Terénně náročnější procházka areálem bývalého dolu a koksovny svaté Trojice. Ke konci se budete pohybovat pod zemí.
Upozorňuji, že tato lokalita je volně přístupná, ale může být nebezpečná. Cestou ke keši potkáte zbytky průmyslových budov a protileteckých krytů, které si oblíbili bezdomovci a další osoby na okraji společnosti. U keše samotné se nevyskytují, ale najdete tam zbytky koksovny a pokud se nebudete držet mých pokynů, může se vám něco stát. Prosím, nehazardujte se svým zdravím a dodržujte tato doporučení:
- Keš lovíte na vlastní riziko. Pokud se vám nebude něco zdát, raději se vraťte.
- Lovte minimálně ve dvou. Případní bezdomovci bývají samotáři a na dva si netroufnou. V případě úrazu může druhá osoba zavolat pomoc.
- Nedoporučuji s sebou brát děti nebo psy. Pokud už je vezmete, držte si je vždy u těla.
- V žádném případě tam nechoďte za tmy!
- K přístupu ke keši využijte trasu, kterou jsem popsal ve waypointech. Je to nejlepší přístup. Vyhnete se obydlím bezdomovců i nebezpečným částem. Ke keši se dá dostat i jinudy, ale důrazně to nedoporučuji.
- Vždy si dávejte pozor, kam šlapete.
Popis trasy:
Do údolí
vejděte na waypointu 1 (Vstup do údolí).
Pokračujte vyšlapaným průsekem severovýchodním směrem až k
waypointu 2 (Odbočka z průseku)
, kde se vydejte doprava do kopce kolem udržované budovy (rozvodna) až na cestu (waypoint 3 – Údolí).
Pokračujte směrem k velké opěrné zdi (waypoint 4 – Výstup) a
vyšplhejte se korytem na její vrchol. Na vrcholu stanete u okraje bývalého chladiče (waypoint 5 – První chladič).
Prohlédněte si
první chladič.
Nadzemní betonová konstrukce tvoří pravidelný mnohoúhelník. Jedná se o A-úhelník. (A = jednociferné číslo).
Uvnitř A-úhelníku se nachází spousta malých podpůrných sloupků ve tvaru válce. Tyto sloupky jsou rozmístěny v kruzích (s trochou fantazie), které se zvětšují od středu až ke stranám A-úhelníku.
Nejmenší kruh uprostřed tvoří B sloupků (B = jednociferné číslo).
Nyní přejděte k druhému chladiči, který vidíte na jihozápadě.
Doporučuji po betonové konstrukci obejít první chladič o cca 90° a přelézt bývalé koryto.
Cestou uvidíte vstup do podzemí. Nelezte tam. Plyny tam údajně nejsou, ale chodba je zatopená. Nadzemní betonová konstrukce druhého chladiče tvoří pravidelný mnohoúhelník. Jedná se o C-úhelník. (C = jednociferné číslo).
Uvnitř C-úhelníku se nachází podpůrné sloupky ve tvaru kvádru. Některé jsou již vyvrácené nebo pod sutinou, ale stále se dá určit, v jaké byly pravidelné mřížce. Bylo to tedy:
a) 2x2 (D=6)
b) 3x3 (D=7)
c) 4x4 (D=8)
Za druhým chladičem je ještě třetí, ale bydlí u něj bezdomovec, který nemá návštěvy v oblibě a udělal v okolí značný bordel. Takže doporučuji prozkoumat jen první dva chladiče.
Nyní si můžete vypočítat souřadnice vstupu do podzemí. Závorky se mezi sebou nenásobí.
Po vstupu se držte popisem trasy níže. Nedoporučuji BF metodu. Podzemních prostor je v okolí více a ne všechny jsou bezpečné.
N 49° 50. (A-D) (C-2) (B+1)
E 018° 18. (C-3) (B-1) (A+1)
Po spočítání souřadnic se vraťte na cestu (waypoint 3 – Údolí)
a vydejte se ke vstupu do podzemí. Na souřadnicích vlezte dovnitř a pokračujte dolů, dokud se nedostanete na rovnou zem. Odbočte vpravo, trochu se projděte a po pravé ruce hledejte, co zde zapomněl poslední koksař. Upozorňuji, že dole je bordel. Část, kde je keš, jsem dvě hodiny uklízel, ale i tak buďte připraveni. Držte se proto od vchodu vpravo. Je to tam hezčí a čistější.
Po odchodu prosím uveďte maskování do původního stavu. To žluté má být pověšené na tom hnědém. Díky.
Důl a koksovna svaté Trojice
Keš se nachází v bývalém areálu regionálně významného dolu svaté Trojice, který měl i vlastní koksovnu.
Stručná historie:
Historie uhelného dobývání v údolí Burňa (později spíše známo podle dolu jako Trojické údolí) začíná 2. 12. 1763, kdy kutnohorský šichtmistr Jan Antonín Alis sděluje Královskému úřadu v Opavě, že v údolí bylo nalezeno uhlí. Pravidelná těžba byla zahájena roku 1787 Františkem Josefem hrabětem Wilczkem, ale tehdy se ještě těžilo v malém měřítku.
Průmyslově se na území Trojického údolí začalo těžit v roce 1844, kdy Stanislav hrabě Wilczek nechal založit původně mělký provoz, který své jméno získal podle dne založení (církevní svátek sv. Trojice), německy Dreifaltigkeit Schacht. Roku 1845 byl do dolu transportován parní stroj o výkonu 3 HP, který byl roku 1847 doplněn o parní čerpadlo. Do dolu se původně fáralo po svých. K transportu havířů do dolu sloužila až do roku 1870 Bedřichova úklonná štola, která byla později využívána pro větrání dolu. Dobývalo se v porubských a jakloveckých vrstvách v 11 slojích s mocností od 60 do 160 cm a používala se metoda směrného stěnování a pilířování na zával.
V oblasti se také rozvíjela technologie zpracování uhlí. V roce 1847 v areálu dolu vzniká také třídírna uhlí a koksovna stejného jména. Na koksovně Trojice bylo v roce 1847 osm schaumburských pecí, které byly po roce 1850 nahrazeny úlovými pecemi. Ty byly v provozu do roku 1869, kdy byly nahrazeny 20 pecemi Gobiet, od roku 1873 postupně 71 pecemi Stieber. Po roce 1885 bylo přistavěno 35 pecí Coppée. Roku 1906 byla koksovna přestavěna a vybavena dvěma bateriemi Otto-Hoffmann se 60 komorami a chemickým provozem. Roku 1944 byly staré baterie nahrazeny novou baterií Otto se 40 komorami. Koksovna měla také svou lanovku, která vedla od roku 1913 z dolu Michálka přes důl Ema až na koksovnu. Na dole Ema byl jediný lom lanovky. Činnost koksovny Trojice byla zastavena v roce 1983.
V květnu roku 1870 byla započata přestavba jámy Trojice na hlubinný provoz. Rozsáhlá rekonstrukce probíhala na povrchu i v jámě, jáma Trojice č. 1 byla zvětšena a vyzděna. Zlomem v historii dolu se stal rok 1899, kdy proběhla rozsáhlá rekonstrukce, byla postavena ocelová těžní věž a nainstalován parní těžní stroj výkonu 180 HP. V rámci rekonstrukce byla započata stavba jámy Trojice č. 2, která měla sloužit jako nová výdušná jáma. Na těžní jámě byly z důvodu pohodlnější dopravy horníků do dolu instalovány dvoupodlažní klece. Na Trojici byla také jako na prvním dole na Ostravsku zavedena tzv.
plavená základka. Roku 1916 započal provoz elektrického těžního stroje soustavy Ilgner s výkonem 680 HP. Roku 1940 byla založena nová centrální těžní jáma
– Trojice č. 3, která měla dle původních plánů dosahovat až do hloubky 1153 metrů a stát se hlavní těžní jámou, ale z tohoto záměru se nakonec sešlo a jáma dosáhla jen do hloubky 699 metrů (13 pater). Dolu se nevyhýbala neštěstí. Mimo oběti stávky, při které přišlo o život po střetech s četníky 12 horníků, je nutno zmínit třaskavý výbuch metanu a uhelného prachu roku 1891, po kterém již nevyfáralo 61 havířů, nebo rok 1936, kdy byli po důlním otřesu v 11. patře zasypáni čtyři horníci.
Po roce 1945 došlo ke znárodnění a o rok později byl důl přiřazen k národnímu podniku Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly. Roku 1961 proběhlo organizační sloučení dolů P. Bezruč a Trojice. Důl Trojice fungoval jen jako pobočný důl do 1. 4. 1967, kdy byla těžba definitivně zastavena. Důl se tedy otevřel i naposledy uzavřel na svátek sv. Trojice. Jámy Trojice č. 1 a č. 2 byly zasypány v roce 1970 a jáma č. 3 v roce 1974. Za zmínku stojí, že v průběhu 60. let byla na Trojici testována technologicky zajímavá těžba pomocí hydromonitorů, které vodním paprskem rozrušují uhelný pilíř.
Dnešní stav:
Z areálu dolu se zachovaly pouze typické budovy z režného zdiva při ulici Těšínská, naproti ústí ulice Podzámčí. V budovách dnes sídlí soukromé firmy, ale dochovaly se zde původní strojovny, šatny, koupelny, lampovna, truhlárna, kotelna a ventilátorovna. Samotné těžní věže byly bohužel již zbořeny. Po koksovně zůstaly dvě opěrné zdi, které se vinou údolím, a zbytky chladičů.
Původně údolím protékal potok Burňa, který byl zatrubněn a nachází se hluboko pod dnešní úrovní zeminy. Úzké dno Trojického údolí omezovalo velikost ploch mezi jednotlivými objekty a technologiemi na minimum. V průběhu 140 let byly objekty výroby provozovány, modernizovány, na místech likvidovaných objektů byly vystavěny objekty nové, tudíž dno údolí se postupně navyšovalo navážkami. Mocnost navážek dosahuje většinou 4-10 m, lokálně až 13 m. Tedy původní budovy stály hluboko pod dnešním dnem, kudy budete procházet.
Průzkumy v této lokalitě potvrzují olovo, kyanidy, fenoly, rtuť, volné fáze dehtovitých látek, monocyklické aromatické uhlovodíky, alifatické uhlovodíky a další látky. Nebezpečných odpadů je tady odhadem minimálně 160 tisíc tun. Vyčištění Trojického údolí řeší město Ostrava již od roku 1993 a náklady na sanaci mají přesáhnout miliardu Kč. Hlavní sanační činnosti mají trvat 3 roky, poté bude následovat 9,5 roku monitoringu a biologické rekultivace. V údolí by poté mohly vyrůst např. rodinné domy.