhá přímá alej na centrální planinu obory s nepravidelným obvodem, na kterou směřují cesty ze všech světových stran. Uprostřed planiny stála dřevěná osmiboká stavba a po jejím obvodu lovčí dům a další objekty Západním směrem z planiny vybíhá cesta k (tehdy císařské) silnici Chlumec nad Cidlinou – Poděbrady, přepažená na hranici obory Kněžičskou bránou, u které stával strážní domek. Bránu tvoří dva zděné omítnuté pylony s alegorickými plastikami – vlevo římský voják v přilbě, s kuší, trubkou a psem a rukama zkříženýma na prsou a vpravo socha jelena.
Žehuňská obora se rozkládá na výrazné vyvýšenině, která sice od severu stoupá zcela nepatrně, na jihu však prudce klesá do průlomu Cidliny, který vyplňuje Žehuňský rybník. Představuje významnou umělecko-historickou lokalitu barokní obory, která však leží poněkud stranou zájmu veřejnosti laické i odborné. V současné době zde probíhá chov dančí a mufloní zvěře. Dále zde funguje broková střelnice, možnost ubytování nebo pořádání různých akcí. Vstup do obory je v některých částech roku omezen.
V letech 1999-2006 existovala Národní přírodní rezervace Žehuňský rybník a Žehuňská obora, která vznikla sloučením samostatných NPR stejných názvů. Po 7 letech byla opět rozdělena na tyto dvě části. Původní rozloha NPR byla 1422 ha. Obora je významnou ornitologickou, entomologickou i botanickou lokalitou s výskytem mnoha chráněných druhů. Jedním z nejvýraznějších hmyzích druhů vyskytujících se zde je bezpochyby roháč obecný, jehož populaci obora hostí. Ve vhodnou dobu za teplých podvečerů se dají poletující roháči zastihnout i v aleji vedoucí z Lovčic k oboře a okolních dubových lesích.
Co se týče kešky samotné, tak ta se nachází nedaleko vstupní brány a pro její odlov není nutné vstupovat do obory. Keš je ukrytá v maskovacím pytlíku, ve kterém je malá lock&lock krabička s logbookem a pár drobnostmi na výměnu. V pytlíku je také propiska. Keši je věnováno i tématické CWG a navíc pro první tři lovce jsou zde připravena limitovaná CWG jako dárek ;o)