NALŽOVSKÉ HORY 
V západní části Blatenské pahorkatiny, v kraji malých pahorků, luk, lesů a rybníků, se nachází městečko výše uvedeného jména. Jeho dějiny jsou spjaty s těžbou kovů, především stříbra, v menší míře cínu a olova. Původně zde stála pouze osada Nalžovy, o které je první zmínka již v roce 1374. Později přibyla osada Stříbrné Hory, tu založili němečtí horníci z Jáchymova. S těžbou se započalo v roce 1521, kdy byl majitelem panství Svojše z Velhartic. Ale jak už to tak v podnikání bývá, bez ohledu na dobu, začaly se o právo těžby vést spory. Vyvrcholením byl rok 1541, kdy Petr z Rožmberka nechal doly zatopit. V polovině 16. století proběhlo několik bezúspěšných pokusů těžbu obnovit. Po roce 1718 získávají panství hrabata z Pöttingu. V roce 1769 na panství přichází irský rod Taaffe, ten byl vlastníkem až do roku 1937. Tento rod svým významem patřil mezi nejpřednější v Rakousku. Ludvík Taaffe byl prvním prezidentem soudu a ministrem práv a jeho syn Eduard Taaffe se stal v roce 1879 předsedou rakouské vlády a byl jim až do roku 1893. Jak už to tak v životě bývá, Eduard Taaffe se zadlužil a byl nucen zámek a celé panství v roce 1937 prodat. Stříbro pod zemí stále lákalo a tak od roku 1940 až 46 proběhly pokusy o obnovu těžby, ale opět bez úspěchu. Se zámkem to dopadlo poněkud lépe, po druhé světové válce v jeho prostorách byla škola. Dnes je soukromým majetkem a veřejnosti nepřístupný. V roce 1951 byly Nalžovy a Stříbrné Hory sloučeny pod novým názvem Nalžovské Hory.
Historie již bylo dost a tak se vydejme za poznáním tohoto městečka.
Z náměstíčka procházíme poměrně hezkým anglickým parkem k zámku. Je zde několik skutečně nádherných a starých stromů. Krásné červenolisté buky, lípy a další listnáče nejsou jen tak někde. Zámek spatřil světlo světa v 17. století a nechali jej postavit Švihovští z Rýzmberka. Byl několikrát upravován v 17. a 18. století a výrazně přestavěn ve druhé třetině 19. století ve stylu romantismu. Nyní je soukromým majetkem.
Nad zámkem je návrší, pravděpodobně zde byly upraveny haldy hlušiny.
Stojí zde Kostel sv. Kateřiny.
Okolí kostela je mimořádné a podobných míst v naší zemi moc nebude. Z návrší u kostela jsou nádherné výhledy směrem k Šumavě, na Javornickou hornatinu a k východu.
Byl postaven v letech 1721 až 23 v barokním slohu. Nechal jej postavit Norbert z Pöttingu. V roce 1846 byla zvýšena věž. Ta v roce 1919 vyhořela a byla znovu obnovena.. Mimořádné jsou sochy a křížová cesta v okolí kostela z první poloviny 18. století. Vlastně galerie pod širým nebem.
Za kostelem je kříž z roku 1856 a socha světce. Kolem kostela stojí dalších šest soch světců. V malém parčíku je křížová cesta a vše končí nádhernými sochami Madony, sv. Václava a sv. Víta.
Budova nové školy nikterak tento soubor neruší a vhodně zaplňuje jižní stranu návrší. Žákem nedaleké staré školy u kostela byl i Karel Klostermann.
Ještě je zde hřbitov, který je také jedinečný a uvidíte ho z parčíku křížové cesty.
Parkem se vracíme zpět do středu města. Pozornost si zaslouží i několik hospodářských budov u zámku. Na komíně jedné z nich žije čapí rodinka. Bohužel městem prochází silnice z Klatov do Strakonic a tak zde mají rušno. Na náměstí objevujeme další hezkou sochu sv. Jana Nepomuckého.
Na návrší, na opačné straně než je kostel, můžete navštívit další zajímavost…
Hrabě JUDr. Taafe, majitel panství Nalžovské Hory pocházel z Irska a na blizkém návrší nad městečkem si nechal kolem roku 1840 postavit věrnou kopii irského rodového sídla - hradu Ballymotte. Ruiny pravého hradu Bhaile an Mhóta neboli Ballymote stojí v Irsku a leží jižně od města Sligo. Kolem zříceniny postupně vyrostl svérázný lesní park s jezírkem, v jehož těsné blízkosti objevíte i kamenného draka, želvu a rozpadlé zbytky dalších kamenných zvířat.
A jestliže hledáte kam se zajít občerstvit, nikdy nezklame restaurace naproti velkému parkovišti, která nabízí pestré a cenově všem dostupné krmě.
k textu jsou použity stránky http://www.turistika.cz/vylety/nalzovske-hory-stribrna-historie-a-neco-k-tomu-?layout=phone
Ke keši samotné
Není na ní vidět ani od školy, ani od parčíku. Není ani ve zdi kolem kostela.
Zato na ní dobře uvidíte i v noci. A od ní jsou široké výhledy.
Přejeme vám, aby jste si místo dokázali vychutnat, zastavit se a zamyslet nad smyslem geocachingu. Není to o tom sbírat body,
ale vnímat a vstřebávat génia loci navštívených míst.
V keši neni tužka!!!!