Chemická úpravna s. p. DIAMO ve Stráži pod Ralskem
(text převzatý ze zvláštního vydání občasníku DIAMO z června 2016, vydaného u příležitosti 50 let Uranových dolů Hamr, autor neuveden)
Výstavba chemické úpravny byla zahájena počátkem roku 1973. V první etapě se počítalo s výstavbou technologie o kapacitě 500 000 tun zpracované rudy za rok. Další dvě etapy výstavby pak měly kapacitu úpravny zvýšit až na 1 600 000 tun ročně. Prvním dokončeným objektem byla v roce 1974 sušárna uranového koncentrátu. V roce 1976 byla dokončena výstavba laboratoří, jídelny, šaten a umýváren, bylo povoleno předčasné užívání nové kotelny a olejového hospodářství, provoz zahájila také železniční vlečka. Rozhodující technologické stavby, zejména mlýnice, hydrometalurgický cech a filtrace, byly dokončeny v roce 1978.
Po ukončení zkušebního provozu byla v roce 1980 chemická úpravna uvedena do trvalého užívání. Realizované provozy představovaly první etapu výstavby úpravny. Již v roce 1979, po zahájení zkušebního provozu, bylo v chemické úpravně ve Stráži pod Ralskem zpracováno 81 088 t hamerské rudy a vyrobeno bylo 58,5 t uranu. V průběhu let 1981 až 1988 byla roční kapacita chemické úpravny intenzifikací navýšena na více než 800 000 t zpracované rudy. Realizováno bylo tlakové loužení, separátní mletí a dávkování manganové rudy. K realizaci druhé a třetí etapy, kdy součástí etapy třetí mělo být i vysokoteplotní loužení, nedošlo.
V chemické úpravně byla zpracovávána zejména hamerská a křižanská ruda, včetně rudných kalů z drenážních horizontů. V podstatně menším množství zpracovávala úpravna chemické kaly z neutralizace kyselých roztoků, směsné kaly tvořené směsí rudných a chemických kalů a dále rudné kaly z úpravny 1. máje v Příbrami. V sušárně byl zpracováván i veškerý uranový koncentrát z produkce Dolu chemické těžby.
Za dobu provozu bylo v chemické úpravně vyrobeno 8 152 t uranu. Nejvyššího výkonu úpravna dosáhla v roce 1989, kdy zpracovala 804 491 t rudy (z toho 670 562 t z Dolu Hamr I a 133 929 t z Dolu Křižany I) a vyrobila 743,3 t uranu. V tomto roce bylo 16 % rudy zpracováno tlakovým loužením, tj. technologií s vyšší výtěžností.
Ukončení provozu chemické úpravny spadá do přelomu let 1993 až 1994. V prosinci 1993 byly zastaveny dodávky rudy na mlýnici a v průběhu 1. čtvrtletí 1994 byly provozní celky chemické úpravny postupně odstavovány tak, jak byly jednotlivé technologie vyprazdňovány. Poslední údaje o produkci uranu na chemické úpravně se váží k roku 1993, kdy bylo zpracováno 241 tisíc t rudy a vyrobeno 250 t uranu, a k roku 1994, kdy bylo při vyprazdňování technologií získáno 78,5 t uranu. V sušárně probíhalo ještě do roku 2009 zpracování uranového koncentrátu ze sanace následků chemické těžby.
Zpracování rudy v chemické úpravně zahrnovalo fyzikální přípravu (mletí a třídění rudy), hydrometalurgické zpracování (loužení kyselinou sírovou, sorpci, eluci, srážení uranového koncentrátu), sušení uranového koncentrátu a ukládání rmutu z vyloužené rudy a pomocných materiálů do odkaliště.
Náročnost provozu chemické úpravny dokládají i roční spotřeby materiálových vstupů z rekordního roku 1989 – manganová ruda 23 085 t, kyselina sírová 145 741 t, vápno 67 199 t, vápenec 68 810 t, soda 5 295 t, čpavek 319 t, ionex 214 t, mlecí koule do kulových mlýnů 1 161 t. V letech 1979 až 1994 spotřebovala chemická úpravna celkem 258 tisíc t manganové rudy, 1 567 tisíc t kyseliny sírové, více než 700 tisíc t vápna, 360 tisíc t vápence, 68 tisíc t sody, 8 tisíc t čpavku, 2 671 t ionexu a téměř 12 tisíc t mlecích koulí.
Na místě chemické úpravny dnes již naleznete pouze travnatou plochu. Komplex budov a technologických zařízení (včetně železniční vlečky zakončené impozantní betonovou rampou) byl v letech 2014–2015 postupně odstraněn (některé technologie a menší objekty byly demontovány již v r. 1995–1997) a následně byla provedena dekontaminace území.
Jak se můžete dočíst na informační tabulce u silnice jihozápadně od bývalé úpravny, na projekt sanace bylo vynaloženo 413 mil. Kč, z toho 84 % činil přípěvek EU, 5 % příspěvek Libereckého kraje a zbylých 11 % uhradil státní podnik DIAMO.
„Zelenou louku“ ale v těchto místech nečekejte, neboť areál chemické úpravny byl součástí podstatně rozsáhlejší průmyslové zóny, která původně sloužila výhradně potřebám uranového průmyslu. Půjdete-li od jihu, uvidíte nejprve po pravé straně moderní objekt tzv. odparky, neboli SLKR (stanice likvidace kyselých roztoků, I. etapa), který je jedním z řady technologických článků zajišťujících sanaci cenomanské zvodně po chemické těžbě uranu. Dochází zde k tepelnému zahušťování zbytkových technologických roztoků, na něž navazuje proces krystalizace s výsledným produktem kamence amonno-hlinitého, který je prodáván průmyslovým odběratelům. Tzv. matečné louhy po krystalizaci kamence se dále zpracovávají v neutralizační dekontaminační stanici, která byla uvedena do provozu teprve v roce 2009 a nachází se při jižním okraji odkaliště.
Za prázdnou plochou, lemovanou potrubními řady, se nachází areál teplárny, včetně velkých kruhových nádrží na těžké topné oleje (mazut). Tyto nádrže jsou ale dnes již bez využití, neboť teplárna byla nedávno přestavěna na spalování zemního plynu. Současně s demolicí chemické úpravny proběhla i demontáž vysokého komínu (zůstal jen o něco nižší komín odparky). Vedle kotelny se nachází administrativní budova odštěpného závodu Těžba a úprava uranu a především budovy dřívějších tzv. pomocných provozů, které dnes mají různé uživatele. .
Jak na keš
Ke keši se dostanete nejsnáze od jihu, ze silnice Stráž pod Ralskem–Noviny pod Ralskem. Ve stejné trase probíhá i cyklostezka. Z vyznačeného parkoviště odbočuje k lesu pokrývajícímu vrch Lipka úzká panelová cesta, která končí u plynové stanice. Keš je ukryta nedaleko odsud. Dobrodružnější povahy mohou zkusit přístup od severu, bez znalosti území či pořádné mapy se o to ale raději nepokoušejte.