V sousedství schovky se nachází památný trojhranný hraniční kámen datovaný 1755 se třemi erby – na trojmezí hranic tří panství: Nové Hrady (Buquoyové) i Třeboň (Schwarzenbergové) v království Českém a Weitra (Fürstenbergové) v Dolních Rakousích.
D: In der Nachbarschaft das Versteck des Schatz befindet sich ein dreieckiger Grenzstein mit drei Wappen - das Dreieck der drei Herrschaften: Nove Hrady (Buquoy) und Třeboň (Schwarzenberg) im Königreich Böhmen und Weitra (Fürstenberg) in Niederösterreich.
V důsledku revolučního roku 1848 byl vydán 7. 9. 1848 Patent o zrušení poddanství, 17. 3. 1849 Zákon o prozatímním obecním řízení a 20. 3. 1849 Stadionova ústava. V průběhu roku 1850 postupně zanikla panství a z jozefských katastrálních obcí (to nebyla samospráva, jen administrativní dělení za účelem výběru daní) vznikly samosprávné obce, a ve sféře státní správy soudní i politické okresy a nové kraje. Náš hraniční kámen se stal trojmezím hranic obce Byňov (Böhmdorf) s osadou Hranice (Julienheim), Hrdlořezy (Hrdlorzes) v království Českém a obec Trpnouze (Tannenbruck) v Dolních Rakousích, jejichž částí bývalo i tzv. západní Vitorazsko. Ve dnech 28. – 30. 10. 1918 vznikl samostatný Československý stát a náš hraniční kámen stanul nakrátko na státní hranici. Saint-Germainská smlouva z 10. 9. 1919 určila a zaručila hranici mezi Československem a Rakouskem. Rakousko bylo nuceno uznat nezávislost a územní nedotknutelnost Československé republiky, zříkalo se územních nároků vůči Československu a odstoupilo okrajová území Dolního Rakouska - západní Vitorazsko, Valticko a Dyjský trojúhelník u Břeclavi. Vytýčení nových hranic se realizovalo v r. 1920 a státní i zemská hranice se od našeho kamene odsunula pryč. V období Protektorátu Čechy a Morava se hranice obcí u kamene neměnily, celé okolí bylo začleněno do Velkoněmecké říše, neboť hranice mezi Protektorátem a Říší probíhala severněji. Těsně obkružovala Tušť a Hrdlořezy a kolem Šalmanovic pokračovala k Těšínovu a Petříkovu. Do roku 1961 v místě zůstaly hranice obecní. Tehdy byla obec Trpnouze přisloučena do obce Hranice, stala se osadou a následně zaniklo i katastrální území. Obec Hranice byla 1. 7. 1985 připojena k městu Nové Hrady, 23.11.1990 se však stala znovu samostatnou obcí. Hranice obce dnes probíhají mimo památný kámen, trojmezí katastrálních a obecních hranic se někdy před rokem 1990 posunulo na soutok Velké Stoky s říčkou Tušť. Památný kámen dnes slouží jen jako obyčejný mezník na hranicích pozemků.
Vitorazkem (něm. Weitraer Gebiet) nazýváme území na pomezí jihočeského Novohradska a Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu. Od 31. července 1920 je rozděleno mezi tehdejší Československo a Rakousko. Oblast Vitorazska byla osídlena mladší vlnou slovanských kolonistů, kteří ve 2. polovině 7. století a na počátku 8. století přicházeli z Podunají a jižní Moravy do Čech a také z českého vnitrozemí proti proudu Lužnice. Původně patřilo celé Vitorazsko k Českému knížectví. Správním střediskem oblasti bylo od 9. století hradiště Vitoraz (dnešní Altweitra), které bylo Vitorazskou stezkou spojeno s hradišti na Malši (Branišovice, od 10. století Doudleby). Ve 12. století byla oblast kolonizována díky vlivu Kuenringů a cisterciáckého kláštera ve Zwettlu. O část území Přemyslovci přišli v r. 1179 a o zbytek v r. 1278. Celé území pak tvořilo součást Dolních Rakous. V latinsky psané listině císaře Barbarossy z roku 1179, kterou určil průběh sporné česko-rakouské hranice mezi později vzniklými Novými Hrady a rovněž později vzniklým Kunžakem. Tehdy tvořila zemskou hranici mezi Čechy a Rakouskem řeka Lužnice. Hranice mezi Českým královstvím a Dolními Rakousy platná do 31. 7. 1920 je doložena již roku 1339. Převzato z Wikipedie cz.
Náš mezník se nachází na styku hranice mezi katastrem Hrdlořez, katastrem Byňova (Böhmdorf) a zemí Dolní Rakousko (Niederöstereich). Mapky katastrálních území Hrdlořez a Byňova, tzv. Císařské otisky jsou na stránkách http://archivnimapy.cuzk.cz. Hrdlořezy z r. 1827 – 2348-1 katastr Hrdlorzes, kraj Budweiser (Budějovický), okres Wittingau (Třeboň), tehdy část panství Třeboň v držení hlubocké větve Schwarzenbergů. Byňov z r. 1827 – 0708-1 katastr Böhmdorf s částí Julienheim (Hranice vč. místní části Deset chalup), kraj Budweiser (Budějovický), okres Gratz (Nové Hrady), tehdejší část panství Nové Hrady rodu Buquoy. Císařský otisk sousedního katastru Tannenbruck (Trpnouze) není na internetu zatím bohužel k dispozici, patřil v tom čase k Dolnímu Rakousku.
Dnes neexistující hranice mezi Čechami a Dolním Rakouskem je dobře patrná na Speciální mapě 3. vojenského mapování v měřítku 1:75 000 č. 4454 a 4453 z 25.4.1913.
http://archivnimapy.cuzk.cz/topo3v75/4454/4454_02_index.html
http://archivnimapy.cuzk.cz/topo3v75/4453/4453_02_index.html
Od dnešní hranice u Rapšachu kopírovala hranice platná do 31.7.1920 směrem k západu říčku Dračici až k soutoku s Lužnicí u Suchdola nad Lužnicí, zde se prudce obrátila k jihu a proti proudu Lužnice a pak říčky Tušť pokračovala až na soutok s Velkou Stokou. Tou vedla jen několik metrů a kolem polní cesty došla k našemu hraničnímu kameni u Deseti chalup. Od něj tvořila přeponu trojúhelníku usedlostí Deset chalup a Dolejší Chalupy v dnešní obci Hranice. Od kaple procházela silnicí celou dnešní obcí Hranice až k železniční trati u penzionu Kamínek. Pokračovala lesem mezi Nakolickým a Byňovským rybníkem zpočátku zhruba v polovině jejich vzdálenosti, postupně se přibližujíc ke konci hráze Nakolického. Silnici Nové Hrady – Nakolice křižovala poblíž u rybníka Hadač a po jeho bezejmenném přítoku směřovala k jihu, kolem Písčitého rybníka k dnešnímu lomu hranice hranice nad Nakolicemi. Od penzionu Kamínek je bývalá hranice v podstatě totožná s dnešní katastrální hranicí Nakolic.