Na území Prahy najdeme na počátku 20. století několik malých plynáren, které se v dříve řídce obydlených oblastech nově ocitají v oblastech hustě obestavěnými obytnými domy. Již v době před první světovou válkou se ozývaly hlasy na stavbu nové velké obecní plynárny mimo současnou zástavbu. K tomuto účelu Praha vykoupila obrovské pozemky v Michli. Přípravy na stavbu však byly pozastaveny první světovou válkou. Po válce se začínal zvyšovat zájem o plyn, a přípravy na stavbu nové plynárny se opět rozeběhly. Dne 21.1.1925 byla podepsána smlouva na stavbu jediné centrální plynárny v Praze, a o dva roky později byla do chodu uvedena první část michelské plynárny. Plynárna se postupně rozšiřovala, zvyšovala kapacitu plynojemů, a do začátku druhé světové války disponovala špičkovým technickým vybavením.
Po 2. světové válce na základě znárodnění byla plynárna převedena do rukou státu. Vzhledem ke zvyšujícímu využití plynu nejen v domácnostech, ale i v průmyslu, došlo i v tomto období k rozšiřování výroby a dalším modernizacím, což vedlo ke konečné kapacitě plynárny až na 100 milionů m3 (pro porovnání: výrobní kapacita po otevření plynárny v roce 1927 byla 30 milionů m3 plynu za rok). Mezi modernizace z tohoto období stojí za zmínku vybudování generátorovny se 6 dvojplynovými generátory na výrobu plynu z hnědého uhlí, která byla časem přestavěna na štěpící stanici pro katalytické štěpení zemního plynu.
V roce 1961 došlo k požáru michelského plynojemu, z čehož vzniklo rozhodnutí o vytvoření nového výrobního zdroje plynu pro Prahu mimo prostory michelské plynárny. Nová plynárna byla postavena v Horních Měcholupech v roce 1975, v témže roce tedy došlo k ukončení provozu michelské plynárny. Michelský areál zůstal sídlem řady společností, například zde sídlilo ředitelství Středočeských plynáren, Plynoprojektu Praha a další. Od druhé poloviny 70. let dochází k postupné demontáži a demolici některých plynárenských objektů.
V současné době je areál michelské plynárny sídlem Pražské plynárenské a.s.
Plynárenské muzeum
Historicky první muzeum plynárenství bylo v České republice otevřeno v roce 1999 v areálu Pražské plynárenské. Muzeum své návštěvníky seznamuje s historií a vývojem světového a českého plynárenství od počátků po současnost. Mezi zajímavosti muzea jednoznačně patří pozůstatky plynojemu první plynárny v Karlíně roku 1837, oválný plynovod z Karlova mostu z roku 1878 či unikátní sbírka plynoměrů od roku 1873 po nejnovější. Nesmíme opomenout ani zrekonstruovaný model michelské plynárny, který ukazuje dobový stav v roce 1937 v měřítku 1:100 a rozměry 9 metrů na délku a 4 metry na šířku.
O keši:
Moje první pražská keška navazuje na dlouho archivovanou tradičku GC1K3K8. Jedná se o tematickou keš velikosti other, při hledání není nutné cokoli rozebírat, stačí se dobře podívat. Odlov doporučuji ve večerních hodinách či o víkendech, přes den tu bývá rušno. Vzhledem k nedávno prořezanému okolí keše by neměl být problém s dosáhnutím.
Poděkování:
Ráda bych poděkovala Vymitacovi za pomoc s realizací a provedený betatest.
Děkuji taktéž Rico Reviewerovi za komunikaci a publikaci.
Zdroje:
Novák, R., Zelenka, K. (2003): Kronika pražského plynárenství. Gallery, Praha, 232 s.
https://www.ppas.cz/o-nas/plynarenske-muzeum
https://sonicity.cz/cs/flame-gasworks-michle