Co víte o KHB - Přes Chlum [8] Traditional Cache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měla významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Série keší "Co víte o KHB" vám při putování za deseti krabičkami s deseti tematickými listingy nabízí možnost ponořit se do problematiky KHB trochu detailněji. A záleží už jen na vás, zda tuto sérii přijmete jako výchovně-vzdělávací ... či jako příjemnou a odpočinkovou procházku ... či jako deset levných bodů. Ať tak nebo tak, vždycky to splní svůj účel.-) A tak se vydejme na cestu slovy KHB: "Směle kupředu!"

NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:

V první řadě velký dík, že Martin.Štoky zpracoval tak báječné listingy a dal je k dispozici i nám ostatním :)

A tak i já si vás dovoluji pozvat na procházku po červeně značené turistické trase, protože pro "havlíčkovskou" sérii nemůže být lepšího umístění ... červené a bílé pruhy turistických značek k tomu přímo vybízejí!

Naše "červená" začíná v Plzni Doubravce na konečné MHD a vede kolem Ejpovického tunelu k rozhledně na vrchu Chlum a odtud do Bukovce a dále pokračuje souběžně s NS Zábělá, kolem vyhlídky Holý vrch, Přírodním parkem Horní Berounka.

K poslední 10. krabičce to máte cca 4,5 km a naleznete ji nedaleko rozcestníku Horní Zábělá - školka. Pak už je jen na vás, jestli seběhnete do Zábělé, nebo budete pokračovat stále po červené až do Chrástu a možná ještě dál :) Anebo jestli si projdete zbývající část NS Zábělá, či ji po chvíli opustíte a vrátíte se do Bukovce po zelené turistické značce a odtud využijete MHD či se napojíte na NS Údolím Berounky a obejdete Chlum zpátky na Doubravku ... a tak bych mohla pokračovat dála dál, možností je opravdu mnoho a další krabičky jsou všude kolem vás

KONFINACE V BRIXENU A ZÁVĚR ŽIVOTA

Na začátku prosince 1851 přinesl ministr Bach císaři Františku Josefovi I. doporučení deportovat Havlíčka do Salzburgu. Císař však pobyt v tomto významném městě zřejmě nepovažoval za dostatečné opatření, a tak jej 16. prosince 1851 nechal odvézt do odlehlého Brixenu v tehdejším jižním Tyrolsku.

V roce 1852 za Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdeňkou. Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v měsíčních splátkách 500 zlatých ročně, což odpovídalo platu vyššího státního úředníka. Rodina si v Brixenu pronajala domek se zahradním altánem a jídlo si nechali nosit z hotelu U Slona. Havlíček byl ovšem pod stálým policejním dozorem a byla sledována veškerá jeho korespondence. V roce 1854 se manželka Julie s dcerou vydaly zpět do Prahy. Julii se zhoršila její tuberkulóza a kromě toho si rodiče přáli, aby Zdeňka chodila do školy v Čechách.

Po téměř čtyřech letech konfinace byl Havlíček v květnu 1855 propuštěn zpět do Čech po písemném závazku nepokračovat ve veřejných aktivitách. Návrat domů mu však mnoho radosti nepřinesl - dozvídá se zde o smrti manželky Julie, má zakázáno opouštět Německý Brod a zjišťuje, že mnoho přátel se s ním odmítá stýkat.

Pobyt v Praze mu byl povolen až poté, co mu byla zjištěna nevyléčitelná nemoc. Jeho zdravotní stav se prudce zhoršoval a přivedl ho k pobytu v lázních Šternberk u Smečna. Havlíčkův závěr života byl neodvratitelný. Zemřel krátce po převozu do Prahy 29. července 1856 na stejnou nemoc jako jeho žena a na kterou zemřela také jejich dcera Zdeňka 20. září 1872 ve věku pouhých 23 let.