Historie zajateckých táborů na Jesenicku, se začala psát na jaře devětatřicátého roku. Bylo to způsobeno odchodem práceschopných mužů do německé armády. V tom roce chybělo Německu 2 000 000 pracovních sil. Nejinak tomu bylo i na Jesenicku, kde se v těžké situaci ocitla těžba dřeva a problémy byly i v zemědělství a kamenoprůmyslu.
V dubnu 1939 byl v Javorníku zřízen tábor pro 200 příslušníků říšské pracovní služby. Přepadením a porážkou Polska, získalo Německo bohaté zásoby surovin, ale i lacinou pracovní sílu. Do kaolínových lomů ve Vidnavě přišlo už v listopadu na 60 zajatých Poláků.
Podle toho, jak se vyvíjela situace na frontě, dostávali se na Jesenicko zajatci Francouzské, Anglické nebo Ruské národnosti. V červenci 1940 pracovalo na lesní správě v Domašově 35 Francouzů.
Největším táborem na Jesenicku se stal Theologický seminář ve Vidnavě, kde bylo umístěno na 600 francouzských důstojníků a asi stovka řadových vojáků. Tábor nesl označení Oflag VIIIG Weidenau.
V krátké době začaly vznikat další a další tábory např. v Adolfovicích, Nýznerově, Staré Červené Vodě, Rejvízu, Mikulovicích nebo České Vsi. V prvních třech letech války, zde bylo založeno okolo 40 zajateckých táborů, které byly schopny pojmout na 3000 zajatců. Podle zjištěných údajů prošlo Jesenickem 4000 poslkých dělníků + 6000 zajatců. Z toho bylo asi 2500 Rusů, 2000 Angličanů, 1000 Francouzů a 500 Poláků.
Mezi ty nejznámější tábory, které se zapsaly černým písmem do historie, patřil tábor v Borku (Kiefrich 2), v Rudohoří (Vietseifen 3), v Mikulovicích a na Rejvízu. V Mikulovicích zahynulo 34 Rudoarmějců, na Rejvízu 22, v Rudohoří 36 a v Borku 18. Většinou tito zajatci umírali na tuberkulózu, střevní katary, záněty pobřišnice, apod.
Od jednoho do třech úmrtí si připsala i Česká Ves, Písečná, Stará Červená Voda, Bílá Voda nebo Nýznerov.
Zásadní obrat nastal po porážce Němců u Stalingradu v únoru 1943. Totální mobilizace odváděla do války další německé dělníky. V táborech se množily sabotáže, a proto docházelo k častějším přesunům zajatců do jiných táborů. Na jejich místo přicházeli ještě zesláblejší zajatci s Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu nebo Uzbekistánu. K nim se Němci z rasových důvodů chovali ještě hůř.
Všechny tábory byly přibližně do března 1945 opuštěny před blížící se frontou.
Pracovní komando R 2 Kiefrich (Borek) v Domašově
Když 22. června 1941 začala operace Barbarossa (nacistické Německo napadlo Sovětský svaz), začala na Jesenicko proudit levná pracovní síla. Němci v duchu svého přesvědčení, považovaly Slovany za „Untermenschen“ (podlidi), které je hodno buď zotročit, nebo vyhladit.
První zajatci přišli do Domašova 16. října 1941 z kmenového tábora Lamsdorf VIII F (318) – nyní Lambinowice v Polsku. Asi 65 členné komando těžilo dřevo a stavělo cesty. Po skupinkách pracovali v okolních lesích. Díky katastrofálním hygienickým podmínkám, nedostatečné a nekvalitní stravě (výjmečně spočívala z 200 gramů černého chleba ze šrotu, kávy s meltou, tuřínovou polévku), stejně jako v táboře v Rudohoří a na Rejvízu propukla epidemii skvrnitého tyfu.
V tomto táboře těžili zajatci dřevo a stavěli cesty. Dle potřeb pracovali ve skupinkách v okolních lesích. Ubytováni byli mimo obec v lesním táboře v Borku (Kiefrich). Komando o 65 zajatcích bylo v táboře vystaveno zoufalým hygienickým podmínkám. Na konci roku 1941v táboře vypukla epidemie Tyfu a během dvou měsíců zde zemřelo 18. zajatců. Nepřímo zemřelo v táboře daleko více zajatců, neboť v době epidemie jich byla spousta stažena zpět do hlavního tábora v Lamsdorfu, kde během několika dnů zahynuli.
Seznam zajatců, kteří zahynuli vinou špatné stravy, nelidského zacházení dozorců nebo jednou z mnoha nemocí v lesním táboře v Borku.
Jméno Jméno narození úmrtí v táboře od
Afanasev Fedor АфанасьевФедор 1. 3. 1909 – 20.12. 1941 16. 10. 1941
Bajkov Nil БайковНил 6. 12. 1902 – 4.12. 1941 16. 10. 1941
Balaev Timofej БалаевТимофей 2. 2. 1903 – 26.11. 1941 16. 10. 1941
Beikov Michail БеиковМихаил 10. 6. 1904 - 27. 11. 1941 16. 10. 1941
BurchanovDmitrij БурхановДмитрий 25. 10. 1912 – 4. 12. 1941 16. 10. 1941
Ičev Nikolaj ИчевНиколай 22. 10. 1905 – 5. 12. 1941 16. 10. 1941
Ivanov Leonid ИвановЛеонид 8. 8. 1907 – 8. 11. 1941 ?
Korobanov Vasilij КоробановВасилий 1. 3. 1914 – 21.11. 1942 17. 11. 1941
Petruševič Filip ПетрушевичФилип 1920 – 4. 4. 1944 22. 2. 1944
Polikašev Vasilij ПоликашевВасилий 22. 6. 1909 – 7.11. 1941 ?
PopovMatvej ПоповМатвей 2. 8. 1905 – 12.12. 1941 16. 10. 1941
Ušakov Vasilij УшаковВасилий 21. 1. 1905 - 14. 11. 1941 ?
Volkov Michail ВолковМихаил 16. 7. 1904 – 27. 11. 1941 16. 10. 1941
U pěti zajatců, kteří zahynuli v tomto táboře, nebyly ještě nenalezeny jejich osobní karty:
Belagov, B(G)olovkin, Krikun, Krizaj, Somtrelkin Nikolaj
Seznam zajatců, kteří prošli táborem a poté byli přesunuti do jiného tábora nebo zpět do hlavního tábora Lamsdorf, kde např. zahynuli na následky nemoci, kterou si přivodili v pracovním komandu.
Jméno Jméno narození úmrtí v táboře od
ArchipovKuzma АрхиповКузьма 8. 12. 1912 – 28. 9. 1943 16. 10. 1941
BogačevMatvej БогачевМатвей 22. 8. 1914 – 9.8. 1942 17. 11. 1941
Elistratov Ivan ЕлистратовИван 13. 1. 1903 – 1.2. 1942 16. 10. 1941
FilimonovMaksim ФилимоновМаксим 5. 1910 – 24. 6. 1944 16. 10. 1941
ChrenovAleksej ХреновАлексей 17. 3. 1902 – 22. 1. 1942 16. 10. 1941
Ilin Anton ИльинАнтон 17. 1. 1912 – 22. 3. 1943 17. 11. 1941
IsajevStepan ИсаевСтепан 25. 12. 1903 – 29. 9. 1943 20. 10. 1941
Karpov Pavel КарповПавел 15. 1. 1908 – 3.4. 1942 16.10. 1941
Konstantinov Grigorij КонстантиновГриг. 1896 – 19. 3. 1944 1. 10. 1943
Kotomkin Ivan КотомкинИван 12(10).8.1905- 14.4.1944 16. 10. 1941
Kotovrazov Vasilij КотовразовВасилий 15. 8. 1906 – 7.11. 1942 16. 10. 1941
Kuzovkin Sergej КузовкинСергей 8. 9. 1911 – 22.4. 1944 16. 10. 1941
Lapin Nikolaj ЛапинНиколай 7. 1. 1910 – 5. 2. 1942 16. 10. 1941
Litvinov Michail ЛитвиновМихаил 3. 9. 1905 – 13.1. 1943 16. 10. 1941
PetuchovFadej ПетуховФаддей 17. 2. 1902 – 21. 8. 1944 3. 9. 1943
Pletnev Ivan ПлетневИван 24. 1. 1908 – 20. 10. 1942 17. 11. 1941
Radostev Alexandr РадостевАлександр 20. 3. 1909 – 8.3. 1944 1. 10. 1943
RykovAbram РыковАбрам 26. 10. 1910 – 14. 7. 1942 16. 10. 1941
Samsonov Alexandr СамсоновАлександр 17. 6. 1914 – 4.12. 1943 16. 10. 1941
Jelistratov Ivan ЕлистратовИван 13. 1. 1903 – 24. 6. 1944 16. 10. 1941
Centrálním památníkem všech jesenických zajatců se nedávno stal pravoslavný kostelík Proměnění Páně a sv. Nektaria Eginského v Horní Lipové, kde jsou díky badateli Romanu Janasovi uvedena jména většiny z těch, kteří Jesenickem prošli. Poklonit se jejich památce a zamyslet se nad jejich osudy může kdokoliv, kdo se sem vydá. Mnohé o zajatcích a jejich osudech se můžete dozvědět také v muzeu v České Vsi, které se v roce 2016 otevřelo.
------------------------------------------------------------------
Ke keši
Tvým úkolem je navštívit čtyři stage na kterchý zjistíš šest hodnot A,B,C,D,E,F které doplníš do souřadnic
N 50° 08.ABC E 017° 13.DEF
A-Počet kamenných schodů ke dveřím. Stage 1 - N 50° 08.678 E 017° 13.066
C- Počet komínků na střeše. Stage 1 - N 50° 08.678 E 017° 13.066
F-Počet oken ve zdi. Stage 2 - N 50° 08.656 E 017° 13.039
B- Sedmá číslice na pamětní desce uprostřed hřbitova. Stage 3 - N 50° 08.696 E 017° 12.921
E- Počet písmen O na prvních třech řádcích pod pěticípou hvězdou. Stage 3 - N 50° 08.696 E 017° 12.921
D =0 -Počet listnatých stromů na info tabulce. Stage 4 - N 50° 08.708 E 017° 13.004