Jediná potěcha moje jest Boďanský, a welmi jsem tomu rád, že jsem o něm měl z Prahy jenom prostřední mínění, a že jsem tedy našel wíce, než jsem očekáwal.
Osip Maximovič Boďanský (Iосифъ, Josif) se narodil v rodině venkovského kněze ve Varvě v Lokvitském újezdě v Poltavské provincii. Byl ruským a ukrajinským vědcem: filologem, historikem a archeologem. Byl jeden z prvních slavistů v Rusku. Byl spisovatel, překladatel, editor, vydavatel staroslovanských literárních a historických památek, folklorista a básník-romantik.
Studoval v Pereslavli duchovní seminář, tam se naučil současné jazyky, staroslověnštinu a srbštinu. Pod vlivem Vuka Karadžiče začal sbírat ukrajinské písně. Studoval na Imperátorské moskevské univerzitě katedru verbálních věd Filozofické fakulty. Zde se setkal s Gogolem, se kterým se přátelil až do jeho smrti. Psal básně v ukrajinštině.
Od roku1831 začíná publikovat odborné filologické práce. Tehdy vydal i zajímavou zmínku o sborníku Janka Kollára Národnie spievanky (Народные спеванки, или Песни словаков в Угрии).
V roce 1835 vydal Boďanský Malorusské verše a ve vlastní poetickém překladu přebásněné Naše ukrajinské pohádky (Наськы украинськы казкы). Dále se pak již jen věnuje odborné vědecké práci.
1837 Obhajuje disertační práci O národní poezii slovanských národů (О народной поэзии славянских племён). Byla přeložena i do češtiny. Roky 1837-1842 tráví na slovanských územích v Prusku, Rakousku a Itálii, kde sbírá materiál ke své profesorské práci a seznamuje se s kulturou Slovanů. Navazuje osobní kontakty s moderními postavami slovanské vědy a kultury (Václav Hanka, Vuk Karadžić, Jerney Kopitar, Jan Kollár, Josef Jungmann a další). Navštěvuje Prahu, seznámuje se s Šafaříkem a po návratu překládá jeho práce do ruštiny.
1847 je jmenován nejdříve mimořádným a 1852 řádným profesorem katedry historie a literatury slovanských nářečí. Po zvládnutí českého, polského a slovenského jazyka v zahraničí je učil po návratu do vlasti studenty Moskevské univerzity, výuku jazyka doplňoval o studium obecných dějin slovanských národů a slovanskou archeologii.
1848 vydává překlad historické práce O ruském stavu (z doby Ivana Hrozného). Za to je carem poslán učit do Kazaně. Boďanský se odmítl přestěhovat, proto je 1849 propuštěn.
Téměř po roce je opět jmenován na své původní místo.
V roce 1868 byla jeho profesura ukončena. Důvodem byly jeho projevy na obranu univerzitní Charty z roku 1863 a univerzitní autonomie. Přestože opouští univerzitu, dále pokračuje ve své vědecké práci, shromažďuje a publikuje památky slovanského písemnictví.
Ke keši:
Zjistěte letopočet narození a úmrtí profesora Boďanského:
(18AB-187C)
N 49° 34.(C-4)(A-A)A' E 17° 13.(B-C)(C-2)(B-2)'