T-72M1
V roce 1968 vyrobil Uralvagonzavod první prototyp (Objekt 172) se 125mm kanónem a motorem V-45K. Po intenzivním porovnávacím testu s T-64A byl Objekt 172 v roce 1970 přepracován z důvodů menších nedostatků. Jelikož se jednalo pouze o „mobilizační model“, sériová výroba během míru nebyla možná. Při nejasném politickém procesu byl vydán dekret č. 326-113, který umožňoval výrobu Objektu 172 v Sovětském svazu od 1. ledna 1972 a uvolňoval Uralvagonzavod od výroby T-64A. První série tanků byla vyrobena jako „Objekt 172M“. Po několika úpravách v roce 1973 následovaly další testy a tank byl dále vyráběn pod názvem „T-72“.
V období 1971-1982 unikla přes polského plukovníka Ryszarda Kuklińského část technické dokumentace T-72 do CIA.
T-72 byl nejpoužívanější tank států Varšavské smlouvy od 70. let až do rozpadu Sovětského svazu. Byl také vyvážen do jiných zemí, např. do Finska, Indie, Íránu, Iráku, Sýrie nebo Jugoslávie. Byly vyráběny různé kopie tohoto tanku, ať už s licencí nebo bez.
Lincencované verze tanku T-72 byly vyráběny v Polsku a Československu pro státy Varšavské smlouvy. Výroba byla poměrně kvalitní, avšak s horším pancířem - vrstvené pancéřování uvnitř věže a na předním plátu korby bylo nahrazeno klasickou ocelí. V Polsku vyráběné tanky T-72G měly tenčí pancíř v porovnání se standardem sovětské armády (pancíř věže 410 mm). Před rokem 1990 byly podobně ochuzené také tanky T-72 určené k vývozu do zemí mimo Varšavskou smlouvu. Mnohé součástky navíc nebyly navzájem vyměnitelné mezi ruskou, českou a polskou verzí tanku, což způsobilo logistické problémy.
V 80. letech Jugoslávie přestavěla tank T-72 do pokročilého M-84 a prodala jich stovky po celém světě. Iráčané nazývali jejich verzi T-72 jako „Lev Babylonu“ (Asad Babil). Tyto tanky byly postavené z „náhradních dílů“, které jim prodalo Rusko, čímž Irák obešel zbraňové embargo OSN. Mezi modernější varianty T-72 patří např. polský PT-91 Twardy. Několik zemí, zahrnujících Rusko a Ukrajinu, také nabízí modernizace pro starší tanky T-72.
V průběhu let byly vyráběny různé verze T-72 a požadavky pro pancíř se značně měnily. Původní typy měly homogenní ocelový pancíř s využitím představného pancíře, což jim poskytovalo celkem dobrou ochranu co se týče standardu začátku 70. let. V roce 1979 sověti začali vyrábět modifikaci T-72 s vrstveným pancířem ve předu věže a korby, podobně jako na tanku T-64. Později v 80. letech se na tancích T-72 v sovětském svazu začal používat reaktivní pancíř.
Od roku 1978 se na tancích T-72 začaly používat první laserové dálkoměry. Do té doby byly vybaveny pouze optickými dálkoměry, které nemohly být použity do vzdálenosti nižší než 1 000 metrů. Některé vývozní verze T-72 neměly laserový dálkoměr až do roku 1985 nebo ho měly pouze velitelské tanky (verze K). Po roce 1985 se standardem pro nově vyrobené T-72 stal reaktivní pancíř, silnější motor V-84 (630 kW) a vylepšený kanón, ze kterého jde vystřelit naváděné protitankové střely. S těmito vylepšeními tank T-72 nakonec téměř dosáhl úrovně dražšího T-80.
Od roku 2000 byly tanky pro vývoz nabízeny s výbavou pro noční vidění francouzské výroby (Buran-Catherine termovize) a průbojnou municí z ochuzeného uranu (ráže 125 mm) ve formě projektilu BM-32 ruské výroby.
Modernizace u armády ČR
Hlavním podnětem pro modernizaci tanků řady T-72 v Československu, resp. ČR a SR se staly zkušenosti z války v Zálivu z roku 1991, kdy poslední generace západních tanků v řadě parametrů jasně deklasovala nejmodernější tanky zavedené v irácké armádě, jimiž byly právě T-72 (není bez zajímavosti, že minimálně 90 iráckých exemplářů bylo vyrobeno v osmdesátých letech v Československu). Hlavním cílem modernizačního úsilí, jehož počátky v případě české modernizace sahají zhruba do roku 1994 byly následující položky:
• zvýšení pravděpodobnosti zásahu stacionárních i pohybujících se cílů ve dne, v noci, za snížené viditelnosti a za pohybu
• zvýšení palebné síly tanku účinnější municí
• zvýšení schopnosti tanku přežít v boji
• zvýšení pohyblivosti
• zlepšení provozních vlastností tanku (větší spolehlivost, snadnější údržba a obsluha)
Jako hlavní realizátor modernizace byla roku 1995 Ministerstvem obrany vybrána společnost VOP 025 z Nového Jičína. V únoru téhož roku byla vyhlášena výběrová řízení na dodavatele hlavních modernizovaných skupin tanku. Na začátku roku 1996 byly zahájeny konstrukční práce a do konce roku 1996 byl zhotoven první modernizovaný tank T-72M3 CZ. Hlavním rozdílem této verze oproti finální podobě je do značné míry identické pohybové ústrojí tvořené původními převodovkami a výkonnější verzí originálního motoru značenou V-46TC se dvěma turbodmychadly. Druhý prototyp, tentokrát představující konečnou variantu T-72M4 CZ, byl dokončen v dubnu 1997. Zatímco u verze M3 byla pohyblivost a manévrovatelnost téměř stejná jako u nemoderizovaného tanku, pak u provedení M4 bylo dosaženo výrazného zlepšení.
Základem modernizace tanku T-72M4 CZ se staly vozy T-72M. Při konverzi na standard M4 byl tank nejprve rozebrán, přičemž na věži a korbě došlo k zásadním úpravám (výměna zadního čela korby, výměna dna korby pod řidičem, úprava motorpřevodového prostoru pro montáž powerpacku atd.). Přes 90% dílů, skupin a podskupin je v konstrukci modernizovaného tanku buď nových, nebo upravených. Zástavbou dynamické ochrany a dalších modernizačních prvků došlo k navýšení hmotnosti tanku T-72M4 CZ (oproti nemodernizovaným verzím) zhruba o 6000 kg. Z tohoto důvodu došlo k zesílení podvozku a použití silnějších torzních tyčí. Na všechna pojezdová kola byly navíc přidány pružné dorazy. V české armádě je celkem 123 klasických T-72, ale armáda používá jen 30 modernizovaných tanků, které slouží u 73. tankového praporu ve verzi T-72M4CZ, Zbytek je uložen ve skladech po celé ČR
K samotné keši:
STAGE 1 : Rozcestník u Fabianky
Nadmořská výška =ABC; Kysybelská alej = D; Vohánčice = E
Finální souřadnice: N 49°46.(A+E)D(A+D+E); E 015°28.D(E-D)B
Krabička může sloužit k uložení TB, CWG atd. Doporučuji hledání dlouhých rukávech a kalhotech (kopřivy a trní v době vegetace).
6.7.2021 provedena kontrola a změna hintu