Na sever od Kašperských Hor vybíhá silnička k Tuškovu. Vedená je téměř po vrstevnici a aut tu neprojede příliš, takže je příhodná k procházkám, ale hlavním lákadlem jsou staré stromy, které ji obklopují v solidní aleji. Právě do Tuškovské aleje, jak je někdy označovaná, vás zveme.
Kdysi na svahu pod ní vedla cesta mezi Kašperskými Horami a Sušicí, existovala snad již ve 13. století, ještě před vznikem Zlaté stezky. Při založení Zlaté stezky císařem Karlem IV. byla jednou z jejích poloh. Tehdy vedla směrem na Opolenec a dále k brodu na Otavě, kde se setkávala s dřívější trasou tzv. Vintířovy stezky pokračující na Vatětice, Palvínov, Hartmanice a Dobrou Vodu. Tato stará trasa přestala v 19. století stačit a tak byla v současné poloze roku 1843 vybudována nová silnice vedoucí přes Tuškov, Bohdašice a Dlouhou Ves.
Alej a její stromy
Nová silnice byla údajně až k Tuškovu lemována alejí javorů klenů. Stromy byly vysazené přímo při výstavbě, podle jiných zdrojů až po polovině 19. století a další texty připisují stromům v této historické aleji naopak věk 150 až 200 let.
Mezi přibližně 250 stromy dochovaného 1,5 km dlouhého úseku aleje převládá původní javor klen (Acer pseudoplatanus), místy jej doplňuje javor mléč (Acer platanoides), z pozdějších dosadeb pochází jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Některé stromy jsou vskutku mimořádné a mají průměr kmene přes jeden metr, maximálního obvodu 410 cm dosahuje exemplář javoru klene. Šířka aleje je 6 metrů a omezuje i šíři vozovky silničky, spon výsadby je od 5 do 6 metrů.
Klenba stromů je nejpůsobivější při cestě alejí, kvality a přínosy stromořadí jsou však mnohem rozmanitější. Od poněkud přízemní protierozní funkce po estetický účinek, kdy alej jako významný prvek krajinného rázu kultivuje a dotváří zdejší krajinný prostor a podílí se na určení měřítka krajiny ve svém okolí. Opominout nelze kulturně historickou hodnotu aleje jako připomínky na nejstarší osídlení a počátky přeměny hraničního hvozdu na kulturní krajinu. Snad proto bývá alej hodnocena jako jedna z nejpůsobivější v Česku, jejíž význam přesahuje region.
Od poloviny 20. století byla dokonce chráněna jako historické stromořadí, v současnosti se však ochrany náležící památným stromům netěší.
Obnova aleje
Klatovští silničáři ze Správy a údržby silnic zveřejnili v roce 2011 projekt regenerace zeleně na Sušicku a Kašperskohorsku, jehož součástí bylo i pokácení vybraných stromů v Tuškovské aleji. Pokáceny měly být poškozené a napadené stromy, které nešlo zachránit. Naopak cenné stromy měly být stabilizovány a ošetřeny a měly být vysázeny náhrady za pokácené stromy. Cenu projektu ve výši 12 miliónů Kč měla z 90 procent hradit dotace Evropské unie, zbytek by doplácel Plzeňský kraj.
Setkali se však s vlnou odporu občanů, kteří nesouhlasili se záměrem přibližně polovinu aleje pokácet. Aby ne, když je alej oblíbeným cílem vycházek mnoha místních i turistů. Vyjádřili přesvědčení, že některé stromy je vhodné pokácet, ale řada stromů může růst další desítky let. Rozhodnutí o pokácení vybraných stromů příslušelo odboru životního prostředí kašperskohorské radnice, který se rozhodl posoudit jednotlivé stromy ve správním řízení. Při místním šetření, které se konalo i za účasti odpůrců kácení, došlo k potvrzení většiny stromů k pokácení, ale u řady stromů byl návrh na pokácení oponován. Snad byl nalezen kompromis mezi zachováním charakteru aleje a její údržbou.
Výhledy do kraje
Z aleje se v naprosté většině trasy otevírá výhled na severozápad a západ, tj. do bočního a hlavního údolí Opoleneckého potoka. Můžete vidět Šibeniční vrch a na něj navazující kopec Vinice, starý hornický kostel sv. Mikuláše uprostřed hřbitova, spousty linií a remízků stromů a za údolím Otavy krajinu Hartmanicka.
Z kopců tvořících převážně horizont to bude nevýrazný Březník, zalesněný Vysoký hřbet, nižší Hamižná s loukami na úpatí, v dálce Můstek a bližší Javorná, výrazný kužel Kamenáče, za Borovinou nad Opolencem pak Nuzerovskou stráž a velhartický Borek splývající s Volšovskou stráží. Strohý topografický popis je však vhodné doplnit lidským konstatováním, že z aleje pohlédnete do té měkké, malebné a člověkem kultivované části Šumavy, která je opakem i skvělým doplňkem horských smrčin na hraničních hřebenech. Zapomenout tu nelze na závěr dne, neboť luxusnějších západů slunce se nedočkáte ani v kině.
Kudy ke krabičce
Silnička je úzká, ale přímo u keše lze zastavit. Chcete-li se pořádně projít či posedět na některé z laviček, můžete zaparkovat před informačním centrem NP Šumava (waypoint PA) či na náměstí. Alejí prochází dvacetikilometrová Naučná stezka Strážců hranic, která má na severním konce aleje svoji poslední 15. zastávku věnovanou jednomu z Králů Šumavy, Josefovi Hasilovi (waypoint R1). U ní lze též zaparkovat, z protější strany silnice je opět pěkný výhled nabízející navíc horu Křemelnou a Radkovský vrch.