Co víte o KHB - Podél Lužnice [1] Traditional Cache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měla významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Série keší "Co víte o KHB" vám při putování za deseti krabičkami s deseti tematickými listingy nabízí možnost ponořit se do problematiky KHB trochu detailněji. A záleží už jen na vás, zda tuto sérii přijmete jako výchovně-vzdělávací ... či jako příjemnou a odpočinkovou procházku ... či jako deset levných bodů. Ať tak nebo tak, vždycky to splní svůj účel.-) A tak se vydejme na cestu slovy KHB: "Směle kupředu!"

NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:

Dovoluji si vás pozvat na procházku podél Lužnice po červeně značené turistické stezce. Protože pro "havlíčkovskou" sérii nemůže být lepšího umístění ... červené a bílé pruhy turistických značek k tomu vysloveně vyzývají! Po červeně značené turistické stezce v jejím nejkrásnějším úseku, v kaňonovitém údolí mezi Táborem a Příběnicemi. V místech, která jsou tou nejlepší vizitkou prvorepublikových aktivit Klubu českých turistů ... lávka na Harachovce ... pěší tunel ve skály u Bredy ... ochoz pod příběnickým hradem. A za tohle všechno vděčíme Janu Antonínu Vilému Domečkovi (1828 - 1915), spoluzakládajícímu členovi KČT v Táboře.

Když tudyma kráčím ... a jakože trasu mezi Táborem, Příběnicemi a Bechyní absolvuji několikrát do roka ... tak si na tohoto osvíceného turistického vizionáře vždycky vzpomenu. Je tu fakt báječně! Klid ... šumění řeky ... datel klofá do pochodového rytmu ... a veverka čučí, kdo tu utrpením skučí.-) Nikdo tě tu neruší ... signál tu prostě není a gépéeska lítá jako splašená. Údolí klidu a míru ... údolí pohody ... jedno z posledních...

Keše jsou umístěné na cca 7 km dlouhé trase, toho času v poměrně nelichotivém stavu. Polomy, vývraty, lávky a povalové chodníky v havarijním stavu. Stezka je určená pro pěší turisty a nedoporučuje se procházka s kočárky. Na obou koncích stezky jsou instalované tabulky se zákazem vjezdu cyklistů, ale tenhle zákaz je za současné legislativy nevymahatelný. Tak když už sem prostě na tom kole musíte, tak alespoň prosím o toleranci a ohleduplné chování!

Jak jsem už uvedl, tak v údolí Lužnice bývá omezený a nestabilní signál. Doporučuji, abyste si nahráli celou sérii keší off-line, a stejně tak, abyste si u všech keší stáhli fotohinty. Oceníte to, až vám tu bude lítat gépéeska.-)

Také doporučuji pohodlné turistické oblečení a pevnou obuv, až se budete šplhat skalkám vstříc.-) Nepodceňujte terénní ohodnocení keší, prosím!

Série keší nemá bonus, a tak ji můžete absolvovat jak od restaurace Harachovka (od keše č. 1), tak od penzionu Příběnice (od keše č. 10). Záleží jen na vás. Můžete to vzít na zpátečku, nebo jednosměrně a využít hromadnou dopravu. Neradím ... nedoporučuji ... nenapovídám.-) Jen přihodím několik "rozcestníků", abyste se mohli zodpovědně rozhodnout:

- Restaurace Harachovka - penzion Příběnice ... 7,0 km
- Restaurace Harachovka - keš č. 10 ... 6,0 km
- Restaurace Harachovka - Švehlův most (BUS) ... 2,5 km
- Penzion Příběnice - keš č. 1 ... 6,0 km
- Penzion Příběnice - Malšice (BUS) ... 4,5 km

Přeji všem HAPPY GEOCACHING ... a společně s panem Domečkou ... ZDRÁVI DOŠLI!

DĚTSTVÍ V BOROVÉ

Havlíčkovo rodiště Borová je malebné městečko pod kostelem svatého Víta v nadmořské výšce 637 m.n.m. Borová své jméno dostala po borových lesích, které byly pro tyto končiny typické. Konečně i ve znaku má lva, který sekerou podetíná borovici. První zmínka o obci je z roku 1289.

Rodný dům Karla Havlíčka zakoupil jeho otec Matěj Havlíček v roce 1817 za 500 zlatých. Dům se ovšem do dnešní doby v původní podobě nedochoval, dvakrát se stal obětí rozsáhlých požárů. Jedna autentická památka na původní dům se však přeci zachovala - vytesaný monogram "MH" do žulového průčelí, jímž se dnes prochází do druhé místnosti domu.

V borovské škole, kam nastoupil Karel Havlíček sotva pětiletý, působil učitel Antonín Línek. Sloužil zde více než 47 let až do roku 1871. Učil celé generace borovských dětí psát, počítat a otvíral jim i jinak cesty do světa poznání. Karel Havlíček se se svým respektem k němu svěřil po léta čtenářům České včely, kterou tehdy redigoval: "Vzpomínám si posud s vřelou vděčností na svého dokonalého učitele na farní škole borovské, který již po mnoho let tamější školu s neúnavnou pilností a s příkladnou pedagogickou schopností spravuje."

Vztah ke svému rodišti zdůraznil Karel Havlíček už jako mladý tím, že si ke svému jménu připojil přídomek Borovský. Jezdíval sem i poté, co se rodina přestěhovala do Německého Brodu - jako chlapec na prázdniny na faru, v roce 1844 při cestě z Ruska a v roce 1855 při návratu z Brixenu, kdy si naposledy prošel místa svého dětství.