Jedním z aspektů lidské každodennosti je sexualita, která patří k přirozenosti člověka. Každá společnost si vytváří určité hranice mezi dovoleným a zakázaným a přestupky přes hranice dovoleného trestá. Chtěl bych vám v několika keších ukázat, jak vypadaly tyto hranice za renesance, za první republiky a dnes v našem městě.
poběhlice, helmbrechtnice, láryně či sklepnice byly starší názvy pro ženy provozující nejstarší řemeslo
Před sto lety
Informace o nevěstincích a bordelech v Lounech jsem dlouho nemohl najít. Teprve po návštěvě oblastního archivu se mi podařilo najít několik kusých zpráv.
Z odpovědi pana purkmistra na dotaz okresního hejtmanství z roku 1878 se dozvídáme, že nevěstinec v Lounech nebyl a že se sexuální služby nabízely v některých hotelech. Ochotné „sklepnice“ se však musely pravidelně prokazovat vysvědčením obecního lékaře, že byly zdravé. V případě, že lékař zjistil nakažení pohlavní chorobou, byly odvezeny do žatecké nemocnice k léčení.
interiér lounského Hotelu Union jak vypadal před sto lety
Mezi hotely, ve kterých bylo možné ukojit sexuální pudy, patřil například Hotel Praha. Dozvídáme se o tom například ze soudních spisů, kdy se majitel pan Hustoles soudil s nájemcem panem Ruckerem, a kdy kromě nedodržování zavírací hodiny a hraní zakázaných her poukazoval též na prostituci. Ta však nebyla prokázána a pokuta byla udělena pouze za nezapsání nocležníků v knize návštěv. Nájemce nakonec musel hostinec vyklidit, nicméně zavedená živost tu běžela dál. Ze záznamů okresního soudu se dozvídáme o případech, které řešila policie mezi lety 1925 až 1928. Z výpovědí svědků se například dozvídáme, že například barmanka souložila s návštěvníky baru za 10,- Kč přímo v baru, zatímco za pokoj platili návštěvníci 25,- Kč a neznámí 30,- Kč. Manželka hoteliéra také vytýkala jiné ženě, že „béře vícero mužů za sebou na pokoj, pokoj že platí pouze jeden muž, má však prý platiti pokoj každý muž“. V roce 1926 se o prodejné lásce dozvídáme díky zákazníkovi, kterému lehká žena ukradla briliantový prsten. Policejní komisař uvádí v záhlaví zprávy, že dotyčná Anna je “manželkou kramáře, vyznání římsko- katolického, udánlivě zachovalá, psaní i četní znalá, nemajetná, bytem Poděbradova ulice“.
Další dům, kde muži mohli najít rozptýlení, byl v České ulici čp. 164. Zde byla oficiálně kavárna, patřící obchodníku Sigmundu Hellerovi. Kavárnu provozovala Františka Krchová a podle historika Antonína Hluštíka, nešlo o tak docela mravně bezúhonné zařízení. Uvádí, že dnem 31. března 1922 zde skončil činnost jeden z lounských nevěstinců.
husar, kresba Mikoláše Alše
Zajímavá je také zpráva o tom, s čím se potýkaly vojenské posádky. V druhé polovině devatenáctého století bývalo královské a okresní město Louny sídlem stálé vojenské posádky, tvořené zpravidla jednou eskadronou (švadronou) některého pluku rakouské kavalerie. Ze záznamů lounského městského tajemníka a s pomocí půvabných kreseb Mikoláše Alše se naskýtá možnost alespoň nastínit události z doby, kdy ulicemi města zněly podkovy jezdeckých setnin a kdy srdéčko leckteré měšťanské dívky zabušilo při pohledu na švarného vojáčka s cinkajícími ostruhami. Nicméně s husary nebylo jednoduché pořízení. Jakkoli život posádky přinášel městu i hospodářský užitek (např. výhodným prodejem píce a steliva pro koně, využitím některých řemesel apod.), je třeba zmínit se o jedné stinné stránce soužití obyvatel s vojskem, která si postupem doby vynutila rázná řešení. Díky rostoucímu přílivu nevěstek rostl v posádce počet mužů nakažených pohlavními chorobami, zejména příjicí. Roku 1859 musel zasáhnout okresní hejtman Ferdinand Dittl a nařídit městské radě provádění pečlivějších lékařských prohlídek všech veřejných i tajných prostitutek. V říjnu t. r. již byla situace mezi husary tak alarmující, že radní museli zajistit nejen nejpřísnější hygienický dohled, ale provést také registraci, na jejímž základě byly všechny přespolní kněžky lásky vyhoštěny za hranice katastru města. Po této spíše jednorázové akci následovalo za starosty a lékárníka Bedřicha Sekery nařízení o pravidelných čtvrtletních prohlídkách prostitutek, zavedených roku 1861. Městský lékař musel o tom armádě předkládat přesné záznamy – včetně úhlednou štábní kulturou vyhotovených tabulek.
kurtizána, děvka, coura, běhna, konkubína, prostitutka, nebo call-girl - jsou novější názvy
Narazil jsem též na ceníček služeb z roku 1932, kdy majitelka ústavu Anežka Pádivá z Prahy inzeruje kromě cen za jednotlivé služby též, že „ceny rozumí se včetně mýdla a ručníků, pánům abonentům zvláštní výhody, vojsko a trampové - 30% sleva“.
Zdroje:
Lounské osvěžovny minulosti V, Svobodný hlas, 4. 2. 1999, autor Antonín Hluštík
http://www.vejr.cz/regiz/archiv/historie/ln_posadky.html
https://www.bejvavalo.cz/fotogalerie.php?detail=390
A teď ke kešce.
Na úvodních souřadnicích nic nehledejte. Přivedly vás do centra města před jeden z mnoha hotelů. A protože už víte, že právě v hotelích šlo před sto lety ukojit své sexuální pudy, musíte nejprve najít níže uvedené hotely a zjistit jejich popisná (červená) čísla. Tady však dnes ukojíte pouze žízeň a hlad, nic víc.
Hotel Černý kůň = ABC, Hotel Union = DEF a Hotel U Radnice = GHI
Doporučuji domácí přípravu, ne každý hotel má červenou cedulku. Ideální jsou mapy.cz
.
Schránku pak najdete na souřadnicích
N: GC ⁰ (2A)A,I (2D) A E: CDE⁰ BH,(A+G) (E-D) F
Při odlovu si nezapomeňte opsat písmenka pro odlov bonusovky.
Příjemný odlov přeje Pošťák zLoun